Zeptejte se, na co chcete! (Avengers)

Uzavírka?! (opraveno)

''WYNRI, KDE JSI?!''ozval se hlas mé milé, neškodné hobití spolubydlící po našem společném bytě. Kde jsem? TAM, KDE MI NIKDY NIKDO NENAJDE! Na místě tak skvěle skrytém, že by jej ani samotný Sherlock Holmes nenašel! ...Bohužel, dveře od mé skříně se otevřeli a v nich stála Jinecra. Skvělé jméno, že ? Já si taky myslím! Aspoň nejsem jediná s tak příšerným jménem! ''Tady jsi.'' řekla s úšklebkem a ustoupila, abych ze své skrýše mohla vystoupit, jenže já ani neodpověděla, na místo toho jsem se pokusila dveře zavřít.  
A chceš za mé nalezení diplom?" zeptala jsem se a vzdala své pokusy o zavření mého místečka. Jin. mi propálila pohledem.
''Přestaň si dělat srandu! Za pár hodin máš uzavírku a ty jsi ještě nenapsala ani čárku!'' Když jsme v krizi tak je docela všímavá. ...A taky mi lehce připomíná mojí milovanou matičku. Měla bych někdy napsat domů, aby věděli, že ještě žiju... Ale své soukromí sem nehodlám tahat!
''No a... Kde je pointa toho, že řveš po bytě?'' zeptala jsem se nechápavě, i když jsem tušila, odkud vítr vane.
''No a?! Jestli zase dostaneš padáka, tak obě pojdeme hlady!'' Joooo tohle je docela dobrá pointa... I když... TAKY BY SI MOHLA ONA NAJÍT NĚJAKOU PRÁCI!  Spolubydlícího jsem sháněla, aby mi pomohl platit nájem a né, abych získala další hladový krk. Sem si rovnou mohla pořídit kočku!
'' V ledničce ještě něco je...'' zamumlala jsem a hobit na mě koukal, jestli si dělám srandu nebo ne.
" Já nehodlám jíst lidské orgány! Proč si je vůbec nevyhodila? '' Ne! Sériový vrah nejsem! Přísahám... Teda, kdybyste viděli sklep, asi byste mi nevěřili, ale beze srandy vrahem nejsem! Jsem jenom patolog... Bývalí patolog... A momentální novinářka, která mešká na uzavíračku.  

'' Víš...'' začala jsem, poškrábala se na hlavě a hledala nějakou DOBROU výmluvu, zatímco jsem vylezla ze své skrýše, jelikož zde svůj vznešený úkol asi nesplním. ''Mně jich bylo líto..'' Ano! To je ta geniální výmluva, kterou jsem přesně měla na mysli! DÍKY MOZKU! TADY MÁŠ, PROČ TĚ NIKDY NEVYUŽÍVÁM!
'' Líto..." zamumlala polohlasně. "A co hodláš dělat?!'' Ovšem toto je otázka, za kterou si tato žena zaslouží medaili! 
"Mám napsat nějaký rozhovor..." Ona na mě lehce vytřeštěně koukala, ano, tento úkol je doopravdy nadlidský a ani někdo tak úžasný jako já bude mít problémy, jej vykonat! Jenže než stihla zareagovat, tak se dveře od našeho bytu otevřeli a v nich výjimečně nestála naše domácí, co vybírá nájem! VÁNOCE JSOU TADY! ...Bohužel (nebo díky Bohu) mezi dveřma nestál Santa, ale Thor... Ale i s tímto materiálem se dá pracovat!  Z kapsy jsem vylovila můj všudy přítomný notýsek, co se vždy objeví jen když se mu zachce (sama netuším, jak to dělá), a rozběhla se k hromovládci, který na mě lehce vyděšeně koukal. 

''Mám na tebe prosbu!'' vyhrkla jsem ze sebe, aniž bych se nenamáhala pozdravit. HANBA MĚ! UKAŽTE SI NA MĚ! Nicméně, když jsem zmínila svojí prosbu, Thor se zatvářil nadmíru vyděšeně.  
"...Dalí ledničku vám do sběru neodnesu." Chvíli jsem na něj nechápavě koukala, než mi docvaklo, co měl na mysli. 
"Ne! Nic takového nepotřebuji!" I když... Mohl by odnést tu televizi... "Mohla bych s tebou udělat rozhovor?" Pomalinku jsem začínala připravovat své tělo na blízké seznámení s nejbližší stěnou či kladívkem, ale ani jedno se nestalo, namísto toho se na mě Thor zeširoka zazubil.
''Samozřejmě! Ale proč se mnou?'' zeptal se zmateně. Hehe, ani netuší, co jej v nejbližších minutách čeká. I když... To prozatím nevím ani já... Ale je čas na všemi zbožňovanou improvizaci!
''Naši čtenáři by chtěli rozhovor s nejpopulárnějším bohem tohohle roku!'' odpověděla jsem s úsměvem (nebo se aspoň o něj snažila), zatímco Jin. se v kuchyni skoro zadávila čajem... A já že neumím pít!
''Tak sem s tím!'' obdařil mě dalším zářivým úsměvem... Sakra, ten musí používat Perličku, jinak to není možné, aby někdo měl takoví chrup! 

