Shikatsu [Pozastaveno]

Kapitola 15

Věnováno: @one_cut_killer  @YuoryCZ 

Shikatsu

Ujistil mě, že bude vše v pořádku a pak mě poslal se převléct do koupelny. Nevím proč ale věřila jsem mu. Nemyslím, že by mi  chtěl ublížit. Doufám, že se nemýlím. Tak dlouho už se spoléhám jen sama na sebe. Je těžké věřit někomu jinému. 

Rychle si ručníkem suším vlhké vlasy a navlékám se do oblečení které mi blondýnka donesla. Spletené vlasy si jen narychlo pročísnu prsty. 

Několikrát se zhluboka nadechnu, abych se uklidnila. Pak chytnu kliku a otevřu dveře do pokoje. Subaru jak slíbil tam na mě čeká. 

"V pořádku?" zeptá se a já jen kývnu. 

U rohu postele spatřím boty tak se k nim hned vydám a obuji si je. 

"Ještě než půjdeme dolů... Chci abys mi řekla proč po tobě jdou... a tvé jméno."

Uhnu pohledem. Nejspíš nemám na výběr. "Shikatsu... Jsem Shikatsu... Ale víc ti říct nemůžu... Prostě ne." 

Kývne a nic nenamítá. "Pojďme." pokyne mi a chytne mě přitom za ruku. 

Subaru mě vede chodbou ke schodům dolů halou do nějakého pokoje, ve kterém je spousta sedaček. 

Naprázdno polknu, když vkročíme dovnitř a za námi se zavřou dveře. Naštěstí mě Subaru stále pevně drží za ruku a ještě zkovává za sebou. Jsem ráda že ho mám u sebe. 

Rozhlédnu se po místnosti. Jsou tu všichni bratři včetně té blondýnky. To nebude dobré... A pak ho uvidím. Sedí v křesle se skříženýma rukama a knihou na klíně. Úplně cítím jak mě propaluje svýma modrýma očima. Mám z toho husí kůži a když na mě teprve přimhouří své oči donutí mě to zalapat po dechu. Ošiji se a jako zvíře zahnané do kouta začnu hledat únikový východ. Je to jako bych se jim úplně vzdala. 

Kromě jeho jsou tu další tři různě postavené kolem něj. nejblíže k němu je rezaví kluk se svázanými vlasy v culíku. Dále je tu bloňdák v růžovém a šibalský úšklebkem a jako poslední pořezaný kluk s azurovími vlasy a ztrápeným výrazem. 

Hodím po Subarovi pohled a on mi konejšivě stiskne ruku. 

"Takže když tu jsme všichni," začne Reiji,"mohli bychom začít s tím, proč jste sem přišli." 

Proč asi? pomyslím si a podvědomě protočím oči.

"Přišli jsme si pro ní." řekne tmavovlasí kluk sedící na křesle. Jeho tvář mě fascinuje. Připadá mi utrápený ale... chce ti ublížit drž se od něj dál. 

"Krásně voní..." nadskočím a rychle si stoupnu před Subara, když se vedle mě náhle objeví ten podivný kluk s delšími modrými vlasy. Opravdu mi nahání hrůzu. "Voní jako já... Voní jako božské stvoření..."