Zeptejte se, na co chcete! (Avengers)

Pietro (Opraveno)

"Wynri nemáš ná-" do našeho bytu vrazila má spolubydlící, která jakmile mi uviděla, zarazila se a koukala jak beďar mezi očima. "CO ZASE DĚLÁŠ NA TOM STOLE?!" zabouchla dveře a já si to dál v klídku trůnila na stole, kde jsem požírala svojí největší kořist -> Brumíka. 
"Chystám se opalovat, tady je totiž nejlepší místo!" Budeme ignorovat ten fakt, že je tady tma jako v prdeli.
"Jasně... Slez z toho stolu." Já se ani nehla. "OKAMŽITĚ! Já na tom stole jím!!!" Z očí jí lítaly blesky, asi tak jako když si Thor z dlouhé chvíle hraje s blesky. Díky bohu, že na mě už to nemá účinky, jelikož občas  je to strašidelnější než moje peněženka po slevách na Steamu. 
"Fajn... Kde máme tu sekyru?!" Moment... To si tady chce udělat třísky, či co?! 
"Nevím, ale vím, že z ní zbylo pouze topůrko. Neměla sis hrát na Johnnyho.." 
"A ty nemáš čumět na ty horory! A teď slez z toho stolu, nebo natočí horor na tvůj motiv!" 
"No... To mi říkali už kolegové na pitevně, ale zatím se k tomu nikdo neměl." ...Bohužel. Jednou... Jednou si mi lidi zapíšou do historie a učebnic. Jednou mé jméno bude znát celý svět! JEDNOU!
"Nechtěla si se koukat na nějakej ten tvůj seroš?" Né, chtěla jsem pozorovat Sluníčko, jak se točí okolo planety, to je totiž největší sranda.
"Jo, ale vypadli pojistky, a ta-"
"Hlavně je nenahazuj! Ty když nahodíš pojistky, tak na Ukrajině přestanou jezdit tramvaje!"
"Tak si je nahoď sama! Já mám důležitější práci!"  Třeba pozorovat Duška, co leze támhle po stropě. Jak to dělá že nespadne? Asi se ho zeptám... A nebo radši Spideyho, Dušek by mi stejně nic neřekl. Pořád je takoví nemluvný.
"Jasně, neměla si udělat rozhovor s Pietrem?" Přikývla jsem a konečně se zakousla do mé kořisti. Už je bez hlavičky, hehe to už nerozchodí.
"Jo měla, jenže nikdo neví kde je." Ne, že bych se někoho ptala, no ptala... Starka, který toho moc nenamluví. S nateklou hubou to asi není moc jednoduchý úkol a pak jedné čtenářky, ta mi taky řekla hodně podstatné informace. (Mám podezření, že Pietro je zoofil, ale pššš! ) 

"Tak máš štěstí, víš jak byl ten pokoj k pronájmu? Tak tam se momentálně usadil a řve na obrazovku noťasu, takže něco jako ty, když koukáš na Sherlocka." Štěstí? No ták, já si dneska chystala den volna! 
"Takže mi jednoduše vyháníš, že?" Jin. se usmála. 
"Můžeš to tak brát, ale stejně to musíš sepsat, teď máš největší šanci!" S povzdechem jsem dožrala Brumíka, slezla ze stolku a vydala se ke dveřím, ve kterých ještě stále stála má spolubydlící, která se mi okamžitě klidila z cesty. 
"Hlavně se ho zeptej, kdy mi vrátí tu nabíječku!" Křikla za mnou, ještě před tím, než zabouchla dveře. Milá spolubydlící, že? Šla jsem si v klídku po chodbě, když v tu jsem zmerčila naší domácí. Zachovala jsem se, jako kdyby se na mě řítil Thor s Tarzanovo řevem, takže jsem použila nejlepší taktiku jaká existuje: Maskování -> Jsem-jen-pokojová-rostlina-nic-víc-za-tím-nehledejte. Domácí produpala okolo mě, aniž by jí přišlo něco podezřelého a se slovy: 'Tebe budu muset zalít' zapadla do svého bytu. Vylezla jsem z mého úkrytu z poza květináče a OMYLEM jsem spáchala vraždu jisté zeleně. A jako každý hrdina, který se nebojí své milé domácí, jsem se dala na útěk, jelikož tuhle ránu nemohla ta baba přeslechnout. Když jsem zahnula za roh, tak jsem si myslela, že jsem mimo zónu nebezpečí, bohužel ta baba mi prostě musela zahlédnout! 
"No to jsem si mohla myslet, že je to práce tohohle přerostlého dítěte! ZA TOHLE VÁM ZVÝŠÍM NÁJEM!!!" Super...Takže teď se už doopravdy nedoplatím. Asi si znova vypujčím peněženku svého milovaného bratránka. Loudala jsem se chodbou, až jsem dorazila ke dveřím, ze kterých se ozýval řev, jako když sekačka znásilňuje kočku. 

