10 - "Nos byl pořád jako brambora a navíc šilhala"

6 1 0
                                    

,,Yuki, už před třema hodinama jsme se tu měli sejít.."
____________________________________

,,T-Tři hodiny?" vykoktala jsem, i když jsem si nebyla jista, jestli ze sebe něco vůbec vydám. ,,No.. Ano. Kde jsi byla?" optala se trochu zmateně Chi.
Nevěděla jsem či to mám říci, ale jelikož jsem v ruce držela ne zrovna hodně jídla, vše jsem ze sebe v jedné větě vyhrkla.
Všichni na mě koukali jak na blázna. No, ale když jsem ne zrovna dávno je pokusila.., Umm.. Zabít?, konkrétně spíše Chi, tak nevim jestli si vybuduji dobrou reputaci.
,,No.. Tak to teda nevim co na to říci." chytla se Chi za čelo: ,,Každopádně dokážeš popsat vzhled?"
,,Blond vlasy, fialové oči a bledá pleť.. Nic více nevim." pokrčila jsem rameny a vše co jsem nasbírala a zdálo se že to k jídlu bude, jsem dala na plastový talíř.
Chi se posmutněně ohlédla, ale nakonec jí zase koutky cukly nahoru a nemohla si odpustit výkřik: ,,Tak jdeme jíst?!"
Byla pravda že ač se mi to zdálo jako deset minut, asi mi přes, očividně, tři hodiny vyhládlo.

POHLED CHI

Yuki se mi poslední dobou nezdála. No.. Ale vlastně za to celkově nemůže a toho klučinu jí věřim. Když už tu je Kitsune, Tomoe, Sarayeva, kámen, heh.. A vlastně všechno tak záhadné, že už se není čemu divit.
Vzala jsem si pár plodů co přinesla Yuki. Za ne moc dlouho mě chuť přešla a usoudila jsem že že si příhodu s časem zapíšu do zápisníku.

Po chvíly mě přemohla nuda a já se rozhodla kreslit. Otáčela jsem se na všechny strany, aby mě chytla múza.
Nikoho z nás malovat nechci. Bylo to podle mě nefér vůči ostatním a tak jsem usoudila že zkusím mě s mojí sestrou a liškou. Ano, Tomoe.
Yuki byla dost těžká. Nos byl pořád jako brambora a navíc šilhala. I když se mnou to taky nebylo nejlepší.. Kdo by chtěl tak nízký čelo?

Naposledy jsem přejela tužkou po papíře a musela se pousmát, jelikož se to nakonec povedlo.
Vstala jsem a chvátala za Yuki která od někud záhadně vyšmátla marshmellow. ,,Yukí!" radostně jsem blok přitiskla k nosu a neodpustila si zasalutovat.
Yuki to chvilku zkoumala a nakonec z ní vyšlo: ,,No super."
Nevznesla se nad ní sice duha, ale mně to stačilo a spokojeně jsem odhopkala do auta, kde jsem vše uložila.

Zavřela jsem za sebou dveře, uvelebila se na sedadle a zamyslela se nad tim, jestli toho chlapce někdy ještě uvidíme a jestli je na naší straně.
Proklínala jsem se za to, že jsem nešla tim směrem.
Měla by jsem více otevřených informací a možností..

The Secret Of SarayevaKde žijí příběhy. Začni objevovat