Shikatsu [Pozastaveno]

Kapitola 18

Subaru

Ze spánku mě probouzí dívčí výkřik.  Pohled upřu na postel, kde spala Shikatsu. Sedí na posteli, nohy si tiskne k tělu a hlavu má opřenou kolena, takže jí nejde vidět do obličeje.

"Shikatsu..." 

Natahuji ruku  abych jí pohladil po vlasech, ale ona sebou cukne a skelnýma vyrašenýma očima se na mě podívá. Je vystrašená. Jako by mě vůbec nepoznávala. 

"Shikatsu... To jsem já... Subara..." 

Polkne a dál na mě hledí těma svýma barevnýma očima, které mě nenechají k sobě pustit blíže. Jako by se mezi námi dělala nekonečná zeď. Opravdu mě nepoznává. 

"To jsem já ... "zašeptám a přesednu si k ní na postel a odhrnu jí z tváře a zaháknu jí je za ucho. 

"Subaru?" zašeptá skoro neslyšně. 

Přikývnu a opatrně si jí sbalím do náruče. "Ano ... Neboj se ... nikdo ti neublíží.." šeptám a konejšivě jí hladím po zádech dokud se trochu neuklidní. 

"Jsi v pořádku? Co se ti zdálo?" zeptám se jí potichu.

Zavrtí hlavou a dotkne se svého krku. Přesněji místa, kde jsem jí kousnul. "Nebyl to sen... Co se stalo?" zeptá se mě. 

"Ty si nic nepamatuješ?" 

Zavrtím hlavou.

"Byla to nehoda... Neovládl jsem se a kousl jsem tě. A trochu jsem to přehnal. Omlouvám se. Nějakou dobu jsi byla v bezvědomí. Reiji říkal že budeš v pořádku jen unavená." 

"Ty jsi..." nedořekne to.

Kývnu.

"Proč?" nedůvěřivě se na mě dívá. 

"Omlouvám se. Neudržel jsem se. Myslel jsem že se dokážu včas zastavit ale ... nemohl jsem." 

Upře na mě pohled. "Už nikdy to nedělej." přikáže mi. "Nevíš co se pak muže stát... Má krev je jiná než..." nechá větu doznít ve větru. 

"Už se to nestane... Slibuji..." smutně sklopím zrak abych se vyhnul jejímu pohledu. 

"Je to nebezpečné... promiň." 

Kývnu. 

"Jak dlouho jsem byla mimo?" zeptá se.

"Den a půl... hojíš se rychle." 

Pousměje se a přitaká. Pak si sáhne na břicho.

"Máš hlad?" 

Oči se jí při zmínce o jídle rozzáří. 

Usměji se a vstanu z postele. 

"Dobře tak se oblékni a půjdeme se dolů najíst." chystám se odejít a dopřát jí trochu soukromí ale její hlas mě zastaví. 

"Subaru, počkej chvíli. Co se stalo potom?" 

"Kdy?" 

"Potom co jsi mě kousnul, co se stalo s Mukami?"

"Odešly. Trochu se vzpouzely ale Shu s Kanatem se o to postaraly." odpovím jí a ona na mě dál zamyšleně hledí. "Proč?" 

"Já jen ..." zavrtí hlavou. "Ale nic." 

"Má to nějakou souvislost s Rukim?" 

"Nevím ... " zavrtí hlavou a promne si spánky. 

"Počkám na tebe za dveřmi. Čisté oblečení je na stole." ukážu pohledem na psací stůl a opustím místnost. Proč mám pocit, že za tím vším je něco víc? Nehledě na o že od té doby, co jsem z ní pil se i vrací vzpomínky na mé dětství. 

Ahoj Ahoj... 

Moc moc moc se omlouvám že díl byl krátký a že jsem dlouho nepřidávala a slibuji že se pokusím pohnout z místa ... :) poslední dobou se toho semlelo moc najednou ale já slibuji že se polepší a bude toho víc a víc zajímavější ... :) Slibuji .. :) 

Mějte se krásně a papa ... XX

PS: Vynadejte mi a pořádně páč si to zasloužím ... :D 

PS2: pokusím se dát něco i zítra .. :)