Zeptejte se, na co chcete! (Avengers)

Vision

Situace je vážná - ba i kritická, Horste! Doslova jde o život... Teda lépe řečeno- jde o můj život! Okradli mě! MĚ! Chápete to?! Přijdu domů a nikde nic! Všude prázdno (né, že by tomu obvykle bylo jinak, ale teď tu bylo prázdněji než obvykle), prostě průser jak kráva. Celá lednička vyžraná a nikde v okolí žádné stopy. A policie to odmítá řešit! Prej mají důležitější věci na práci, než je jedna vyžraná lednička! Prý pomáhat a chránit... leda tak hovno. Bohužel na tuhle krizi nevystačí ani můj vnitřní Sherlock, takže je jasné, že to značí maxi krizi. Navíc můj Watson mi někam zdrhl a odmítá vzít mobil, takže další bonus! Jej! Teď by se sem mohla ještě přimotat domácí...
Ale jak to vypadá, asi budu muset nakoupit... Nechť nás mocná rajčata ochraňují, jelikož tohle nemůže dopadnout dobře. To dopadne stejně, jako když mám umýt nádobí. Aby jste to pochopili: Chystám se umýt nádobí, napustím vodu, na ruce si napatlám jar a usnu na gauči... #WynriLogic  Na to musíte být talenti, protože tohle normální člověk jen tak nevyvede, ale taky nikdo netvrdí, že jsem normální, že? 

Když mi došlo, že v sedě asi nic nenakoupím, tak jsem se zvedl (ano, stále jsem v Clintovo podobě, ale to se brzo změní, jelikož Loki zdrhl z vězení. Jak to udělal? To se dozvíte na konci téhle části... Doufejme, že na to nezapomenu)  a vydal se ke dveřím... Kam jinam mám taky jít, že ? Mám jít skrz okno? No... To je vlastně Clintovo parketa, takže bych mohl... Ale i tak, mám zbytky nějaké důstojnosti. Nehodlám Vás zatěžovat mým několikanásobným sbíháváním a vybíháním schodů (zapomněl jsem si peněženku, pak se ukázalo, že v ní nic není, takže nastal čas pro Clintovo, ukázalo se, že v té jsou akorát drobáky, tak jsem se vrátil a sáhl na své mini úspory, kterých doopravdy moc není), po tomhle dobrodružství jsem se ocitl na ulici... Logicky se asi neocitnu na Asgardu, že? Tam by mě asi ani po posledním dobrodružství nepustili. 

V mojí velice dlouhé cestě, se nestalo nic neobvyklého (čtěte: Přeběhl několik ulic a málem slítl do otevřeného kanálu). Když jsem se ocitl v nákupáku, tak jsem si ani nebral košík (přeci jen, jdu si  pro nějaké sušenky a něco k pití, co víc bych mohl koupit, že? ...Tuhle větu si zapamatujte, jelikož se zase napakuji, a pak se budu divit...)  a začal zkoumat každou uličku. Fajn... Kde by mohly být sušenky.... No, v oddělení s drogerií asi ne, takže co tu je dál? JÉ! TADY MAJÍ HRAČKY!!! Takže asi víme mojí další zastávku, ale napřed ty SUŠENKY! Sušenky jsou priorita... I když nějaké ty hračky taky nejsou špatné... Jo, jsem strašná hračička, ale na tom není nic špatného! ŽE NE?! 
Prošel jsem několik dalších uliček a nějakým zázrakem se ocitl u oblečení, kde měli vážně strašidelnou figurínu. A když říkám VÁŽNĚ, tak tím myslím KURVA HODNĚ strašidelnou. Byla celá načervenalá, před sebou držela nějakou ceduli, na kterou někdo napsal: Máte vizi vašeho oblečení? Zde jej určitě naleznete! 
Musím uznat, že to moc účinná reklama není, když všichni prochází okolo. Upřímně, mě by tam taky nedostaly, když je tam ta figur- TA VĚC NA MĚ KOUKÁ! Zmínil jsem se někdy o tom, jaký mám strach z manekýn? Pokud ne, tak to máte tady teď! Oni jsou tak strašně creepy! Kdybych měl být v místnosti s manekýnou, tak raději obejmu mojí domácí, jelikož tam by mě nikdo nedostal!!! Koukal jsem na tu věc a.... Ono mi to zamávalo! Ta věc je živá! No skoro to se mnou seklo, jelikož tohle je má obživlá noční můra. Když jsem se ale zadíval pozorněji, zjistil jsem, že to není manekýna (překvapivě), ale Vision, kterého narvali do modré mikiny, džín a tenisek. Takže asi chápete mojí paniku... I když, mohli ho narvat do šatů, to by bylo horší (představte si Visiona v růžových šatičkách s kytičkami). Když mi došlo, kdo to vlastně je, tak se ve mně zase probudila ta novinářská dušička, která vyčarovala notýsek a už si to k němu napochodovala.