Jdu Za Tebou Sherlocku

•9•

TinaLeons

O týden později

Sherlock do týdne chytil poslední dílek z Moriartyho spletité kriminální sítě.

Takže dokonal svou úlohu. Tím pádem mohl jít domů.

Natěšený, jako děcko před vánoci se usadil do černého auta s kouřovými skly a vydal se na letiště za Mycroftem.

Jelikož se nacházel v Berlíně, tak do Londýna poletí necelé dvě hodiny.

Sherlock ale nemohl přestat myslet na to, až uvidí svého doktora. Těší se na jeho výraz, až Sherlocka spatří. Jeho rekci, jeho gesta...Těší se prostě na něj!

Konečně už dojel k letišti. Vystoupil z auta a vstal tváří v tvář svému staršímu bratrovi.

Ten kývl na pozdrav a vydal se do svého soukromého letadla. Sherlock šel za ním a jak dosedl na pohodlnou koženou sedačku, tak zavřel oči a usnul.

***

Najednou se probral a nadšený Sherlock si uvědomil že už přistáli. Nezdálo se mu že by prospal dvě hodiny, ale díky Johnovi na tyto fakta ani nepomyslel.

Byl výtečně odpočatý a svěží, jak se necítil ještě nikdy.

Doslova vyběhl z letadla a nastoupil do auta kterého mělo dovést domů.

Konečně se vozidlo rozjelo a oni si to rychle rašili rušnými Londýnskými uličkami.

Sherlock se ani nenadál a už stál před dveřmi s číslem 221.

Dveře kupodivu nebyli zamčené, tak vešel dovnitř a bez pozdravu paní Hudsnové, která zřejmě byla pryč se vydal vzhůru po schodech.

Vystoupal skřípající schody a bez klepání otevřel ty známé dveře za kterými vykouknul jeho starý byt. Byl nedotčený. Ani prach tu snad nikdo neutíral. Sherlock vešel dovnitř, dokud si nevšiml usmívající se postavy v rohu obývaku.

Johnovi se táhl úsměv od ucha k uchu. Sherlock se trhavě pohnul jeho směrem a John mu šel vstříc.

Nakonec se jejich tváře setkali tváří v tvář a oni se pořád usmívali. John Sherlocka vzal nemotorně za ramena oba se tiskli mlčky v obětí.

Sherlock v mžiku zvedl hlavu a upřel na Johna svůj orlí pohled. John vzhlédl, a najednou mu při pohledu na mé rty ztmavli oči touhou. Sherlock neváhal ani vteřinu a přitisll své rty na jeho.

Bylo to jako by se zastavil čas. Jejich ústa se mírně pootevřela a John vsunul svůj jazyk do Sherlockových úst. Sherlock bláhově zamručel a stiskl Johnův zatýlek, aby si ho ještě blíže přitáhnul. Oba pomalu dopadli ma pohovku. Jejich těla se o sebe třela. Dotyky putovali po celém těle. Polibky se nyní uskutečnili i na krku. Vzdychy zaplnily celou místnost....

***

,,Sherlocku! Sherlocku vstávej! Už jsme v Londýně!"

Mycroft na svého spícího bratra křičel, dokud neotevřel oči.

Sherlock vypadal velmi zmateně, a až pak se zvednul.

Mycroft na něj koukal a nechápal brattovo zmatení a dovedlho opatrně ke dveřím. Tam se Sherlock otočil, usmál se a odešel se slovy:

,,Bratře! Jdu překvapit Johna!"

To byste chtěli, jo? Takovýhle konec kde na to nakonec oba hupsnou a budou žít šťastně až do smrti? No, né tak docela, ale budete blízko, nebojte 😀
Sakra normálně se bojim vyjít z pokoje, ještě mě někdo ukamenuje, že mu dávám planý naděje za šťastnej konec...Nojo, co by jste chtěli, jsem hroznej sadista a vyžívám se v bolesti druhých. Ale brzo zase vydám další, jelikož se nehorázně nůdííím...Co vy, taky se nusíte nebo jezdíte po výletech a památkách? Budu ráda za komenty, papa moje lásky 😍😚