,,Chi.." překvapeně vydechla Yuki a já se jen usmála, jako kdyby se mi splnil můj celoživotní sen, což se popravdě i z půlky splnil. V očích všech se náhle lesklo nadšení a naděje. Jako kouzlem jsem dostala chuť se vydat do Sarayevy teď hned, ale musela jsem si to ještě v hlavě urovnat.
Jediný z koho nevyšlehla ani jedna jiskra radosti, byl Itsuki a bylo mi ho popravdě i trochu líto, přes to, že jsem ani nijak nevěděla, co ho přesně trápí. ,,Itsuki..?" postavila jsem chlapce před sebe a pozvedla mu dvěma prsty hlavu tak, aby mi koukal do očí. ,,Hmmn.." vyšlo z něj. ,,Trochu přesněji by to nešlo?" zasmála jsem se. ,,Ne.. Měl bych ještě větší problémy." sklopil hlavou. ,,Mluv nebo z tebe vyklepu duši!" naštvala jsem se a začala s ním ve vzduchu klepat. ,,Chi, klid!" snažil se mě zastavit Katsumi. ,,Vážně to ze mě nedostaneš." pronesl Itsuki s nic neříkajícím výrazem i přes věčné klepání. ,,Mluv!" odstřčila jsem jednou rukou Katsumiho a čekala na odpověď. Chytla jsem blonďáka za bundu a přitáhla si ho k hrudi ,,Tak vyklop to ty malej -duh." nestihla jsem domluvit, protože mě Katsumi zezadu chytl za boky. On držel mě a já Itsukiho. Byli jsme jako takový malý vláček. Nad tím jsem se trochu pousmála a pustila Itsukiho na zem. Pohlédla jsem na Katsumiho který se též usmál a pustil mě.
V povzdálí jsem zahlédla Yuki, která má na starost kontrolování zásob, jak gestem z ruk naznačuje srdce. Probodla jsem ji pohledem a klekla si k Itsukimu. ,,Tak to říkat nemusíš, no." usmála jsem se a oplátku jsem též dostala úsměv. Jeden z jeho prvních.
-
Skládala jsem do batohu zbytky jídla a očima těkala po Itsukim. Bylo zvláštní že vůbec neutekl. Je mezi cizími lidmi a je mu to docela fuk. Procházel se pořád dokola okolo jednoho keře a občas utrhl větvičku z které otrhal lístky a následně zahodil.
,,Sakra, Chi, házíš ty borůvky vedle!" vyrušila mě Aoi. ,,P-Promiň" pokusila jsem se o úsměv a sesbírala borůvky do dlaní. Poté jsem zašla k nejbližšímu potoku, aby jsem je omyla. Místní voda asi nepatří mezi nejčistší, ale lepší nenajdeme.
Po návratu jsem borůvky nasypala tam kam jsem je měla dát původně a odnesla k ostatním batohům se zabalenými věcmi.
Blížíme se. Blížíme se čím dál tím více k Sarayevě. Tomoe ještě uvidí že se tam dostaneme.
Když jsme přijely, byly jsme jen dvě. Já a Yuki. Poté jsme zachránily čtyry "průzkumníky", kteří měli namířeno též do Sarayevy. Katsumi, Aoi, Akihito a Akemi. No a pak stačilo jen nakouknout do křoví a máme tu malého Itsukiho, který, doufám, že s náma půjde za Sarayevou též.
