,,Myslím si že být Kitsune není zlé.." vyjádřila jsem jasně názor.
,,Nom.." vzdychla Yuki: ,, A co ty uši? Kdyby jsme se do civilizace vrátily takhle tak..."
,,Pokud se nám nepovede je dát pryč tak řekneme že to je halloweenský kostým." odfrkla jsem.
,,Tvoje mysl je zaměřena na to že vždy vše má Happy End" pousmála se: ,,A to je tvoje slabina."
,, H-Hej!" nepochopila jsem: ,, J-Jak tohle můžeš říct?! Na-naděje je vždy!"
Otočila se na mne s docela poděšeným pohledem a po chvilce sklopila hlavu: ,, Hmmn.."
Tak moc mi lezla na nervy!
Prosekávala se dál.. Tak chladně.. Tak až mi ani nedošlo že jsem zchladla I já: ,, K-Když m-myslíš že nedokážu bez tebe přežít.. T-tak se vsaďme!" šeptla jsem a odklonila se z cesty po krátkém svahu.
YUKIIN POHLED
Zase mě nechápe.. Já jenom chci, když se něco stane, aby měla v mysli I kousek reality..
Omluvím se jí, aby už nebyla uražená.
Otočila jsem: ,, Chi já.." Ale nebyla tam!
,, Arggh.. CHI!"
POHLED CHI
Určitě si ani nevšimla že jsem pryč. A kdo ji vlastně potřebuje? Odfrkla jsem si. Pche!
V tu chvíly se přede mnou něco zjevilo.. Něco jako obří zemský kraken.
,,Pomoc!" ozýval se od něj křik.
Jsem v háji. Kdo Yuki potřebuje? Už vim odpověď.. JÁ!
Klid! Nesmím panikařit! Když Yuki se silou kitsune zvládla ten oheň tak já musim taky!
,,Hej ty!" okřikla jsem tu zrůdu: ,,Pojď si pro mne! Nebo se bojíš?!"
Kraken se po mne ohlédl a zvedl chapadlo.
A je po mně! Chytl mě za pas a zvedl do vzduchu.
Po tváři mi stekla slza. MUSÍM TO DÁT!
A vpálila jsem modrý oheň přímo mezi oči.
Kraken zařval a povolil chapadla.
Padala jsem k zemi spolu s několika dalšíma a dobrovodu křiku.
YUKIIN POHLED
Běžim zpátky po cestě kudy jsem přišla: ,, Chi!"
Větve mne bouchají do tváře a zakopávám o kořeny: ,, Chi! Kde jsi!"
Zahlédnu malou skulinu: ,, Nic jiného mi nezbývá.
Sjedu krátký strmý kopeček. Je tu tu prosekané: ,, Byla tu!"
Sprintovala jsem jak nejrychleji to šlo až jsem uslyšela řev. ,, Chi!"
Přede mnou stálo monstrum a vedle na zemi několik lidí spolu s..: ,, ChiChi!"
,, Za to zaplatíš!" vrhla jsem se po krakenovi, ale vpadla jsem do bílého zářícího světla.
,,Heh.. Vidím že chceš zachránit svojí kamarádku.." řekl Tomoe.
,, Ano! Kde to jsme?!" křikla jsem.
,, O to se teď nezajímej.. Zajímej se o to co je za tebou."
Otočila jsem se: ,, S-Sarayeva?!"
,,Rozhodni se. Můžeš objevit Tajemství Sarayevy hned. Můžeš mít vše. Kromě Chi.." usmál se.
Na co by mi to vše bylo kdyby u toho ona nebyla?...
Vtrhla jsem na nádvoří Sarayevy. Ve velikém kameni byl zapíchlí meč.
Vytáhla jsem ho největší silou: ,, Jdu zachránit Chi!" okřikla jsem Tomoeho.
,,Správný výběr.." usmál se Tomoe ještě více: ,, A nezapomeň ji říct že ten oheň je Foxfire.. Vadí mi její pojmenování." A ve chvilce jsem se ocitla zase tváří v tvář krakenovi. No.. Spíše tváří v chapadle.. Ale to je fuk.
Zvedla jsem meč a prudce jím udeřila do krakena. *Dong*
Jaktože to nefunguje?!
CHI POHLED
Pomalu jsem otevřela oči: ,,Y-Yuki.. Yuki!" křikla jsem.
Na to z jaké výšky jsem spadla, energii jsem měla. ,,Yuki!" rozběhla jsem se k ní a zakopla jsem o jeden z kořínků: ,,Áá!"
Při pádu jsem se zachytila meče co držela který se zapíchl do krakena. Zařval a padl k zemi.
,,Ch-Chi..."