Chvíli jsem poslouchala za dveřma. NO CO ?! VŽDY SE HODÍ VĚDĚT, DO ČEHO JDU!!! No jenže jediné, co jsem slyšela, byly nadávky. Ani jsem se nenamáhala zaklepat a rovnou otevřela. A první co jsem viděla byla tma a obrys někoho (můžete hádat koho), jak sedí před obrazovkou, na kterou nemístně řve. Když jsem přistoupila blíž, tak mi bylo jasné, proč tak vyšiluje. Temné Duše zase zasahují. Pietro měl na palici naražená sluchátka a do toho drtil všemožná tlačítka na gamepadu. Zavřela jsem dveře, a už zase tu jediné světlo poskytovala obrazovka. Momentálně tam bojoval s tou "ozubenou vagínou", která ho krásně rozžvejkala a po té překvapivě vyflusla. Na obrazovce se objevil všemi milovaný nápis: You Died. 
"KURVA!" Zakřičel a mrskl ovladačem o podlahu. Nic se mu nestalo, takže záchranku nevolejte! Zaťukala jsem mu na rameno a on vylítl jak čertík z krabičky. Vyřítil se ven s řevem, že si pro něj přišla vagína (cítím se uraženě...) a mě tady nechal samotnou. Chvíli jsem jen tak postávala. Nakonec jsem se rozhodla. Vzala jsem Pietrovo nabíječku a vrátila se do bytu. Tak tohle mi vážně nevyšlo. 

-----------------------------------------------

"Proč se válíš na gauči?! Máš dělat rozhovor!" Slabě jsem nadzvedla palici, abych věděla, jestli jsem v dosahu mlátící zóny. Ukázalo se, že jsem...
"Pietro mi zdrhl..."
"Tak to byl ten řev..." Zahuhlala a sedla si na křeslo, které většinou obléhal Loki. "Na co jsi se ho zeptala?"
"Na nic....To je ten problém." Jin. se ušklíbla, ale nic neřekla. Překvapivě. "Na stole máš nabíječku."
"Díky a tvá oběť je venku. Běhá tam kolečka."
"Jako fakt?!" Napřímila jsem se na pohovce, jako bych zavětřila Tacos a vrhla se k oknu. Na ulici bylo prázdno. Občas se tam ale mihla nějaká modrobílá čára. Okamžitě jsem se odlepila od okna a vyběhla na ulici. Cestou jsem hodila jen jednou držku, takže pokrok! Stoupla jsem si do cesty kudy by měl proběhnout a modlila se, aby mi nesrazil. To bych asi nerozdejchala.

Z poza zatáčky se vyřítil Pietro a jakmile mi viděl, tak začal brzdit. Sice způsobil metrovou brázdu (v asfaltě O.O), ale zastavil se! Teda asi. 
"Co tady děláš?" zeptal se, když se mu podařilo udržet balanc a vytáhnout nožky z asfaltu. 
" No já bych pot-" 
"Počkej! Dej si se mnou závod okolo těhle budov!" Ukázal na čtyři KURVA VELKÉ paneláky. Lehce jsem při té představě zbledla. "Kdo udělá první pět set koleček, je vítěz!" Ani nečekal na mojí odpověď a zase se rozběhl. Já tady jen tak postávala a po chvíli se zase z poza rohu vynořil Pietro. Když mi uviděl tak ještě přidal. Když se to opakovalo asi po páté a z Pietra byla už pouhá šmouha, tak se vedle mě zastavil. 
"Takže, Piet-" 
"JAK TO DĚLÁŠ?!" Vyjekl, když pobral dech. Moc dlouho mu to netrvalo, co? 
"Dělám co?" Nechápavě jsem na něj zírala. 
"Jak to, že jsi stále přede mnou?!" 
"No víš ehhh... Já se od té doby ani nepohnula..." Pietro se zatvářil jako by viděl 2 girls 1 cup. 
"No... Ale bylo to pro mě docela motivační..." Zamumlal nakonec.
"Když myslíš. Takže, můžu s tebou udělat rozhovor?" V očkách mu zazářilo. 
"Jasně, že jo! Sem s tím!" 
"Sakra, tomuhle říkám nadšení." První osůbka, co se těší! " Takže, první otáz-" 
"No, logicky první bude, když jsme ještě nezačaly..." 
"Neskákej mi do řeči! Takže otázka zní: Kdyby někdo měl napsat tvůj životopis, jaký by byl jeho název?" 
""Přestaň mi stalkovat!!" Aneb ranní pokřik Pietra Maxima." 
"Fajn... Eh... Oblíbená desková hra?" 
"Ouija Board." 
"No deskovka to je... Podařilo se ti s tou deskou něco?" 
"Ne..."
"Další otázka: Přirovnej se k nějaké postavě ze hry." 
"Scout z Tf 2" 
"Jo, ten na tebe sedí. Poslední věc, co jsi kupoval?" 
"Furymu nové kuře..." 
"K tomu se vztahuje další otázka. Baví tě běhat s kuřatama na palici?" 
"Jasně, dennodenně si s ním chodím zaběhat..." 
"A co Hello Kitty. Máš jí rád?" Horlivě zavrtěl palicí. "Oblíbená zábava?" 
"Jak se můžeš ptát?! JASNĚ ŽE BĚHÁNÍ!!!" Na důkaz okolo mě udělal několik koleček. 
"Asi zbytečná otázka... Ale, chodíš na srazy brzo, akorát nebo pozdě?" 
"Brzo, většinou o pár hodin."
"Jak to děláš při no ehh... Dospělácké činnosti?" 
"...Ještě jsem neměl holku..." 
"A kluka?" Jeho pohled mi jasně odpověděl. 
"No myslím, že to by bylo všechno, díky za spolupráci. Čus!" Ani mi neodpověděl a zase odběhl pryč. Dorazila jsem domů a začala si ze svých poznámek skládat "rozhovor" pro šéfa. Koho by jste chtěli vidět příště a máte na něj/ní nějaké otázky? Ano, zase se opakuji... 

Upřímně nemůžu uvěřit, že tahle kravinka má už 1K přečtení!!! Nehorázně vám všem děkuji. Hlavně za to, že se někteří dokonce do téhle série zapojujete a nemáte někdo nějaké speciální přání? :D -W.