,,Co to bylo?" sedla jsem si. ,,Chi!" obejmula mě Yuki. ,,Yuki?" ,,Yuki, gomen.." musela jsem se omluvit. Byla jsem pěkně hloupá! ,,Je to fajn." přijmula omluvu. Rychle jsem vstala a popadla se za hlavu: ,,Já zapomněla!" Rychle jsem se otočila na patě. Naštěstí všichni přežili. ,,G-gomen nasai!" křikla jsem nahlas. Jedna holka se na mne otočila: ,,Máte lékárničku?!" Trochu mě zaskočil její hlas. ,,A-Ano" odpověděla jsem a začla se hrabat v batohu. Je tak chladná.. ,,Omluv Aoi. Ona už taková je. Arigato za záchranu." začal jeden kluk z nich: ,,Já jsem Akihito Tam vzadu jsou Katsumi a Akemi. " ,,Chi.. Těší mě." naštěstí všichni nejsou stejní. Podala jsem jim lékárničku a přišla i Yuki: ,,Ohayo"
Šla jsem se poznat se zbytkem: ,,Kon'nichiwa! Jsem Chi." ,,Ráda tě poznávám ChiChi-Chan, Akemi."
,,A-Ahoj já jsem Katsumi." začal poslední z nich. ,,Těší mne, Chi" Yuki šla pomoct Aoi, jelikož jsem jí řekla že bych to nezvládla.
Přišla jsem za Katsumim: ,,Proč jste vůbec tady?" Katsumi si odhodil vlasy z obličeje: ,,Původně jsme měli namířeno do Chile, ale zaujala nás.. Ne.. Myslela by jsi si že jsem blázen."
Poznala jsem že se stydí.
Sedli jsme si a já ho pohladila po vlasech: ,,Jsem trhlá a nestydim se za to. Řekniii" udělala jsem psí oči. ,,N-Nu dobrá.. Sarayeva." ,,Sarayeva?" zarazila jsem se.
Zrudl: ,,P-Prosím nesměj se mi.."
,,Do Sarayevy máme taky namířeno!" rozjasnila jsem se a jemu se znatelně ulevilo.
YUKIIN POHLED
Co to tam sakra ta Chichi provádí? Jestli ho balí tak mne klepne. Radši ji zavolám ,,Chi!"
Ještě se tam dorozloučila a přihopsala ke mně a než jsem stačilo něco říct vypadlo z ní: ,,Mají namířeno do Sarayevy"
,,Oni?!" ztrnula jsem.
,,Kdo jinej" hopkala dále.
To není možné..
,,Můžou jít s náma?" pokračovala. Vzdychla jsem a usmála se: ,,Ano"
,,Yaaay!" zaradovala se Chi.
Teď mne to trklo: ,,Chi! Uši!"
,,Jsou pryč" křikla. ,,Psst.. Pokud nás tak neviděli tim líp"
,,Ale..."
,,Žádné ale!"
To by mi ještě tak chybělo. Aby nás neupálili jako čarodějnice.
Brr..
Měla bych se s někým seznámit. Otočila jsem se kolem osy a došla jsem k názoru že nejlepší bude Akemi.
,,Tak jsem slyšela že vaše cesta je námířena do Sarayevy" začla jsem. ,,No to je pravda. Kam míříte vy?" optala se.
,,Též do Sarayevy."
,,Výborně! Můžeme jít dohromady! Čím víc lidí, tím větší bezpečí. Moje motto."
,,Máte zásoby?" zeptala jsem se na inteligentní otázku.
,,Docházející.."
,,Když se pujde timhle houštím nahoru pak po kamenech až na tu skálu, tam máme auto se zásobama." prozradila jsem naše místečko.
,,Vážně?"
,,Ano můžeme tam jít jestli chcete." nabídla jsem.
Pískla: ,,Pojďte všichni! Jdeme směr k zásobám!"
V tu chvíly jsem se začla obávat jestli to není nebezpečné. V tom autě máme důležité věci. Mno.. Stalo se..
,,Už jen pár kamenů" zavelela jsem: ,,Jsme tu!"
Otevřela jsem kufr auta.
POHLED CHI
,,Máte hlad?" zeptala jsem se. ,,No že se ptáš." zasmál se Akihito.
Vyndala jsem skoro vše co se zdálo k jídlu. Sedli jsme si do kruhu já samozřejmě mezi Yuki a Katsumiho.
Zahryzla jsem se do chleba s fazolema - Člověk si holt někdy nemůže vybrat.
,,Začíná se stmívat" oznámila Akemi: ,,Vytáhněte spacáky."
Problém byl v tom že jediný batoh který při útoku krakena přežil byl zrovna Aoin a Akemin.
Yuki vyštrachala z auta ještě dvě deky které po jejich spojení utvořily tvar spacáku kde spal Akihito. A Yuki, já a Katsumi jsme se museli spokojit se studenýma sedačkama. Původně jsem spala s Katsumim vzadu, ale jak usnul tak jsem se rozhodla že mu nechám místo a šla jsem si na sedadlo dopředu.