''Takže první otázka..." zalistovala jsem kompletně prázdným sešítkem a snažila si získat nějaký bonusový čas. "Jak široký máš krk?'' zeptala jsem se po chvilce, kdy mi došel notýsek... Thor se zatvářil nechápavě... Ale to je docela obvyklí jev. 
"K čemu toto někomu bude?" Ehhhh.... To by mě též zajímalo. 
"Jedna fanynka by ti ráda poslala oprátku." odpověděla jsem s úsměvem, když sem si všimla s Jin... Asi víte její dárek k Vánocům pro našeho bůžka. 
"Oprátku?" zopakoval po mně. Ano! Zopakuj si to, to slovíčko ti neublíží! Hezky s nádechem, to slovíčko tě neukousne, nemáš se proč bát! "Dá se to jíst?" ...Fajn, tebe to slovíčko neukousne, ale ty tu věc určitě okoušeš... 
"Určitě!" odkývla jsem s úsměvem... Stejně Thor je schopen sníst i své ponožky.... 
"To co máš na zádech, to je něčí závěs, nebo červený koberec?'' Přiznej se, já vím, že si ten koberec ukradl z Hollywoodu!
''Předává se z generace na generaci.'' zatvářil se velice pyšně a asi se chystal mi dát nějakou přednášku.
"Aha, takže ten koberec vzal někdo jiný?'' jeho pyšný výraz alá otec, jehož dítě právě nastoupilo do první třídy, zmizel a nahradil jej smrtelně vážný výraz.. Pokud se to za něj dalo považovat.
''Takže, za prvé. Není to závěs al-'' s mávnutím ruky jsem mu beze většího zájmu skočila do řeči.  
''Ten culík, co máš ve vlasech,  je inspirován ocasem od poníka?'' Jasně že jo! Proč se ptám na tak očividné otázky?! ...Protože jsem Wynri... To je odpověď na vše.
''Ne, od Legolase! '' odpověděl mi a opět se zazubil. Tak to tak očividné nebylo... Od Clinta? ...Na to se ho budu muset zeptat. MÁ CO VYSVĚTLOVAT! Dyť ten na té hlavě nemá nic! ...Ani v hlavě...
''Ztratil si někdy svůj lak na vlasy?'' ehh... Ano, toto nikoho nezajímá, ale improvizace je občas složitá záležitost!
''Jen jednou." přiznal a po chvilce dodal: "Nechal jsem ho Bannerovi v laboratoři, a když jsem pro něj šel už tam nebyl...'' To je tak dojemné... Asi tady uroním slzičku... Pche, leda hovno.
''Fajn! Další otázka. Jednou ve škole jsme měli jednu zapeklitou otázku, ale myslím, že někdo s tak skvělým mozkem, jako máš ty, by to mohl vědět!'' zatvářil se polichoceně a já začala tuto zapeklitou otázku vymýšlet... "Co potopilo Titanic?'' Ano! To je tak zapeklitý, že to neví ani dítě ve školce! Tak se ukaž génie! Na Thorovo obličeji se objevil malí výraz provinilosti.
''Víš, jednou jsem neodhadl délku mého skoku a ...omylem jsem proletěl něčím kovovým...'' Ovšem toto bude něco! S horlivým pokyvováním jsem to začala zapisovat a lehce to nafukovala... Hej! Musím odevzdat trhák, snad si nemyslíte, že novináři píšou jen pravdu! 

''Skvěle, ještě tu mám rychlokvíz. Dala bych ti více otázek, ale za půl hodinku mám uzavírku.'' Thor pokývl hlavou.
''Dobře, ale můžu se na něco zeptat?'' na sucho jsem polkla a uvažovala, co si na mě přichystal. 
"...Tak... Se ptej." zahuhlala jsem sotva slyšitelně, samozřejmě on to postřehl.
''Kde ten rozhovor bude?" Se chceš pochlubit rodince? Heh... Přiznám se, spadl mi šutrák ze srdce...
''Dostaneš předplatné, platí?'' Pokývl hlavou. To víš, že jo, já ti dám ten časopis a zabiješ mi... Ale to předplatné mu budu muset zařídit... Bude to chtít pojistku.
''Takže první otázka. Odpověz, jak nejrychleji můžeš. Jak vážný je tvuj vztah s Jane?'' tala jsem se a byla připravená ihned zapisovat.
''Nu já b-''
''Skvělé," řekla jsem s úsměvem. "je pravda že jí máš radši než Lokiho?''
''Lokiho má-''
''A co říkáš na lidi, kteří tě shipují s tvým bratrem?''
''Co je to sh-''
''Poslední otázka. Zabiješ mi až to zveřejní?''
''Ne.''
''Řekl jsi to sám..." Pojistka musí bejt! "To by bylo vše. Díky za tvojí spolupráci.'' řekla jsem s úsměvem, poplácala jej po rameni a vyřítila se z dveří, modlíc se, abych to stihla odevzdat v čas. Modlete se za vašeho mučedníka! ...A taky se modlete, aby mi Thor později neodkrouhnul... To by tato rubrika skončila doopravdy brzo.