"Péťo kde jsi? Mám tu pro tebe dortík!" křičela mamka sladkým hlasem... už jí nevěřím... sahá na mě. Já odtud nevylezu! Jestli mě najde tak jsem v pr***i. "Péťo! No tak... vylez! Copak se mě bojíš?" jo bojím... už chci vypadnout, nebo do děcáku tam mě alespoň nikdo osahávat nebude. Je mi třináct a ona si asi myslí jak je mi to příjemný, když jsem byl menší, tak jsem to nechával a nebránil jsem se. Ale teď už vše chápu, nevím proč to dělá, ale nechci aby to dělala. Bojím se to někomu říct, nechci aby mámu zavřeli, no i když někdy jo. Když jí popadne ehm... jak to říct no... "chuť na mě", tak se nedá zastavit. Ještě že to nedělá bráchovi. To bych asi nevydržel a zasáhl. Jenže, co teď? Čím jsem starší tím se to stupňuje... mé přemýšlení však přerušilo prásknutí dveří od koupelny. Prosím ať neotvírá skříň. A do haj**u, začíná se tady objevovat světlo... a čím dál víc a víc. A..."Tady si Peťulko. Pojď se mnou do ložnice. Máš tam dortík." řekla mile a podala mi ruku. "Já ale nikam nechci." koukl jsem na ní smutně. "Ale pudeš." vytáhla mě ze skříně a doslova táhla po zemi za sebou. Pak mě hodila na postel, přivázala mě abych jí nemohl utéct, nebo kopnout či jinak zranit. Sundala mi tričko, pak se začala svlékat i ona. Začala odspodu, až byla úplně nahá. "Teď si na řadě." řekla. Sundala mi kraťásky pak trenýrky a... začala si s ním hrát. Kroutil jsem se a chtěl křičet, ale ona mi ucpala pusu kapesníkem, nešel vyplivnout. Musel jsem tedy jenom nehybně ležet. Pak vzala cosi růžového a... Crrrrrrr... Vylítl jsem z postele... už nikdy víc prosím! Už nikdy víc!
ČTEŠ
Sladká příchuť ABECEDY / Petr Lexa
Fanfiction"A, B, C, D - Ou, dneska vychází písmeno D. Tak jdem na lov." PŘÍBĚH JE VYMYŠLENÝ, NIC Z NĚJ NENÍ PRAVDA! JEDINÉ CO JE NA TOM SKUTEČNÉ JE PETR... ALE JEHO CHOVÁNÍ V PŘÍBĚHU VŮBEC NESOUVISÍ S TÍM JAKÝ JE DOOPRAVDY!!! BY: K-K-writers
