Dcera Ďábla

KAPITOLA 9

Liz

Otevřela jsem oči.
Stála jsem v moři. Voda mi sahala sotva do pasu. Všude kolem byla křišťálově čistá plocha mořské vody. Šlo přes ni vidět až k písčitému dnu. Až v dálce za písčitým břehem šly vidět skály a les. Nevěřícně jsem se dívala kolem, jako bych to tu už někdy viděla. Jen si vzpomenout kdy.

Někdo mně chytl za rameno. Instinktivě jsem švihla rukou do zadu, přímo do obličeje. Následně jsem se otočila. ,,Promiň Emily. Já nechtěla."

Nechtěla jsem jí nějak ublížit, ale neměla mně strašit. Moc dobře ví, že tohle dělám. Hned za ní stál Thomas. Mírně rozcuchaný. Pevně svíral En, aby neupadla. Anna byla jak mrtvola. Její zesláblé ruce byly obmotány kolem jeho krku a ramen. Sotva se držela na nohách.

Vypadalo to jako by mu něco šeptala. A taky že ano. Nic jsem neslyšela, ale podle pohybu úst Thomase, jsem poznala že jí odpovídá. Ne. Tak zněla jeho odpověď. Smutně se na ni zadíval a přitiskl si ji k sobě. Vypadali jako pár.

En se pokoušela přenést svoji váhu na nohy, ale jakmile se jen trochu odtáhla od Toma, padala. On ji však znova pevně chytil. Musel vědět, že o ní mám strach. Proto se na mně mírně usmál, na znamení že je a bude v pořádku. Kývla jsem na něj a zkoušela prozkoumat okolí.

Moje pozornost se však velmi rychle upoutala na jedinou osobu. Na tu, kterou jsem momentálně nenáviděla. Stál kousek od Thomase a En. Nespouštěl je, teda spýš ji z očí. Zuřil.
Měl by být rád, že žije, ale ne on musí žárlit na svého nejlepší kamaráda. To je vážně idiot. Vím že se mu En líbí. A Tom to ví určitě taky.

Vážně vypadali jako pár. A to Will určitě taky zaregistroval. Ještě chvíli a asi by se ti dva porvaly. Musela jsem zakročit. Wiliam by byl schopnej Toma pěkně zmasakrovat. To nikdo ale nechtěl.

Thomas mě ale předběhl.
,,Musíme jít ven s té vody. En už zase omdlela." Tom měl pravdu, musíme se dostat na břeh. Jen doufám, že bude En v pořádku. Vzal ji do náruče a pochodoval si to směrem ke břehu. S Emily jsme šli hned za ním.

,,Myslíš že bude v pořádku?" zeptala se mně zničeho nic Emily. Ikdyž jsem o tom pochybovala řekla jsem jí že ano.

Will šel kousek dál za námi. Pořád zuřil, někdy se chová vážně jak úplnej idiot. Jenže teď. Kdybych byla na jeho místě chovala bych se stejně.

,,Půjdu si promluvit s Willem." oznámila jsem to Emily, která na mně s úsměvem nevěřícně hleděla. Po chvíli kývla a vidala se k Tomovi s En.

Otočila jsem se na Willa a čekala, až ke mně dojde. Šel fakt pomalu jakoby mi to dělal naschvál. „Co?! Jdeš mi znovu vyčítat, že sem zabil En?!" normálně po mně začal řvát.

Na nic jsem nečekala a vlepila mu facku. „Uklidni se ty ...." nestihla jsem to doříct, protože něco nebo někdo spadl z nebe. Počkat, co? Vážně teď někdo spadl z nebe?! Tak tohle je na mně už moc.

Napřed mi umře kamarádka pak zázračně oživne, hned na to se dostanem sem a teď začnou z nebe padat lidi. Kde to sakra jsme!!

Všichni jsme se na toho neznámého podívaly. Jen Will vypadal jako, že ho zná. Dokonce zatínal ruce v pěsti. Jak to tak vypadá, tak nás dnes William asi všechny pozabíjí.

Tom s En a Emily za námi přiběhli. A stejně tak jako my, hleděli na černovlasého kluka. Který před chvíli spadl z oblohy. Byl fakt hezkej, skoro jako anděl. Měl tvamé oči stejně tak jako jeho vlasy. Vlastně i tričko měl černé.

Až když si nás všiml, rozhlédl se kolem. Vypadal dost nervózně. Na konec se svým ledovým pohledem, zahleděl na En v Thomasově náruči. Pak přejel pohled nás, na Willa se podivně usmál. Následně skončil zase pohledem u Anny.