Dcera Ďábla

KAPITOLA 17

Will

Asi po dvou hodinách jsem vše vstřebal a vydal se za Antonym. Nemohl jsem čekat do zítra. Pokud najdeme Liz co nejdřív, bude to nejlepší. Bůhví co jí udělají. A taky když ji půjdu hledat, třeba se Anna se mnou zase začne bavit. Samozřejmě doufám že jednou budeme třeba i víc než kamarádi. Ale začínám o tom pochybovat.

Navíc si nic nepamatuje. A to pro mně není zrovna nejlepší. Když po myslím na to že dobrovolně šla s tím troubou, jakoby ve mně něco umřelo. Ne! Už na ni musím přestat myslet. Teď je hlavní najít Liz. A k tomu potřebuju Antonyho.

Vyběhl jsem schody a došel až k Tonymu pokoji. Ve vnitř bylo ticho. Zaklepal jsem a následně vešel dovnitř. Tony seděl na posteli a podpíral si hlavu dlaněmi. Tupě čuměl do podlahy, takže si ani nevšiml že tu jsem.

,,Tony?! Si v pořádku?" moje otázka ho vrátila zpátky do reálu. Podíval se na mně a řekl. ,,Jo, nic mi není." věděl jsem že ho něco trápí, ale nebyl čas se ho na to vyptávat. Stejně by mi nic neřekl.

,,Musíš mi říct vše o těch obludách co unesly Liz." hrozivě se na mně podíval. ,,Půjdu ji hledat." dodal jsem. To ho ale zrovna moc nepotěšilo.

,,Si se zbláznil?! To je sebevražda. Nikam nepůjdeš! A nehádej se se mnou!" začal šílet. Takhle jsem ho ještě neviděl. Řval po mně jako na malý dítě, což mně celkem urazilo. Já přece nejsem malý dítě ani trochu.

,,Ne nezbláznil. Musíme ji zachránit. Není sice nejmilejší ale je to kamarádka. Nenechám ji umřít." pokoušel jsem se to říct co nejvíc klidně, ale moc se mi to nedařilo.

Vzdychl a nejistě se na mě podíval. ,,Taky nechci aby umřela," udělal pauzu, při které sklopil zrak k podlaze. ,,Ale nikdo neví jak se tam dostat. A ti co ano už dávno nežijí."

,,Přece musí být nějaká cesta." nevzdával jsem to. Musel mi říct úplně vše co ví.

,,Jediná cesta cesta je přes zakleté jezero."

,,Tak jdeme!" zavelel jsem ale on se ani nehnul. ,, Jdeme!" zopakoval jsem. Jenže on nic.

,,Ani nevýš jestli tam Alrakis a hrad královny... teda toho monstrum je. Nikdo se tam nedostal, mapovali jsme to místo tisíckrát, ale nic tam není. "

,,Třeba jste něco přehlédli. Přece nemůžeš vyloučit že tam je!"

,,I kdyby tam byl, přes jezero se nedostaneš." jeho hlas byl pevný, nehodlal se vzdát své teorie ani kamaráda.

„Kvůli té bestii co tam je?! Viděl jsem jak ji Lukas zabil..."

„Nezabil! Pouze jí udělal laskavost!" Antony už byl vzteky bez sebe. Divím se že mu nevybouchla hlava.

„Jak to myslíš?! Viděl jsem všude spoustu krve a..." znovu jsem nic nestihl doříct, protože Tony mně přerušil.

,,Když ji zabiješ nebo jen zraníš." hlas mu poklesl, zhluboka se nadechl a pokračoval. „Tak se zrodí znovu. Jenže s dvakrát takovou velikostí a chapadly. Dokonce i hlav bude mít víc."

Nevěděl jsem co na to říct. Je to nebezpečné ale ne nemožné. Musím ji zachránit. „To mně nezastaví. Jdeš se mnou?"

,,Je to sebevražda!"

,,Já to risknu, stejně nemám co ztratit!"

Naposled jsem se na něj koukl, stále seděl na té posteli s pohledem do země. Zakroutil jsem nad ním hlavou a následně za sebou zabouchl dveře. Pokračoval jsem až ke schodům a následně je se vším vztekem, z toho že Antony prostě a jednoduše nechá Liz umřít, seběhl až do obývací pokoje.

Tam už byl Tom a Emily. Jakmile jsem se na ně podíval, dělali jako by nic. Ale hned jak jsem se podíval jinam, už mně zkoumaly pohledem. Byly hrozně „nenápadní". Člověk by si jich vůbec nevšiml. Asi musely zaslechnout jak na sebe s Antonym řveme, a můj výraz v obličeji je zrovna moc, jak odhaduji, neuklidnil.

