Akihito se začal tázal na nezpočet otázek, na které následně stále zaskočená Yuki odpovídal9a. Já jsem byla též zmatená. V ruce jsem svírala dvě hůlky a prohlížela si je pořád dokola. Měla strašnou chuť s jednou z nich zatočit, vyhodit ji do vzduchu a potom jí v elegantní póze zachytit, ale k tomu asi určená nebyla.
Nepatrně jsem sebou trhla, když jsem si vzpomněla na bytost, o které Tomoe mluvil. Melissa. Když její jméno vyřkl, zněl poněkud rozrušeně a dokonce v jeho hlase byl slyšet i.. strach?
,,Co to děláš?" zaťukal mi někdo na rameno. Otočila jsem se. Stál tam Itsuki dívajíc se na hůlky. ,,Ale to nic." usmála jsem se,: ,,To tě nemusí zajímat."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Cítím se uraženě." pohlédl na mě a vytrhl mi největší hůlku z ruky.
,,C-Co to děláš?" hlesla jsem.
,,Umm.. Nic." přišlo mi odpovědi. Otáčel ji v ruce a ze všech stran si ji prohlížel. Poté jí elegantně namířil na keř a jemně našpulil rty. Keř celý sežehl a jeden plamínek zanechal svému sousednímu keři. Akihito si toho všiml a začal do nevinného keříku kopat a udupávat. Zatímco se on staral o oheň, mě zaujalo něco jiného.
,,Itsuki, jak jsi to udělal?" žasla jsem jako kdyby právě zachránil celý svět a ne, že donutil Akihita tancovat na keři.
,,Instinkt." uhnul pohledem a ohrnul nosík.
,,N-Ne.. Vážně mi to řekni.. Prosím" zaprosila jsem. Tohle by nám s tou Melissou mohlo pomoci, ať je to kdokoliv.
,,No ony to umí všechny děti z mojí vesnice." kopl nohou do hlíny a opět jemně našpulil rty.
Ozval se potlesk doprovázený vítězným houkáním. Všichni tleskali Akihitovy, že se mu nakonec povedlo rozdupat celý keř.
,,Tak, když už jsme keříky zavraždili, můžeme jít dál." otočila se Aoi a svižným krokem vyšla kudy bylo původně namířeno.
Poté bylo ticho. Ozývalo se jen klapání bot a hůlek o zem a občasné zývnutí. Itsuki žlutou hůlku pořád pevně svíral a dokonce se i pousmíval.
Pohlédla jsem na hůlku v mé ruce. ,,Hadžá!" přerušila jsem ticho a hůlkou elegantně namířila na tyrkysovou ještěrku, která se plahočila po zemi. ,,Musíš takhle." povdychl Itsuki a otočil hůlku na druhou stranu. ,,Eh.. Díky." zasmála jsem se,: ,,Vždyť já ale vím.. To si myslíš že jsem tak hloupá?" Zamyslel se,: ,,Vlastně jo." Trhla jsem pohledem a poté opět vyřkla,: ,,Hadžá!" Z ještěrky byl do sekundy jenom prach. ,,Ježišmarja! J-Já.. To jsem nechtěla!"
,,Chi, zdržuješ." protočila Aoi očima a všichni se zase rozešli až Katsumiho. ,,Odpočívej v pokoji, Čičinko." pronesl Katsumi a šel s úsměvem za ostatníma. ,,Čičinko?" zasmála jsem se. ,,Je to hezký jméno, ne?" zasmál se na oplátku taky..
