Distance /1D/

Prolog/1.část

„Budeš mi chybět lásko."

„Ne, ty mně víc."

Řeknu naoko smutně Niallovi, při napodování páru brečícího vedle nás. Jo víme, že je to smutné, když se musíte rozloučit a opustit někoho na kom vám moc záleží, ale ti dva vedle nás to tu, až moc hrotili, tak jsme tu s Niallem začali s tímhle divadlem. Mimochodem my dva se tu taky dneska loučíme, ale rozhodli jsme se to nebrat tak tragicky.

„Asi bez tebe umřu lásko."

„To neříkej to já bez tebe nemohu žít."

Pokračovali jsme v tom a snažili se zadržet výbuchy smíchu, kvůli pohledům lidí co na nás tak divně civěli.

„Hele já myslím, že by to už stačilo. Začínám se za vás stydět."

Snažil se nás uklidnit můj táta, ale moc mu to nešlo.

„Napadl mě ten nejlepší nápad a řešení pro nás lásko."

Řekl Niall, klekl si na koleno a vyndal z kapsy krabičku. Já dobře věděla co v ní je, ale dělala jsem překvapenou.

„Vezmeš si mě zdepřítomná Mackenzie Cooper?"

V tu chvíli už zbystřil i táta, který do té doby vyťukával něco na mobilu a začal na nás divně civět a Nialla probodávat nenávistným pohledem, díky němuž jsem se málem udusila smíchy.

„A NE neberu jako odpověď."

Dodal Niall.

„Ohh, ano samozřejmě."

Řekla jsem možná, až moc přehnaně sladce a chytla se za srdce na zdramatizování situace.

Ten z krabičky vytáhl, takový to lízatko ve tvaru prstenovýho dudlíku a nandal mi ho na prst. Já pak vyndala z mé tašky ten samý, ale v jiné barvě a také mu ho na prst nansadila. Pak jsem Niallovi dala do pusy ten můj a on mně ten jeho a pak jsem si to vyměnili.

„Jste vážně nechutný prasata. Já vás radši neznám."

Řekl táta přičemž se otočil a šel od nás dál a svůj pohled opět zabodl do mobilu.

S Naillem jsme si tam ještě vyslechli pár divných narážek na nás dva a od některých nechápavých lidí i potlesk. Nakonec jsme si ještě chvilku povídali a smáli se jako zdrogovaní, dokud letištěm nezaznělo: „Všechny pasažéry letící do Londýna prosíme se dostavit k letadlu.".

V tu chvíli náš smích přestal a naše obličeje pobledly a zesmutněly.

„A je to tady děti. Počkám na tebe u letadla Mac."

Mrkl na mně táta a obejmul pevně Nialla.

„Budeš mi chybět hochu, ale tady tvojí současný manželce ještě více, tak se rychle koukejte rozlučit, ať jí neuletí letadlo."

Řekl táta s humorem a přemístil se do fronty lidí, čekajících na vstup do letadla.

„Ty mi taky budeš chybět můj milý tcháne."

Nad jeho slovy táta jen mávl rukou, ale nějak extra to neřešil, měl Nialla rád, skoro jako vlastního syna.

„Teď ale vážně Mac, budeš mi moc chybět."

Řekl smutně Niall, až jsem z toho měla slzy na krajíčku.

„Tšš žádný slzy, vzpomínáš co jsme si slíbili."

Utišil mně Niall a jednu neposlušnou slzu mi setřel palcem z tváře.

„Jo promiň, ale asi jsme ten pár napodobovat neměli, teď tu děláme prakticky to co oni a bez ironie."