Zeptejte se, na co chcete! (Avengers)

Phil Coulson

V nočních hodinách se dveře od bytu se skřípnutím otevřely a v nich byly obrysy tří postav. Všichni tři nakoukli skulinou do bytu a, i když byla tma, tak je překvapilo, že neviděli ani obrysy nábytku. Pomocí světla, co pronikalo skrz zatažené okno, viděli akorát holé stěny. Jediné, čeho viděli obrys, byla hromada starých hadrů, nebo se aspoň domnívali, že to je kupa hadrů, v rohu místnosti. 
"To si děláš prdel? Tohle máme vykrást?" vyprskl nejmenší z tria a ukázal do bytu. Druhý muž, který postával až vzadu, se protáhl mezi jeho kolegy, stáhl si kuklu, vešel dovnitř a rukou zmáčkl vypínač. S cvaknutím se po bytu rozsvítilo a ti tři vlezli dovnitř, dva stále v kuklách, zatímco v rukách drželi bouchačky, kdyby se na ně vyřítil někdo třeba z ložnice. Potichu za sebou zavřeli dveře a rozhlédli se po prázdném bytě.

"Robbie, děláš si srandu, že si vybral zrovna tenhle byt?!" Nejvyšší osoba, která měla něco okolo dvou metrů, pokrčila rameny a pod kuklou se usmála. 
"Hele, chlape, ta ženská, co tady žije, se zná se Starkem, nějaké prachy mít musí, ne?" odpověděl Robbie, který kompletně ignoroval ten fakt, že v okolí nebylo po majetku ani památky. 
"TO TEDA KURVA NEMÁ, JEN SE KOUKNI!" zaječel druhý zakuklenec, zatímco třetí muž se pomalu přibližoval ke kupě hadrů v rohu místnosti a něco mu tady nesedělo. Chvíli nehybně stál, než mu to došlo. 
"Do prdele, ta věc se hýbe!" vyjekl a namířil na tu kupu hadrů pistolí. Svým oznámením přitáhl pozornost i těch dvou kecajících idiotů, kteří se momentálně přesunuli k jejich kolegovi a sledovali tu hromadu oblečení. Čím déle to pozorovali, tak jim pomalu docházelo, že to je pouze několik červených dek omotaných okolo něčeho, co se asi probouzelo.
"Možná se setkáme s třetím druhem!" vypískl Robbie, zatímco na tu věc namířil pistolí.
"A proto tomu chceš provrtat palicí kulku?!" zeptal se druhý zakuklenec a střídavě koukal na deku, která se momentálně nehýbala a na pistoli v Robbieho ruce. 
"Jacku, je jasné, že těm emzákům musíš ukázat, kdo je tady ten šéf! Stejně jako těm černým hubám!" odbyl jej Robbie a nespouštěl oči. Jack se na něj nasupeně otočil. 
"Vole, já jsem taky černej!" ještě, než kdokoliv z toho tria stihl zareagovat, tak se z pod deky vylouply dvě ruce, které byly nápadně podobné lidským, zatímco se ozvalo hlasité zívnutí. 

"Už jste skončili...?" zeptala jsem se rozespale a vystrčila palici z deky. Mám podezření, že Vás zajímá, jak se někdo tak dokonalí, jako jsem já, ocitl pouze na zemi s několika dekami. No, to není zase tak těžké! Člověk jde ven, za pár hodin se vrátí a má byt čistej jak slovo boží! Upřímně stále netuším, jak Jin. vysvětlím, že nás vykradli, zatímco byla na rodinné návštěvě a mně nechala byt napospas... 
"On to není mimozemšťan!" vyjekl nejvyšší z tria, zatímco zbylí dva se šklebili jak měsíčci na hnoji. 
"...Jestli chcete ty deky, tak si je vemte a vypadněte." zabručela jsem rozmrzele a slabě se protáhla. Druhá osoba, co stále měla na hlavě kuklu, zahýkala smíchy, než ze zadní kapsy vytáhla bouchačku a jediné, nezakuklené osobě, jejíž jméno jsem stále neznala, vytrhla jí kuklu. Obo jí mi ten chlap, Jack, myslím, že ho tak oslovoval ten obří hromotluk, podal, zatímco se stále pod maskou usmíval jak měsíček na hnoji. 
"Vole, vem si to, potřebuješ to víc jak my." řekl během dalšího záchvatu smíchu. Já nadšeně koukla na nabízené předměty. Kurva, tohle bylo lepší než Vánoce ! Teplá čepice a škrábadlo na krk! Kde to sakra dostanete zadara?! Okamžitě jsem si darované předměty vzala, zatímco osůbka, které byla maska sebrána, se netvářila moc nadšeně. 
"To teď jako přibíráme nováčky?!" zeptal se nevrle. "Navíc, jak mám kurva jít s Vámi, když nemám kuklu?!" položil další otázku a rozhodil rukama, div jednu nenatáhl Robbiemu, který zaujatě pozoroval prasklinu ve zdi. 
"Vem si třeba přes palici ponožku, Thomasi, ale teď jdeme!" zavelel Jack a vydal se k východu. Já sice netušila, jaká bije, ale když se za ním vydali i ti dva mameluci, tak jsem s pokrčením ramen zandala pistoli do deky, co se válela na zemi a s kuklou v ruce jsem vyběhla za nimi jako ocásek.