Zeptejte se, na co chcete! (Avengers)

Natasha (2)

Už to byly tři dny od Lokiho poslední (pravděpodobně doslova poslední) návštěvy a nikdo netuší, kam se ta šílená ještěrka, co lidem mění pohlaví, vypařila, takže můj osud je umřít jako Clintův šílený bratr, o kterém doteď nikdo nevěděl... To zní jakou fajnová budoucnost pro mě. Ne? Souhlasím s Vámi! Je to příšerná budoucnost pro někoho jako jsem já! Sakra jsem Wynri! Já si zasloužím něco lepšího, než chcípnout v Clintovo podobě! Ne? Nezasloužím ?! Proč jsou všichni proti mně ? ....A s kým se to vůbec bavím, dyť tyhle kecy stejně každý přeskakuje! Vy jste tady samozřejmě kvůli rozhovoru, že ? No, já se Vám nedivím... Taky na tom je tato série postavená a já si hraju na největšího trýznitele a sypu na Vás haldy věcí, které nikoho nezajímají... Ale hej! Kdyby to byl jen rozhovor, tak by to byla nuda, nebo ne ? ...S kým se to zase bavím... Asi budu potřebovat psychologa... A když jsem v tom, tak to můžu udělat teď, nebo ne ? Proč se zase ptám někoho, kdo mi neodpoví?! 

S touhle velice pozitivní myšlenkou, že budu nějakému dědulovi vysvětlovat, co mě trápí, to že jsem ve skutečnosti opačného pohlaví, nebo to že nemám ani doklady, jsem se vyhrabal z gauče, na kterém jsem ležel a hypnotizoval velice zajímaví strop... Neříkejte, že někdy taky nemáte takoví ten stav, kdy jen ležíte a nic neděláte! No... Problém je, že já ho mám snad každý den... A to je taky jeden z důvodů, proč vždycky musíte čekat takovou dobu na noví rozhovor, jelikož já jsem prostě jen líné prase... Ale to vám už mohlo dojít... Když jsem se tedy vyhrabal i z temných zákoutí mého bytu, prošel okolo stále neuklizené, zavražděné zeleně (Ano, už je to skoro šest měsíců a stále se tady válí... Keliška protestuje...) a proplížil se okolo Sauronova oka až na ulici, tak mi došel menší (Kurva VELKEJ) problém. Já o žádným psychiatrovi nevím a ani nevím, z čeho bych ho zaplatil... Proč se vždycky do něčeho pustím a pak zjistím, že nemám dostatek financí ?! TO JE TAK NEFÉÉÉR! No... Takže, jsem venku s poloprázdnou peněženkou, netuším co mám dělat, nikde v okolí nevidím známou tvář a jediná moje práce je rozhovor... S Natashou... Proč mám pocit, že z tohohle nevyjdu živej ? Nooo asi to bude tím, že to není pocit, ale krutá  realita. 

Nebyl jsem ani kus od mého bytu a zahlédl něco zrzavého a něco holohlavého, jak si to šinou mým směrem. Sice mi Tasha jde akorát do rány, ale i tak... Ještě nemám sepsanou závěť, vybranou rakev, a... Taky jsem přísahal, že zemřu dýl jak Clint, i když všichni víme, že je to skoro nemožné pro takové nemehlo jako jsem já, že? Modlil jsem se, aby si mě duo nevšimlo (ale no tak, všichni ví, jak to stejně skončí...), a vydal se  úplně opačný směr od Karkulky s Legolasem. Nakonec jsem zapadl do první hospody (a taky jediné, která je v mém okolí) kterou jsem našel, kycl si uplně až do rohu místnosti a objednal si pivo... No, nebudu tady na suchu, ještě tady leknu! Sice na mě většina lidí divně koukala (Ano, Clint je divný zjev, ale nemusíte na mě takhle vejrat...), když jsem promluvil, ale já to prostě ignoroval. Co jiného mám asi tak dělat? Zazpívat jim ukolébavku? No, to by asi většina zdrhla... Teda lépe řečeno zdrhl by i nábytek, to už by nebyla jen Anežka na útěku, hehe... By zdrhlo i to zrzavé něco, co vlezlo do dveř- Zrzavé něco... TA VĚC MI NAŠLA!! (Logicky se to dalo očekávat... -Pozn. Random Rejpal ) Tohle raději budu ignorovat... Takže, to zrzavé něco mě nejen našlo, ale dokonce si to i ke mě přisedlo... I s mým NEbráškou. Tohle mi byl čert dlužnej. Když se ti dva usadili naproti mně, tak se Clint zazubil. 