Prošel jsem kolem nich, vůbec bych nezastavil, kdyby mi Emily ne vběhla pod nohy. Měl jsem co dělat, abych ji ne převálcoval. Po vytáhl jsem obočí. Tušil jsem co asi chce, ale dělal jsem že to nevím. Teď zrovna jsem neměl náladu jim všechno vysvětlovat.

Stála s rukama v bok a hleděla na mně jak na blázna. To zase bude poučovat nebo co?!

„Zapomeň že někam jdeš." křikla na mně. No tak to jsem nečekal. Myslel jsem že se bude ptát co se stalo, ale asi už to ví. Typnul bych si že určitě poslouchali za dveřmi.

Emily

,,Zapomeň že někam jdeš!" Okřikla jsem ho. To co se chystal udělat byla hloupost. A on to dobře věděl. Asi už mu z toho začlo hrabat.

Trochu ho to zmátlo. Nevím co čekal, ale rozhodně mu nedovolím, aby se sám vydal na tu z propadenou cestu pro Liz. V tomhle musím souhlasit s Antonym. Je to sebevražda. A já nechci přijít o dalšího z mých kamarádů. Pravda, Willa moc nemusím, ale právě teď mám jen ho a Toma.

,,Můžu si jít kam chci!" když odcházel vrazil do mně ramenem. Jeho chování dosáhlo vážně hranice mojí trpělivosti.

„Stůj!" tentokrát jsem to za řvala na plno. I Tomas který nás pozoroval z pohovky, si musel zakrýt uši. Jinak by asi ohluchl. Will, ten se jen zastavil. Ani se ne otočil. Úplně mně ignoroval. I Thomas na něj párkrát něco křikl. Jenže ten trouba si nás nevšímal.

Už se chtěl znovu rozejít jenže, já k němu zase přiběhla. Protočil oči a chtěl měl odstrčit na stranu. Nedala jsem mu příležitost. Moje noha ho na kopla do lýtka, když se zohl aby si nohu chytil, pravá ruka mi vyletěla k jeho uchu. Zmáčkla jsem mu část ucha a táhla ho k sedačce kde byl Tomas.

„Auu. Pusť mně! Auu." stěžoval si, ale mně to bylo jedno. Zavinil si to sám. Shodila jsem se ho na pohovku vedle Toma, který se snažil udržet smích. Moc mu to teda nešlo.

,,Co to sakra mělo být?! Seš normální, výš jak to sakra bolí?!" začal si znovu stěžovat. Teď už jsem se s Tomasem smáli úplně. Will se na nás jen zamračil a dál se věnoval své bolavé noze.

Uklidnili jsme se až ve chvíli kdy se William vydal ke dveřím. Chtěla jsem něco říct, ale Tomas mě chytl za rameno. Poznala jsem že mám být z ticha.

,,Pokud se chceš zabít jen co opustíš vesnici, prosím. Ale asi by bylo lepší se dostat živej k jezeru a možná i za něj."
Promluvil, kdo jiný než Antony, jakmile se dostal dolů ze schodů. Ani jsem si nevšimla že přišel. Občas se mi zdá že se snad umí teleportovat, protože není možný, aby si přešel celej barák a ještě k tomu s podlahou, co není zrovna tichá.

Will se otočil a jen se na něj podíval.
„Nemůže tě nechat jít samotného, ani neznáš cestu." řekl Tony, když celkem pomalými kroky šel v před k nám.

„Jestli jdete oba, tak já jdu taky!" ozvala jsem se. Oba se na mně pobaveně podívali. Jo jakoby holka nemohla jít na sebevražednou výpravu. Jasně, mohlo mně napadnout že budou proti. Přece sebou nebudou brát holku, to by asi nikdo nepřežil.

,,Bude lepší když tu počkáte a dohlédnete na Arnélii." když Tony viděl jak se s Tomasem tváříme dodal „A navíc nemusíme být všichni mrtvý. Stačí že jsme ztratili Annu."

Ztratili Annu? Jak to sakra myslí. Vždyť šla jen někam s Lukasem. Přece není... Ne ona se vrátí. Nenechala by nás tu. Nebo ano?

,,Jak jako že jsme ztratili Annu?" předběhl mně Tomas s otázkou. Myslím že až teď došlo Antonymu co řekl.

,,No....no já ani nevím." vykoktal ze sebe na poslední chvíli.

Chtěla jsem se ještě na něco zeptat jenže on oznámil že už musí jít. Zaklaply dveře a oni byly pryč. Otočila jsem se na Toma. ,,Neboj oni to zvládnou."