Distance /1D/

2. část

„Vzbuď se zlato, už jsme tu."

Snažil se mě táta marně vzbudit. Což se mu nepovedlo, a tak si mě musel z letadla jednoduše odnést.

Ani nevím jak, ale když jsem se probudila, tak jsem byla v krásném pokojíku, pěkně moderně vybaveném. Byli tu i rámečky s fotkami. Hlavně s tátou a Niallem samozřejmě, protože s nikým jiným jsem se ani nekamarádila, ani kamarádku jsem nikdy neměla, ale upřímně mi to ani nechybělo.

„To je tvůj nový pokoj, snažil jsem se ti ho zařídit, tak aby se ti líbil."

Řekl táta, který stál mezi dveřmi, opíral se o jejich rám a držel tácek s jídlem, který mi poté přinesl.

„Je to tu úžasné. Děkuji."

Odpověděla jsem nadšeně při okukování pokoje, musela jsem vypadat jako Alenka v říši divů, která právě zkoumá kam se to vlastně propadla.

Společně jsem pak s tátou snědli celý obsah tácu co táta připravil a povídali si. Pak mně vzal na obhlídku domu a musím říct, že byl na dva lidi, až příliš veliký a dalo by se říct že i snobský. Byl bílý s velkým vtitřním, ale i zahradním bazeném a obrovskou zahradou.

„Páni."

Řekla jsem.

„Radši zavři tu pusinu, kterou máš údivem, až u kotníku, aby ti neukápla slina."

Řekl mi výsměšně táta. No a já mu to samozřejmě nemohla nechat jen tak projít, a protože stál na kraji bazénu, tak hádejte co mně napadlo? Ano strčila jsem do něj, ale on mně bohužel stihl stáhnout do vody s ním. Kde začala 3. světová válka, protože jsme po sobě začali stříkat vodou natolik, že se divím, že celý obsah bazénu už nebyl dávno pryč.

„Áááááááááááááá!"

Uslyšeli jsme oba pisklavý hlas, okamžitě jsem s tou válkou přestali a podívali se na zdroj toho nepříjemně pisklavého hlasu. Byla to nějaká ženská, která stála u bazénu a byla kvůli nám celá postříkaná vodou. Nojo měla na sobě snobské růžové šatičky a navíc to byla falešná blondýna.

Nelíbila se mi, ale když jsem koukla na tátu, tak byl asi jiného názoru. Byl na cestě z bazénu a okamžitě běžel k té bloncce a začal se jí omlouvat.

„Je mi to líto, opravdu se omlouvám, já vám ty šaty zaplatím."

To chování se mi vůbec nelíbilo, nemohl z ní spustit oči, a tak jsem musela okamžitě zasáhnout, hned jsem vylezla z vody a než ta bloncka stihla odpovědět, tak já už začala mlýt svoje.

„Omlouváme se to ano tati, ale platit nic nebudeme, to možná ona bude platit za nepovolený vstup na cizí, tedy náš pozemek."

Řekla jsem docela dost drzým tónem a kladla důraz na každé slovo a koukala přísně na tátu. Ten na mně jen nechápavě koukal a naznačoval, ať přestanu.

„Ooo to vy jste majitelé, tak to se omlouvám takhle jsem si naše první setkání nepředstavovala, já vás pouze chtěla poznat, totiž jsem vaše sousedka a jsem svobodná, takže nechtěli byste přijít třeba dneska na večeři?"

Fuuj ten její přeslazený hlásek a jak kladla ten důraz na to slovo - svobodná, tu žensou, které může být tak 40 vidím poprvé a už se mi nelíbí a to je docela divné vzhledem k tomu, že obvykle jsem mírumilovný člověk a až do teď neexistoval nikdo koho bych mohla nenávidět. Ale tak co nový domov a s tím myslím příjde i mnoho nových změn.

Další část je tu. Doufám, že se Vám bude líbit a v brzké době můžete očekávat další díl. :)

° „Koho milujeme, toho nejsme nikdy pevně rozhodnuti opustit, i kdyby nám sebevíc ublížil."
– Colette