Dcera Ďábla

KAPITOLA 14

Will

Ráno nebo spíš odpoledne mně probudil křik. Okamžitě jsem vyskočil z postele a běžel se podívat co se děje. Když jsem přiběhl dolů Tony ležel na zemi s rozbitým nosem a Tomas kousek od něj. Emily se schovávala za pohovkou. Liz!

,,Kde je Liz?!" křikl jsem na ně. Emily vylezla z úkrytu a přiběhla ke mně. Pak udělala to co bych nikdy nečekal. Obejmula mně a začala mi brčet na hrudník. Byla úplně mimo. Kdyby se nestalo nic hrozného tak by mně neobímala.

,,Co se stalo?" zeptal jsem se kluků když už se pokoušely zvednout. Jen na mně hleděli. Nikdo mi nechtěl říct co se stalo.

,,Tak sakra co se děje?!" zařval jsem na ně o něco víc. Začínal jsem se bát ale Emily se nakonec odtáhla, utřela si oči od slz a řekla. ,,Někdo unesl Liz. A Lukas s Annou taky někam zmizeli."

Přepadla mně panika. Chtěl je jít okamžitě hledat ale Tony mně zastavil. Na tom jeho pohledu mj něco neseděli věděl toho víc než my.

„Jestli se jim něco stane, slibuji že někoho vážně zabiju!" zařval jsem a nenávistně se zahleděl na Antonyho, který si zrovna vyplachoval nos plný krve. „Musíme je jít hledat!" zapištěla Emily tak potichu že ji sotva někdo slyšel.

,,Ne! Nikam se nejde." zavelel Tony.

,,Nechápu proč bychom tě měli poslouchat. Stejně nám něco tajíš!" řekl jsem rázně na obranu.

,,Prostě nikam nepůjdete!" tentokrát se do toho vložila Arnélie. Ten Malej smrad mi přece nebude rozkazovat. Nedala mi ani šanci abych něco řekl. ,,Tony má pravdu. Stejně byste jí moc nepomohly."

,,Jak to myslíš?" zeptal se Tomas, když se konečně vyškrábal na nohy.

Tony s Arnélií se na sebe podívaly. Asi přemýšleli jestli mám to mají říct nebo ne.

,,Nemáme čas. Unesli moje dvě nejlepší kamarádky a vy se na sebe budete dívat jak..." ani jsem to nestihl doříct protože mi do toho skočil Tony.

,,Unesli jen Liz."

Všichni jsme se na něj nechápavě podívali. A pak se jejich podivný pohled přesunul na mně. A já si teprve teď uvědomil, že jsem jen v trenkách. ,,No a co? Bylo mi vedro!" zašklebil jsem se na ně a pospíchal na horu pro nějaké oblečení.

Když jsem na sebe hodil šedé tričko a černé kalhoty utíkal jsem dolů. Všichni se mezitím Posadili na pohovku a čekali až seběhnu schody.
Posadil jsem se vedle Toma.

,,Takže?" zeptala se Emily pořád s uplakanýma očima. Vlastně když tak nad tím přemýšlím nikdy jsem Emily neviděl brčet.

,,Unesli jen Liz." zopakoval Tony a následně pokračoval. ,,Anna je s Lukasem. Oba by měli být v pořádku, ..."

„Měli?! A proč je vlastně s ním? Co když se jí něco stalo?!" začal jsem tam vyvádět. Nesmírně jsem se o ní bál a to že je s tím klukem se mi nelíbilo už vůbec.

,,To ti říct nemůžu. Ale vím jistě že Lukas by nedovolil aby jí někdo ublížil." Antony mně tím ale moc neuklidnil. ,,Myslím si ale že ti dva nehledali Liz. Pouze si ji spletli s ..." nemusel to ani dokončovat věděl jsem jaké chtěl říct jméno. ,,Annou." dodal jsem za něj.

Pouze přikývl. ,,A když si vzpomenu že jsem chtěl aby to neďelal. Mám štěstí, že s ní Lukas včera večer odešel, bůhví co by se stalo kdyby tu byla. "

,,Co že? Co nemá dělat?!" zařval jsem po Tonym a zatínal ruce v pěsti. Na rameni jsem cítil Tomovu ruku. Snažil se mně uklidnit jenže teď jsem byl vzteky bez sebe, takže se mu to moc nedařilo.

,,Já.. no on..." koktal ze sebe Tony.

,,No?!!"

,,Včera o kolo půlnoci s ní šel ven a už se nevrátí." najednou ve mně jakoby něco umřelo. Už jsem nebyl naštvaný, ale no já ani nevím jak to popsat. Prostě jakoby se mi rozpadl celý svět.

Ona se už nevrátí!! Opakoval jsem si pořád dokola v hlavě. Ona se už nevrátí! Nemohl jsem se skoro ani hnout. Neměl jsem vůbec sílu. Jen jsem se svalil do křesla a zůstal pitomě zírat na podlahu.

Všechno se mi zamlžilo a veškeré hlasy až na Annin zmizeli. Před obličejem se mi odehrávaly všechny momenty s Annou.

Tomas

Snažil jsem na Willa mluvit jenže nereagoval. Byl úplně mimo. Takhle zničenýho jsem ho ještě neviděl. Jen se svalil do křesla a hleděl na zem. Nemělo to cenu.

,,A co je tedy s Liz?" zeptal jsem se Tonyho. Divně se mračil při pohledu na Willa, ale jakmile postřehl moji otázku, jeho pohled zamířil ke mně.
Zamyslel se a řekl.
,,Mám za to že to byly poslové Královny Vivian. A jestli se nemílím, není to zrovna moc dobré."

„Kam ji odnesli?" zeptala se Emily. Úplně jsem zapomněl že tu je. Seděla na pohovce vedle Arnélie a sklesle pozorovala Willa.

,,Na Alrakis. Budou ji držet ve vězení na hradě."

„Nemůžeme jí nějak pomoc?!" věděl jsem že řekne ne, ale za pokus mi to stojí.

,,Kdyby to šlo tak bych jí pomohl, jenže na Alrakis se vydalo jen pár průzkumníků a nikdy se nikdo nevrátil. Navíc ani není jisté jestli se tam dostali." smutně se podíval na místo kterým utekli i s Liz.

,,A co Anna s Lukasem, nemohli by nějak pomoct?!" dával jsem si pozor. Nechtěl jsem aby se Will zbláznil a tak jsem jejich jména jen naznačil pusou.

,,To netuším. Zítra se ho půjdu zeptat. Dnes už bych to nestihl."

,,Takže ty výš kde jsou?!" zeptala se překvapeně Emily. Antony jen přikývl a odešel. Následně pak odešli všichni až na Willa a mně.

Pozoroval jsem ho, nereagoval jen tupě zíral do podlahy. Trochu mně začínal děsit. Mohl jsem na něj křičet, mávat mu rukou před obličejem, nebo cokoliv jiného a on by i tak nic neudělal. Nakonec jsem to vzdal taky. Šel jsem si pro nějakou knihu a zůstal si číst u okna v křesle. Normálně teda moc nečtu, jenže tady se toho moc dělat nedá.