Distance /1D/

5. část

S tátou jme v altánku v klidu doobědvali a já mu pověděla vše co se stalo i to s těmi kluky, táta hned říkal, že bychom se měli přestěhovat do jiné lokality, ale pak si vzpomněl na naší dokonalou sousednku, která se jmenuje mimochodem Anna, takže žádné stěhování se konat nebude.

Po našem povídaní jsme vyrazili nakupovat, protože zítra je škola a já nemám žadné sešity a ani oblečení prostě nic.

Z nákupů jsme se vrátili s celým nacpaným kufrem taškami, dokonce jsme ty tašky museli narvat i na zadní sedačky.

Koupila jsem si toho strašně moc, ale stejně za pár týdnu zase nebudu mít co na sebe, znáte to.

Po tom co jsme všechny ty takšky donosili ke mně do pokoje, tak jsem jejich obsah začala co njerychleji uklízet do skříně zatímco tatínek se připravoval na večeři k paní 'dokonalé'.

„Mackenzie už je čas."

„Jdu!"

Zařvala jsem na tátu z pokoje.

„Tak pohni já už se nemůžu dočkat."

„To já taky ne na ty lektvary co nám tam připraví."

S protočením očí jsem mu odpovědla.

„lektvary?"

„Jop, třeba z nás zítra budou žáby, co ty víš.."

Předpověděla jsem nám jednu z mnoha teorií naší budoucnosti.

„Hele přestaň prosím o ní mluvit jako o čarodějnici."

Celkem naštvaně odpověděl.

„Já neřekla, že je to čarodějnice."

„A kdo to teda řekl?"

„Ty, já to pouze naznačila."

Vyplázla jsem na něj jazyk a on jen pokroutil hlavou a společně jsme vyrazili.

„Ahoj, pojďte dál."

Přívítala nás Anna.

„Tohle je můj syn Louis"

O můj bože, to byl ten kluk jak šel s Harrym a tím černovlasým klukem po té ulici.

Ten nezajímavý brunet co mně nazval šlapkou. Ok tuhle rodinu definitivně nesnáším.

Musím jim to překazit.

Okamžitě jsem tátu zatáhla za rukáv, ten se ke mně sklonil a já mu řekla, kdo ten kluk je a že bychom měli okamžitě vypadnout.

„Jo a tohle je moje milá dcera Mackenzie."

Řekl táta a ještě představil sám sebe a mojí poznámku o Louisovi úplně ignoroval.

Na obědě jsem seděla vedle táty naproti Louisovi a táta naproti Anně.

Ještě jsme její lektvary ani neochutnali a já už seděla na židli jak nafoukaná ropucha, která asi za chvíli vzteky vybuchne.

Probíhala taková ta klasická konverzace, do které jsem se moc nezapojovala, dokud se mě Anna nezačala na pár věcí ptát.

„A do jaké třídy budeš nastupovat Mac?"

„Do druháku."

Odpověděla jsem mile.

„To je škoda, tady Loui půjde do třeťáku, ale jeho kamarád Zayn takový tmavovlasý chlapec bude opakovat ročník, takže se asi potkáte s ním, viď Loui?"

„Bezva."

Odpověděla jsem, a protože jsem se o škole už bavit nehodlala, tak jsem přehodila téma, ale bylo to i proto že mě to zajímalo.

„A co váš manžel?"

Zeptala jsem se s nadějí, že třeba svobodná není, že se při představování spletla a jen náhodou to slovo vyslovila.

„J-já on, no on od nás odešel."

Vykoktala Anna.

„Ani se nedivím."

Řekla jsem bohužel nahlas, a tak jsem se hned rozkašlala, aby mi to nevyčetli.

Zbytek večera byl upřímně hrozný, Louis na mě pořád civěl takovým tím slizkým pohledem. No a aby toho nebylo málo tak dokonce se táta s tou čarodejnicí dohodl na další schůzce.

Při odchodu jsem šla napřed, protože jsem nechtěla poslouchat tátovy narážky na to jak jsem se dnes hrozně chovala, kterým jsem se bohužel už doma nevyhla.

„Co to tam bylo za divadlo Mac?"

Zeptal se mně docela naštvaně táta.

„Divadlo? Tati vždyť jí ani neznáš a přesto za ní běžíš a ještě jí nabízíš zaplacení mokrých šatů? Jako vážně? Vždyť můžou uschnout. A ještě příjdeš na večeři, a aby toho nebylo málo, tak si s ní domluvíš další schůzku"

Chvíli jsem oba mlčeli a na mně začala doléhat vina.

„Promiň tati mám tě ráda. Jen se mi ta ženská nelibí a byla bych ráda, kdyby ses od ní držel dál."

„Zlato já tě mám taky rád, ale ty mi nemůžeš říkat od koho se mám držet dál a od koho ne, jsem dospělý. A možná jsem to trošku přehnal za to se omlouvám, ale ona mi přijde dost sympatická."

„Ty jsi mi taky říkal od koho se mám držet dál a od koho ne."

Odporovala jsem.

„Ale já jsem tvůj otec a s Niallem jsi mně stejně neposlechla."

„A já jsem tvoje dcera tati. A Nialla sis stejně oblíbil."

„Ty si jí taky oblíbíš. Prostě jste blbě začali, ale to se dá napravit zlato."

„Od té doby co jsme tady, tak se pořád hádáme a já už to nezvládám nikdy jsme se nehádali."

Už jsem to nevydržela a rozbrečela jsem se, tak moc mi chyběly ty časy kdy jsme se všichny tři s Niallem neustále smáli a dělali vše společně.

„Promiň holčičko, kdybych mohl, tak poprosím šéfa a jedem zpátky, ale dobře víš jak to s prací mám."

Řekl smutně táta.

„A dneska mám noční, takže budu muset jít, ale ty se pěkně připrav na zítra do školy, zavolej svému manželovi a hlavně se uklidni, vše bude brzy dobrý. Ano?"

„Dobře dobrou tati."

„Dobrou zlatíčko"

Řekl políbil mně a odešel.

Já šla zavolat Niallovi se kterým jsme si celkem dlouho povídali přes skype a rozhodla jsem se, že Anně dám šanci, přece jen bych jí neměla odsuzovat předem a navíc tátovi se očividně líbí, takže budu předpokládat, že není očarovaný její krásou, která mu nasadila brýle díky nimž nevidí to zlo, které z ní přímo září.

Další část je na světě.
Co na to říkáte? Myslíte si že si Mac s Annou najdou společnou řeč, nebo se to mezi nimi jen zhorší? A co s tátou, budou se pořád hádat? Mimochodem zítra Mac čeká první školní den, kde potká nejspíše i Harryho, kterého posledně svým výběrem slov pěkně naštvala, tak jak asi podle Vás její první školní den dopadne?

Další část vyjde, někdy během týdne, ale teď budu mít menší zkoušky, tak nevím jak to budu stíhat. Jinak děkuji všem za velikou podporu, moc si toho vážím. ❤

°„Začínáme nenávidět teprve tehdy, když nás někdo srazí v naší lásce na kolena."
- Friedrich Von Bodenstedt°