Jdu Za Tebou Sherlocku

•11•

Před deseti minutami

Sherlock s Mycroftem stáli před ubytovnou, kde bydlel John. Mycroft Sherlocka informoval, že na Baker street už doktor Watson delší dobu nebydlí. A Sherlockovi to nevadilo. Chápal to. Nebo si alespoň myslel, že to chápal.

Dveře byly otevřené, což bylo zvláštní. Sherlock si nervozitou nevědomky skousnul rty a vešel dovnitř. Utíkal po schodech nahoru, prudce zahnul doleva a zabrzdil u dveří, za kterými se měl nacházet Johnův pokoj. Páteří mu projel zvláštní záchvěv, jak byl natěšený ale zároveň nervózní. Za sebou slyšel kroky, jak jeho bratr kráčel po schodech nahoru a zhluboka se nadechnul.

Tak dlouho na tohle čekal. Několikrát v hlavě si představoval, jaké to asi bude. Také přemýšlel, co vlastně celou tu dlouhou dobu dělal John, když on sám byl bez přítele, bez jediného známého, osamocený v těch nejtemnějších místech.

Změnil se John? Nebo je pořád stejný? Pamatuje si mě vůbec ještě?

Těšil se. Pak cítil ještě něco, což nemohl rozeznat. Byl to takový zvláštní pocit. Byl jakoby prázdný, že ho to děsilo.

Sherlock pomalu pozvedl ruku a zaklepal na dveře.

Ten zvuk se rozléhal přes celou chodbu, ale žádná odpověď na něj se neozvala. Sherlock proto pohyb zopakoval. Teď už Mycroft stál za ním a sledoval jeho počínání.

,,Klep klep"

Očekával nějakou reakci. Nejlépe otevření dveří a pohled na tu dlouho nevídanou tvář. Nebo alespoň jeho hlas.

Ale ono nic. Jenom ticho. Sherlock se zhluboka nadechnul a otočil se s tázavým pohledem na bratra. Zatímco Sherlock byl zmatený, tak v bratrově očích se zrcadlila směsice strachu a očekávání.

,,Sherlocku...''

Hlas staršího z Holmese byl tak tichý, že ho jen Sherlock postřehl, jenže ho tmavovlasý muž nenechal větu dokončit. Natáhl se po klice a zmáčkl ji. K jeho údivu bylo odemčeno.

Sherlock do dveří strčil a ty se doširoka otevřely.

,,Johne?''

Zazněl v pokojem jeho zmatený baryton.

,,Johne kde jsi?!"

Zakřičel znovu a tentokrát se mu hlas roztřásl obavami.

,,To jsem já! Vrátil jsem se...Johne!''

Rozklepaný hlásek, který z něho vyšel, jak řekl jeho jméno, zněl tak zvláštně cize a velice zoufale.

Mycroft vešel hned za ním a už neřekl ani slovo. Jen se zasmušile rozhlížel po neuklizeném pokoji.

Najednou si detektiv všiml na stole jednoho starého mobilního telefonu. Dále hrníček se stále vlažným čajem a vedle něj se povaloval popsaný útržek papíru.

Vzal ho do dlaní a prsty přejel po vystouplém písmu. Bylo znatelně kostrbaté, až skoro nečitelné. Pisatel musel byt rozrušený. Sherlock přestal dedukovat z písma a konečně si to přečetl.

'Jdu za tebou, Sherlocku.'

Sherlockovi spadla brada. Ruce se mu třásly. Nasucho polknul a jedna osamělá slza mu sklouzla dolů po tváři.

V jediné vteřině se mu mihlo hlavou několik věcí.

Jak to myslí? Snad to nemyslí tak...Ne. To by John NIKDY neudělal. Tak proč...ne...on jde udělat to co já-