Dcera Ďábla

KAPITOLA 4

Will

Potom co En s Liz odešly, jsem se ještě chvíli zdržel. Ale asi po půl hodině bloumání sem a tam jsem také odešel. Máma a ségra šly semnou.

Pořád mně trápilo to jak jsem řval na En. Před Elizabet jsem nechtěl nic říkat, takže nebylo možné se Aně omluvit. Nevím co mně to popadlo. Možná to bylo s té žárlivoati když jsem u ní viděl toho tmavovlasého kluka. Smáli se. To se na pohřbech přece neďelá ne?

Když jsme odcházely, viděl jsem toho kluka jak stojí u stromu. Vypadalo to jakoby někoho hledal. Doufal jsem že ne En. Ale i kdyby jo, ta užstejně byla stejně pryč.

„Co chcete k večeři?" zeptala se mamka když už jsme byly v autě. Ani jsem ji moc nevnímal. Připásal jsem se a zapojil sluchátka do mobilu. Pak už jsem je neposlouchal vůbec. Viděl výraz v mamčině obličeji když jsem se zahleděl na displej mobilu a vybíral co pustím. Nebyla naštvaná, a to většinou je, byla spíš.. no to se nedá ani popsat.

Pohodlně jsem se opřel o sedadlo a natočil se hlavou k oknu. Bylo už šero. Na obloze poletovaly mraky zbarvené do fialova až červena od zapadajícího slunce.

Pořád jsem musel přemýšlet nad En.
Byly jsme kamarádi už pár let a k vůli mně už asi ani nebudeme. Každá chvíle s ní byla jiná. Vždy jsem se v její blízkosti cítil jinak. Výjmečně a v6dy mi bylo hned líp když byla v mé blízkosti. Tohle jsem jí ale nikdy neřekl.

Najednou mně z přemýšlení vytrhlo upozornění že Liz přidala fotky. Neměl jsem náladu se na ně dívat, tak jsem to vypl a zesílil zvuk hudby. Hudbu nějak moc neposlouchám, narozdíl od Anny která bez ní nevydrží. Někdy je hudba potřeba, je to konec konců něco jako cesta pryč od problémů a tohoto světa.

Po cestě domů jsem různě přemýšlel, o škole, o En a tom klukovi a no.... v podstatě o všem.

,,Čau. Jak je?" čekal jsem až odepíše. Potřeboval jsem si něco zjistit, ale nechtěl jsem, aby to vypadalo jen jako že mně jen zajímá ta informace, kterou od něj potřebuji. Tak jsem se s ním musel chvíli vykecávat.

,,Nazdar. Jde to, a u tebe?" popravdě jsem nečekal že odepíše tak rychle. Thomas je můj nejlepší kamarád a taky něco jako google, ví totiš o všem co se zrovna děje v jeho okolí. Což se mi zrovna hodí.

„Jako jde to, ale dneska jsem to podělal s En. Nevýš náhodou jestli má kluka?" na tohle jsem taky chtěl znát odpověď, ale tu druhou otázku mu musím položit až nastane vhodný čas. Nechtěl jsem do toho zatahovat En, ale Thomasem si o ní často povídáme, takže to Toma vždy trochu pomotá a pak mi řekne vše co chci.

Poznal jsem že se na chvíli zamyslel, protože chvíli neodepisoval. Pokaždé když se ho na něco zeptám odepíše okamžitě. ,,Ty seš ale blb, výš o tom?! En a kluk?! O tom silně pochybuju, vždyť je všechny odhání. Proto už všichni ví, že ikdyby ji měli rádi sebe víc, nemá cenu jí to říkat."

,, a navíc my můžem být rádi, že nás má jako nejlepší kamarády. No teď už asi jenom mně že?. Ale stejně nechápu jak sis to u ní mohl podělat. Vždyť nám odpustila všelijaký hlouposti, dokonce i to jak jsme jí ostříhaly vlasy po ramena, a taky to jak jsme po ní hodili ten jogurt a i to že jsme jí zabili kočku. 😂😩"

po tom všem co jsme jí udělali nás měla pořád ráda. To s tou kočkou bylo fakt něco, zkoušeli jsme na ní úkol do chemie a jaksi se nám to vymklo z rukou. No prostě jsme měli hořící kahan a erlenku plnou jakýchsi nebezpečných látek a samozdřejmě jsme nevěděli ani jeden jakých. A co myslíte že se stane když toho všeho dáš napít kočce? No nic dobrýho.