Gilan's story

3. +

Tak jo, třetí kapitola. Rozhodla jsem se, že už radši nebudu říkat kdy vyjde další kapitola, protože  to stejně nedodržím :D No, ale budu se snažit vydat minimálně jednou za dva týdny, v extrému tři. Přidávám i mapu Araluenu :) Každopádně, snad se líbí :D 

Btw, právě přidávám úpravu kapitoly... Jde o to, že včera mě napadla další fanfikce, kterou bych mohla napsat, což znamená, že ten den jsem se nakopla k tomu, abych to udělala. Jedná se o další ff na RA s názvem And do you have coffee?, která pojednává o tom, co by se stalo, kdyby se v našem světě objevily postavy z RA... Zrovna jsem publikovala první kapitolu. Pokud máte zájem, můžete se podívat :)

Tak rychle ještě nikdy neběžel. Jakmile spatřil odcházet Halta, vybičoval se k téměř extrémnímu tempu, které takřka hraničilo s lidskými měřítky. Tělem mu koloval nově nabytý adrenalin. Ani nedbal na to, aby ho nešlo vidět. Už podruhé toho dne čelil zvědavým pohledům kolemjdoucích, což zahrnovalo služebnictvo, mistry a mladé kadety. Ve svém spěchu ani neodpovídal na překvapené a pohoršené zvolání jeho jména. Občas vyhrkl omluvy, ale povětšinou jej nikdo neslyšel.

Gilan se ocitl před komnatou, o niž se dělil s otcem a vtrhl do svého pokoje a popadl svůj menší cestovní vak, který si bral na projížďky s Marsem. Naházel do něj pouze to nejnutnější. Přes ramena si přehodil svůj šedý plášť, popadl vak a s úvahami nad tím, co si vezme k jídlu a k pití. Během další sprintu napříč bojovou školou došel k rozhodnutí. Vodu si opatří cestou a k jídlu si vezme ze stájí několik jablek. Když se mu naskytl pohled na nádvoří, tak spatřil zavírající se bránu. Sakra, pomyslel si a přidal na již tak ohromující rychlosti.

Do stájí vrazil typem uragánu. První zamíříl k bedně s jablky, kde jich několik pobral a upřel pohled na Marse. Zvažoval všechna pro a proti, který by se mohla ukázat při jeho cestě. Kdyby měl Marse, cestoval by rychleji a neriskoval by, že by mu hraničář ujel a on by jej nikdy nedostihl. S Marsem ale také mohl natropit nežádoucí hluk, který by Halta upozornil na pronásledovatele. A navíc už předtím, v době kdy se Gilan poprvé s Marsem setkal, nebyl zrovna nejmladší a dlouhou cestu by nemusel zvládnout. Po chvíli přemýšlení k ponymu přešel.

"Promiň kamaráde, někdy příště." Podrbal ho mezi ušima a odkráčel pryč. Ve vratech se ještě otočil a věnoval mu svůj široký úsměv, než odešel.

***

Přestože bylo teprve pár hodin před polednem, hradní brána skýtala dostatek stínů k tomu, aby se přes strážné dostal nepozorovaně. Zatímco putoval ze stínu do stínu, snažil se uklidnit, neboť se třásl vzrušením a uvědomoval si, že právě tohle vede k většině chyb. Proklouzl kolem jednoho vojáka, ale přímo před ním ze strážnice vyšel další. Gilan se pohyboval u stěny, takže mu stačilo pouze ztuhnout na místě a zatajit dech. Strážný se na chvíli zastavil a rozhlédl se. Pak potřásl hlavou a pokračoval ve své cestě. Gilan si oddychl a taktéž se pustil svou cestou. Ven z hradu a za Haltem.

Jakmile se ocitl za hradní bránou, jeho prvním cílem bylo vřesoviště, které se společně se starým dubem nacházelo pár metrů od cesty. Okolí hradu Carawaye tvořily především ne příliš úrodné pláně, aby případné útočící vojsko mohlo být spatřeno včas a nemělo možnost si narychlo postavit obléhací stroje. Samozřejmě, že nedaleko se nacházel hvozd, do kterého Gilan s oblibou jezdil, ale možní útočníci by museli obléhací stroje táhnout přes planiny, což by jej velmi vyčerpalo. Ne že by však k útokům docházelo často. Za vlády krále Osvalda, zůstávalo Carawayské léno víceméně nestranné. Přestože se význačně nepřiklánělo na žádnou ze stran, mělo blíže k mladému princi, tedy nyní už králi Duncanovi. Carawayské léno bylo vždy silné a mělo významnou polohu. Vždy hrálo důležitou roli na stupni lén v Araluenu. Proto bylo něco jako napadení tohoto hradu většinou ojedinělá záležitost. Ale i tak Caraway si vydržoval velký počet ozbrojenců. No, vrátíme se zpět ke Gilanovi, který po opuštění hradní brány rychle překonával vzdálenost k vřesovišti. Běžel poklusem, přikrčený k zemi a doufal, že hraničáře, jenž se nacházel poblíž hvozdu, nenapadne se otočit. Při běhu mu mírně zavazel meč, který měl připnutý u boku a tak si jej vzal do ruky. Když mu zbýval poslední krok ke starému dubu, proměnil jej ve skok v naléhavé potřebě skrýt se. Zhluboka si oddychl. Uklidni se, problesklo mu hlavou. Už jsi rozhodl, teď přece necouvneš zpátky. Vykoukl zpoza stromu a zpozoroval, že Halt právě vjíždí do lesa. Všiml si také něčeho neobvyklého. Za jezdcem a jeho koněm klusalo ještě jedno zvíře, na kterém se vezl náklad. Zajímavé bylo, že jej nevedl, ale že kůň poslušně běžel sám bez vodící uzdy. Gilan nemohl tušit, že se jedná o hraničářského koně na odpočinku. Výborně, pousmál se, takhle ho bude zdržovat. Usoudil, že ani se nebude muset vyloženě namáhat, aby stíhal hraničáře sledovat. Navíc bude muset častěji zastavovat. Počkal, až hraničáře obklopí hvozd a vydal se za ním.