Zeptejte se, na co chcete! (Avengers)

Wanda

To ráno, co jsem se probudila a vešla do koupelny, mě čekalo nemilé překvapení. Ne, tentokrát jsem se sice nenacházela v Clintovo podobě, ovšem byl zde mnohem větší problém! Na umyvadle ležela nějaká mrtvá, nechutná věc! Zřejmě Vám nemusím vysvětlovat, proč jsem se s velice odvážným a vůbec (ne)bojácným křikem vyřítila pryč z koupelny a hrdinně se skryla za gaučem, z pod kterého jsem vyhrabala mobil a zavolala jediné osobě, která by mi mohla pomoct! (Ve skutečnosti mi Jin. nebrala mobil, takže to je druhá osoba, ale to mu neříkejte...) 
"Clinte! Hni tou svojí ptačí prdelí a přijď sem! Mám v koupelně mrtvolu!" vychrlila jsem, jakmile mi Barton vzal telefon. Na druhé straně bylo chvíli ticho, díky kterému jsem začínala panikařit, že se Clint převtělil do té mrtvoly, co mi ležela v koupelně. Díky Bohu, Barton se ozval! 
"Ta mrtvola utekla z lednice? Odkdy se vůbec TY bojíš mrtvol? Deset let si s nimi pracovala na pitevně!" dle jeho hlasu nebylo tak těžké usoudit, že se usmívá jako měsíček na hnoji. 
"Tohle ale není člověk' A když jsem do toho šťouchla zubním kartáčkem, tak se to nehýbalo!" Zaskučela jsem. "Prosím! Zachraň mě!" ...Ano, někdo jako já, umí občas poprosit. Hlavně, když jde o mé zdraví. (Fyzické, to duševní již nemá cenu řešit) Z mobilu se ozvalo povzdechnutí. 
"Do dvacíti minut tam jsem. Do té doby zkus nic nepodpálit." s tímhle hovor Clint ukončil a mě nechal na pospas té věci v koupelně. 

Jak jsem se s tímto časem o samotě vypořádala já? Samotinká, opuštěná, bezradná Wynri, jež je odkázána na pospas té věci v koupelně? Možná Vás to překvapí, ale brala to statečněji, než byste do ní řekli! (čtěte: Celou dobu se klepala za polorozpadlým gaučem). Po nějaké době, která mi přišla jako neskutečných několik hodin, se ozvalo zaklepání. Když jsem se neměla k otevření, tak to osoba za dveřmi vzala do vlastních rukou a otevřela si sama. Dovnitř doopravdy vešel Clint -Má záchrana! 
"Tak, kde máš tu tvojí mrtvolu?" Zeptal se mě a já odvážně odmítla vystrčit z po za gauče cokoliv, takže jsem pouze několika prsty ukázala na dveře koupelny.

Clint se hrdinně vydal prozkoumat situaci. Když bylo asi minutu ticho, tak jsem začínala panikařit, že mám v koupelně už dvě mrtvoly.
"C-clinte?" Vykoktala jsem. "Jsi v pohodě?" Z koupelny se chvíli nic neozývalo, ale po té jsem uslyšela něco, co se podobalo hrdelnímu smíchu lenochoda na cracku.
"Jo, jsem v poho." Ozvalo se a po chvíli vyšel Clint ven. V ruce držel tu mrtvolu.
"Jak na to můžeš sahat holou rukou?!" Vyjekla jsem a přemáhala závratě. Clint nechápavě koukl na svojí ruku, a pak zase na mě.

"Wynri, dyť je to jenom makrela!" Řekl a nechápavě koukal na mé paranoidní chování -Opět se skrývala za gaučem.
"Mně je jedno, jak se ta hnusná věc jmenuje! Prostě jí dej pryč!" Zaskučela jsem prosebně. Nyní uvažuji, že pokud toto někdo slyšel za dveřmi, tak si mohl myslet kdejaké prasárny.
"...Je to mrtvá ryba, Wynri." Řekl s úšklebkem lukostřelec.
"To mi je jedno! Prostě tu věc vyhoď." 
"Jak si milost paní přeje." Clint udělal slabé pukrle a hned po té přede mnou přistála ta nechutná věc. Zřejmě Vás (ne)překvapí mé hrdinské chování, když jsem se s vyděšeným výkřikem vrhla co nejdál od makrely a vrhla se Clintovi do náruče.
Můj bratranec tento přepad ustál bez jakéhokoliv zakolísání, což je zázrak (a tím nemám na mysli ten komiks).
"Proč mě takhle týráš." Zaskučela jsem na pokraji zhroucení. Clint na mě zmateně koukl.
"To bych měl říkat já, ne?" Zasípal Clint a litoval jeho osudného hodu s rybou. 
"Ty nejsi ichtyofobik!"  vypískla jsem, zatímco se Clint snažili nějak odtáhnout.
"Je pravda, že jsi takoví ichtyl, ale to nevysvětluje ten strach z ryb." řekl zamyšleně, zatímco já uvažovala, zda to myslí vážně, či si jen dělá srandu... Nebudu Vám nalhávat, u Clinta si nejsem jista. 
"Jediný, kdo je tady ten ichtyl, tak to jsi ty!" řekla jsem trucovitě, zatímco Clint využil mého chvilkového povolení stisku a částečně osvobodil svůj trup z drtičovo sevření. 
"Jak myslíš." řekl a na tváři se mu objevil vcelku... zlomyslný škleb? Je to to správné slovo? On se tak tváří pořád! "No nic, já musím za Wandou, slíbil jsem jí, že jí pomůžu najít Strange." Jakmile tohle dořekl, tak jsem začala panikařit, jelikož... VŠICHNI VÍME, JAKÉ SCHOPNOSTI WANDA MÁ! Já nechci, aby mi tu stvořila iluzi, ve které jsou všude okolo mě ty slizké, šupinaté, ploutvovité věci! To Bartonovi nedovolím, jakože já se jmenuji já!