,,Super, ne?"
,,No samosebou! Je to boží nápad! Yuki, jak tě to napadlo?"
,,Když je člověk zoufalý a nemůže nic najít tak sáhne po tom, co mu je nejblíže, ne?"
,,Popravdě ne, mě by to nenapadlo"
,,No jo, v tvém malém mozku se totiž právě odehrává úplně něco jiného.. Nechci vědět co.."
,,To nechtěj.."
,,No, nechci.. Začneme?"
,,Že se ptáš!"
--
Školou se ozvalo zvonění a my v rukou neseme velikou čtvrtku s nápisem 'Sarayeva'. Referát, do kterého jsme vlily celé naše srdce a vložily do něj všechno úsilí.
Radostně vejdeme do dveří. Nikdo nemá z referátu takovou radost jako my.
,,Dobrý den.." ozve se jak ze strany přicházející učitelky, tak ze strany nás, studentů.
,,Na dnešek - referát. Kdo půjde první?" zeptala se s úsměvem na tváři.
Stejným úsměvem se koukla na Yuki a ona taky zvedla ruku: ,,My"
,,Tak slečna Yuki se slečnou.." odmlčela se a náhledla do papíru, aby se ujistila, že řekne správné jméno: ,,.. a slečna Chi, prosím, předstoupit před tabuli.
Vzaly jsme do rukou obří čtvrtku a vydaly se k tabuli. Každý krok byl neskutečně a vzrušující. Čím více jsme se blížily, tím více jsem měla já, a určitě i Yuki, více šimraní v břiše a kdyby jsem tu byla bez ní, asi by jsem utekla by jsem utekla daleko a daleko.. Proskočila oknem a koupila nejbližší letenku do Vídně a nebo do Sarayevy..?
,,No.." odkašlala jsem si,: ,,S, tady Yuki, jsme si připravily referát o.." Mlčela jsem.
,,Hmm?" povytáhla paní učitelka obočí.
,,O Chrámu.. Sarayeva.." vytvořila jsem ze rtů rovnou čáru.
Paní učitelka si elegantně promnula nos a studenti se rozesmáli přes celou třídu.
,,Klid!" zakřičela přes třídu která následně ztichla: ,,Nevím co vás to napadlo, dělat referát o chrámu, který neexistuje. Všechno to, co znáte, jsou pouze a jenom báchorky a mýty. Myslela jsem, že když jste již takto 'staří', nebudete věřit na pohádky. No, ale pokračujte, pokračujte.."
Naštvaně jsem se nadechla a opět vydechla. Proč? Sarayeva existuje, já to vím.. My to víme.. Protože věříme..
