Jdu Za Tebou Sherlocku

•10•

pogseu_meoldeo

Johna tohle ničí. Další den je pořád horší a horší. Kdykoliv není pod vlivem, myslí na jeho tělo zalité krví. Když spí, má o tom noční můry. Když je vzhůru, tak to vidí pořád před sebou. Ani když ty oči zavře, tak to nepřestane.

Ale když vypije flašku, nebo si do žil píchne drogu, tak je to pryč. Na nějakou dobu je jako úplně odlišná osoba. Jako by on, nebyl on. Je to osvobozující od té kruté reality.

Takže tím pádem je většinu času pod účinkami nějakých omamných látek.

John je tak nehorázně v prdeli.

Dny se mu slévají dohromady. Jsou jako nekonečná muka. Někdy přemýšlí, co komu tak příšerného udělal, že tolik trpí.

Teď už jsem nějakou tu dobu ani nevylezl z bytu. Neměl jsem proč.

Ale teď mu došli zásoby.

Nemá na mysli jídlo. To ho už velice dlouho nezajímá, jestli nějaké má.

Došli mu drogy. Alkohol. Dokonce už i ty zasraný cigarety nemá nikde po ruce.

Ať se díval do skříněk, pod postel, gauč, nebo i do lednice tak tam nic nevyhledal. Ani po jediném nezbyla jediná stopa.

John celý vynervovaný uchopí náhodný talíř, co měl nejblíže u sebe.

,,Třísk!"

Ozvalo se celým neuklizeným bytem ve druhém patře.

Myslel že to zmírní jeho vztek. Ale absolutně to s ním nehnulo. Spíš mu bylo ještě hůř (Jestli to teda ještě nějak šlo).

John vlastně přemýšlel, proč tu dál trčí. Sestra se s ním nadále odmítá bavit, dokonce je ještě více naštvaná, že prý skončil jako ona.

Paní Hudsonová se ho bojí, jelikož je pod vlivem prý schopný čehokoliv. Už ho dlouhou dobu nenavštěvuje a nevolá. Když se u něj stavila naposledy, uviděla tu jehlu vedle jeho propíchané ruky, zhrozila se a začala mu hubovat, jak je to škodlivé. Měla v úmyslu mu to vzít a vyhodit to, jenže John se naštval a začal na ní řvát. Dokonce ji i pohrozil, načež stará paní vyběhla ven a ani za sebou nezavřela dveře.

Práci už taky nějaký ten čas nemá, protože do ordinace nechodil a když už tam byl, tak nebyl schopný ani napsat správně recept. Sára ho nekompromisně vyhodila s oznamením, že se prý už ani nemá vracet.

Lestrade a Molly ho ignorují, protože přeci John, už jim nijak nemůže pomoct. On není arogantní génius, co ví vše. Není. Je nepotřebný. Nechtěný.
Nemá práci. Přátele. Rodinu. Peníze.

Nemá nic.

Je z něj jenom troska, co kdysi milovala jednoho úžasného muže, ale byl tak debilní, že mu to ani neřekl a nezabránil ani jeho sebevraždě.

John znovu propadl v pláč a svalil se na studenou podlahu.

Seděl tam nejmíň hodinu, ale nakonec se rozhodl.

Vstal, došel až k psacímu stolu. Vzal papír co ležel na vrchu a naškrábal na něj krátký text.

Docela litoval toho chudáka co si to potom jako první přečte. Jenže pak to už naštěstí nebude jeho starost.

Ani si nebral bundu a vyšel ze dveří. Když jsem vyšel ven, tak jsem si vzal taxi. Nastoupil jsem a už si to šinul městem.

Každou chvílí jsem se blížil k tomu místu. Bylo už blízko, téměř na dosah.