"Říkal jsem ti, že sem viděl dobře!" řekl Clint s širokým úsměvem. Ty jeden chodící ananase, přísahám bohu, že dneska zemřeš ty, nebo já! A já to rozhodně nebudu!
"Přiznávám... Poprvé v životě si měl pravdu." řekla Tasha, a pak otočila svojí pozornost na mě... "Wynri, můžeš mi vysvětlit, jak se z tebe stalo tohle?" pokračovala s ledovým klidem a já si všiml, jak při slově: "Tohle" Clintíkovi opadl úsměv z tváře... No asi mu došlo, jak vypadá.... "...Dlouhé povídání..." zabručel jsem a Tasha se na mě drobet divně koukla, PROČ NA MĚ TAKHLE KAŽDÝ KOUKÁ ?! "Proč na mě každý takhle kouká?! Chápu, můj vzhled není nejlepší, ale i tak!" Ignoroval jsem pohledy několika lidí (Hlavně Clintovo, který by mě pravděpodobně na místě zabil) a zase začal uvažovat, co se děje... To mám špenát mezi zuby?
"On.. Ona... Ehh... Ono to neví, že ne?" zeptal se Clint Tashy, která akorát pokrčila rameny.
"Je to Wynri, co čekáš? Nějaký zázrak?" Dámy a pánové momentálně se cítím uražen... O ČEM TO MELOU ? Když si všimli mého pohledu, tak se zatvářili, jako by se vyplnili jejich nejtemnější obavy. Jo, občas sem dutější než bambus, ale za to já nemůžu... "Vrací se ti hlas..." řekla Tasha na vysvětlenou a já na ní zíral, zatímco se mi v mozku načítali data o tom, co sem se právě dozvěděl...
"Schválně, za jak dlouho se jí... jemu... tomu, podaří zpracovat informace." uchechtl se Clint. "Nemáš stopky?" zeptal se Tashy, která raději nereagovala.
"...Prej mutace...." vypadlo ze mě nakonec, když sem si vzpomněl na to, co mi ráno řekla Jin... JÁ JÍ DÁM TAKOVOU MUTACI, ŽE BY TOMU I NA XAVIEROVO ŠKOLE ZÁVIDĚLI !!!
"V tomhle věku asi těžko." řekl Clint s úšklebkem, chlapec dneska neodejde po svých, to přísahám na to, že se Wynri jmenuji!
"Clinte, ty si občas horší, než kdejaké dítě, takže je možnost, že by se u tebe mohla vyvinout druhá puberta..." řekla Tasha jakoby nic, sakra, mě tady dneska nebude potřeba, ti dva to zvládnou beze mě ! Nooo toho by se dalo využít, hehe...
"Tasho, myslíš, že by si mi mohla odpovědět na pár otázek? ...No, mně ne... Clintovi? S mým hlasem je docela divné mluvit... A pohledy lidí mi rozhodně na náladě nepřidávaj..." řekl jsem jakoby nic a docela se bavil jejich výrazy.... Bože to je k nezaplacení! Kdybych mohl... Nebo mohla? Mohl... Zatím mohl... Kdybych mohl, tak se rozesměju na celé okolí, ale momentálně by to nebylo nejmoudřejší... Hlavně, když přede mnou sedí Natasha...