Jdu Za Tebou Sherlocku

•2•

Zatímce se John měsíce útapěl v naprostém žalu a depresích, Sherlock bloumal po celé Evropě. Někdy se mu stočili myšlenky, na truchlícího Johna, ale vždy se je snažil potlačit, jinak by ho ta vina sežrala zaživa.

V hlavě si pořád přehrával onen poslední rozhovor mezi ním a jeho bratrem.

,,Víš Sherlocku, On se trápí. Strašně moc. Někdy se ukáže až po několika dnech. Malém bych ho nepoznal. Je jako chodící troska. Pije, asi i kouří. Nedivil bych se kdyby i fetoval."

Mycroft si povzdechl a pohlédl na svého mladšího bratra, který také nevypadal zrovna nejlíp. Tmavé vlasy měl delší než obvykle. Byl vyhublý a lícní kosti mu vystupovali víc než bylo zvykem. Na obličeji se mu táhl hluboký šrám. Oči měl temně podbarvené nedostatkem spánku. Mycrofta zamrazilo v zátylku jen z toho pohledu.

Sherlock nasucho polknul a zvednul se. Oči měl násilím zavřené, bál se je otevřít, bál se podívat Mycroftovi do očí. Nedokázal by to. Už tak cítil, jak se mu při těch slovech sevřeli útroby celého těla.

Ruka se mu nevědomky třásla, čehož si jeho bratr očividně všimnul. Mycroft se postavil a šel směrem k Sherlockovi.

Sherlock ho absolutně nevnímal, tedy až do té doby, co ho bratr nečekaně objal. Sherlock ztuhnul, jenže potom se mu svalil na rameno a začal usedavě brečet.

Mycroft ho povzbudivě poplácal po zádech. Nikdy ho takhle zhrouceného neviděl.

,,To bude dobrý, on se z toho dostane Sherlocku."

Sherlock ale jenom zavrtěl v bratrově rameni na nesouhlas.

,,Nedostane. Já to vím. Musím mu pomoct. Musím ho znovu vidět."
Poslední větu spíše zašeptal.

Sherlock přerušil svůj myšlenkový pochod. Nemohl myslet na Johna. Věděl, že se trápí, ale on to dělal pro jeho dobro. Zhluboka se nadechnul a potlačil slzy.