Zeptejte se, na co chcete! (Avengers)

Steve

Po malém, lehce zaneřáděném a nejmenovaném bytě se ozývali pazvuky, které hromadně znásilňovali ušní bubínky. A kdo je vydával? No, hádejte dvakrát.... 

"NANANANANANA BETMÉÉÉÉN!" zapištěla jsem, zatímco jsem běhala okolo gauče, na kterém se choulila Jinecra. 

"Proboha, už drž hubu!" vyjekla má spolubydlící. Já se na místě zastavila a zabalila se do temného hávu, jenž kdysi býval ubrusem na stůl. 

"Nikdy. A víš proč?" zeptala jsem se jí stále zabalená. Ona pouze zmučeně zavrtěla hlavou, zatímco já rozhodila rukama, díky čemuž můj plášť 'elegantně' zavlál... A skončil na mé hlavě. "Protože jsem Batman!" promluvila jsem nejhrubším hlasem, na který jsem se zmohla a snažila se vymotat z mého pláště. Ještě než stihla odpovědět, tak se dveře od bytu rozletěly a v nich stál Clint s vlasy obarvenými na zeleno. Obličej si zapatlal bílou křídou (pár kusů mu stále drželo na obličeji) a celkově byl zmalován jak děvka, co se chystá na párty, ale rozbije si doma zrcadlo, takže si nemůže zkontrolovat, jak vlastně vypadá. Navlečen byl ve fialovém obleku, který ještě k tomu zdobila žlutá, umělohmotná kytička. V ruce svíral páčidlo a Jin. se rozšířili očka. 

"Neříkej, Bartone, že si se k ní přidal!" vyjekla zoufale a Clint ze svého hrdla vydral něco, co se zřejmě mělo podobat smíchu. Nebudu Vám nalhávat, znělo to spíše jako umírající tryska letadla. Já ze svého rukávu vytáhla můj vynález. BatUkazovátko (pět tužek slepených k sobě a na nich nakreslený netopýr) a namířila jej na svého úhlavního nepřítele se slovy: "JOKER!" Clint se zasmál a namířil na mě své páčidlo. 

"Nastal čas zúčtování, Batmane!" já si uraženě zkřížila ruce, ignorujíc, že možná zlomím své BatUkazovátko, a propálila zelenovlasého mužíka pohledem. 

"V to teda doufám!" řekla jsem uraženě. "Ještě stále mi chodí upomínky za makrely!" Clintovi opadl úsměv a lehce sklonil páčidlo. 

"Myslím, že si chvilkově vypadla z role... Né, že bych ti do toho chtěl kecat." já uchopila znova svůj plášť a 'dramaticky' jej rozvířila. 

"Já vypadnout nemůžu a víš proč? PROTOŽE JSEM BETMÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉN!" zakřičela jsem tak, až s sebou Jin. s Clintem lehce trhli. 

"Připrav se zpečetit svůj osud, netopejre!" vžil se zase lukostřelec do své role a rozběhl se na mojí maličkost, jež se hrdě dala do bránění svým BatUkazovátkem. Ještě než můj odvěký nepřítel stihl jakkoliv zareagovat, tak jsem svojí volnou ruku šmátla po hobitovi, jenž se stále krčil na gauči a vytáhla jej na nohy. 

"Padej do boje, Robine!" rozkázala jsem těsně před tím, než jsem jí postavila na mé místo a hrdinně se vyřítila ke dveřím. 

"A co mám tady dělat?!" vyjekla má spolubydlící a vyděšeně koukala na Clinta, který zřejmě uvažoval, zda jí přetáhnout, nebo jí nechat být a vrhnout se po mně. Já, s rukou na klice, jsem ještě pohlédla na mojí spolubydlící. 

"Chovej se jako Robin! Pomoc mi, zachraň mi prdel a pak zemři tou nejstupidnější smrtí!" jakmile jsem to dořekla, vyběhla jsem  pryč  z bytu, strhávajíc ze sebe poslední kusy oblečení, které by mohly poodhalit mojí skrytou identitu. Když jsem za sebe odhodila svojí kápi, rozběhla jsem se směrem k domu, kde žije má budoucí oběť. Samotný Steve Rogers! Kapitán Amerika! Nejstarší panic na planetě! Žijící rampouch! A ano, Steve žije v domě! Proč? To je na delší historii, nicméně mé štěstí je, že mám info o tom, kde se tento pokémon vyskytuje. 

Samozřejmě jsem díky tomuto výskytu musela lehce za město, takže tuto nezáživnou cestu budeme ignorovat a přesuneme se k dobře, kdy již přicházím po malém chodníčku k dřevěným dveřím. Logicky jsem na ně i zabušila, bohužel pro mě, nebyla zde žádná odezva. S pár nadávkami, které bohužel patriota nepřivolali, jsem se přesunula k nejbližšímu oknu a zaťukala na něj.