Shikatsu [Pozastaveno]

Kapitola 6

Shikatsu

Je nádherné počasí. Na nebi ani jeden mráček a já v dlouhých bílých šatech běžím krásnou dlážděnou zahradou, která je plná bílých růží. Náhle mnou projede zima. Zastavuji se a rozhlížím se kolem sebe. Co to...? Obloha se najednou zatemňuje a růže se zbarvují do temně rudé. Pak přichází blesky. Spousta blesků. Projede mnou strach, já mám náhle hroznou potřebu se jít skovat. Od nějaké doby se hrozně bojím bouřek.

Poté znovu uvidím ty postavy se zářivě rudýma očima. A pak i ty výsměšné hlasy. Ne. Chci od nich utéct, ale nemůžu se pohnout. Snažím se křičet ale, když otevřu ústa, nevyjde z nich ani hláska.

Pomoc.

Něco mě sráží na kolena a já padám na tvrdou dlažbu. Z očí mi začínají téct slzy. Pomozte mi někdo prosím... Snažím se alespoň něco říct, ale nejde mi to.

Z oblohy najednou zažíná téct rudá tekutina. Krev. Celou mě zmáčí a okolí se barví do ruda.

„Stejně tě najdu... Shikatsu." Ozve se těsně u mého ucha jeho klidný hlas. Ohlédnu se a...

Prudce se zvedám do sedu. Ztěžka dýchám. Byl to jen sen. Jen se... opakuji si stále dokola, když s znovu lehám na příjemný saténoví polštář. Počkat!

Saténoví polštář?

Znovu se zvedám a rozhlížím se po pokoji, který je sladěný do fialova. Ležím na velké posteli s fialovými nebesy a povlečením. Vedle postele je okno. Pak je tu i velká skříň a nějaké dveře. Na druhé straně je psací stůl s kosmetickým a dřevěnou komodou. Kde to ksakru jsem? Dostali mě?

„Už jsi vzhůru?" ozve se klučičí hlas. Vedle mě sedí červeno hnědovlasý kluk s kloboukem na hlavě a v uniformě školy, do které chodím. Sleduje mě pronikavým zeleným pohledem a ďábelským úšklebkem, který mi nahání hrůzu. Kde se tu ksakru vzal? Před chvílí tu ještě nebyl.

„Myslím, že mi vyhládlo." Řekne a najednou se ke mně natahuje. Co?

Rychle se vysoukávám z pod deky, ale to uslyším další hlas. „Také si chci kousnout." S hrůzou se otočí na fialovo vlasého chlapce s plyšovým medvídkem. Co to? Jak? Chytne mě za jednu ruku a přitahuje si ji ke svému obličeji.

Tak to ne. Snažím se od nic odtáhnut, jenže ten druhý mě chytá za nohu, když se ho snažím kopnout. NE! Rukama mi stoupá po noze až ke stehnu. Teprve teď si uvědomuji, že mám na sobě modrou noční košilku. Pane bože, kdo mě převlékal?

Dál se s nimi peru, jenže mi v tom brání zraněná ruka, které jsem si také stihla všimnout před chvílí a také fakt, že oba dva jsou o dost silnější než já.

„Nemel tolik sebou, Růženko. Jen tě trochu ochutnáme." Zašeptá ten s kloboukem a olízne mi kousek stehna. Tak na to zapomeň. Už, už se chystám něco udělat, ale zaráží mě hlas někoho dalšího.

„Co tu zase děláte?" u druhých dveří stojí tmavovlasí muž s brýlemi. Je starší než tyhle dva.

Oba se na něj otočí. Te s kloboukem se na chvíli odtáhne od mé nohy. „Ale no tak Reiji neříkej, že by sis nedal? Její vůně už mě tu vábí víc jak tři dny." Cože? Já jsem tu tři dny?

„Také si chceme kousnout, ne Tedy?" Kousnout? Nedal? Pane bože kam jsem se to dostala? K psychopatům?

„Bude to jen svačinka..." pokračuje ten s kloboučkem a už se mě chystá kousnout do stehna, když někdo rozrazí dveře do pokoje...

Čauky ... :D 

Takové kratší pokračování ale máte tu další tři bratry Sakamaki, takže se zdá že už tu tu byli ukázáni všichni .. :D Tak co myslíte ...? :) Kdo tam vešel? :D 

Doufám že se příběh zatím líbí ... Zbytek bude příště ... :D  Mějte se krásně  XX

PS: Co si myslíte o Shikatsu? Proč po ní asi jdou? A Kdo? :D