Sladká příchuť ABECEDY / Petr Lexa

H - Hana

Žádný budík? To znamená že... MÁM VOLNO! Takže mám dost času... Vylezl jsem plný energie z postele a zamířil jsem si to k pracovnímu stolu. Vytáhl jsem klíček zpod monitoru a odemkl jsem šuplík. Vyndal jsem kalendář a seznam abecedy. Dnes je na řadě H... hmmm... kde asi najdu nějakou holku s jménem začínajícím na H. Asi se půjdu projít. Vrátil jsem všechno zpět do šuplíku a zamkl jsem jej, ale tentokrát jsem si vzal klíček sebou a přidal ho do svazku klíčů co mám, nechci by se tam Pavel znovu dostal... je sobota, krásný den, ale on stejně bude sedět doma a pařit... tak aby ho to nelákalo, když já budu někde na "lovu". A tak jsem se oblékl, udělal hygienu a upravil si vlasy, boty, nasadil sluneční brýle, hezky se smát a mám to. "Jdu se projít!" zakřičel jsem na Pavla. "Dnes večer máš byt pro sebe..." ani to nedořekl, tohle mi stačilo vědět, zabouchl jsem dveře, zamkl a vyšel ven. No tak v parku už jsem byl... někam k vodě by to chtělo. Náplavka? Zkusím to tam. 

Bylo krásně... takže plno cizinců. Ale, ale... támhle na lavičce, bruneta, vypadá že je menší než já, odhaduji ji tak osmnáct-devatenáct. Do očí jí nevidím, má sluneční brýle. Nenápadně jsem si přisedl k ní. "Máš tu volno?" zeptal jsem se už když jsem seděl. "Kdybych řekla, že ne? Co uděláš?" "No, asi bych si sedl vedle tebe na zem," pousmála se, "A to tě to nebolelo?" "Co?" "No, když si spadla z nebe?" nejdřív něžně. Smála se. "Snažíš se marně, já jsem zadaná." tak nedostupná, tak to je výzva. "Aha, ani jsem se nepředstavil, já jsem Petr..." ani jsem to nedořekl, skočila mi do řeči, "Vím kdo si. Já jsem Hana Králová." "A ty si tady sama?" "Přítel je na kolejích. A nevidíme se moc často." řekla posmutněle. Rajcuje mě víc a víc. Skousla si spodní ret. Asi tu chemii taky cítí. "Nechceš se večer ještě sejít?" "Neslyšel si?! Jsem zadaná!" zařvala na mě. Všichni na nás koukali jako na magory. Chytl jsem ji pod krkem. "Tak hele... na mě žádná nebude řvát! Jasný?!" řekl jsem zlostně a pustil ji. "Fajn, kde se sejdeme?" "Támhle, v té restauraci okolo osmé. Ale pamatuj si! Když nepřikdeš, najdu si tě!" zvedl jsem se a namířil si to domů. Byla vyděšená, ale mně to bylo fuk. 

Došel jsem domů a Pavel už tam nebyl. Tohle nepůjde tak lehce... ona se mnou domů nepůjde. Takže, kdyby nešla dobrovolně... nebudu mít jinou možnost než ji unést! Takže připravím byt. Zatáhl jsem všechny rolety a závěsy, co jsme měli. Našel jsem nějaký pouta a tak jsem si je připravil už na postel, několik lepenek, nůžky. A aby toho nebylo málo, tak jsem našel nějaký starší DVD s pornem. Na to se podíváme než na to skočíme... Lítal jsem, jak hadr na koštěti... sháněl jsem všechno, co budu potřebovat a vše si připravil, aby mi nic nechybělo. Na kondomy kašlu... jen ať pozná, jak chutná můj vztek... a já si vychutnám sladký pocit vítěství. A najednou mi zazvonil mobil... Lukáš. "Čau, děje se něco?" "Před chvilkou mi volala Štěpánka (manažerka), že nám narychlo domluvila rozhovor a nějakej sraz s fanouškama. Potřeboval bych, aby si co nejdřív přijel, rozhovor máme ve dvě a ten sraz ve tři... a je... půl druhý." "Počkej, ale měli jsme mít volno... okolo osmý už něco mám." "Neboj to stihneš. Je to něco důležitýho prý. Přijedeš?" "No jo." zavrčel jsem a musel se přečesat. No nachystaný to celkem mám, takže můžu jít. 
Vzal jsem si klíčky od auta, seběhl schody, doběhl ven a nasedl rychle do svého nablýskaného Passatu! Klíčky v zapalování, noha na plyn, zmáčknout spojku a jelo se! Dojel jsem k Lukášovy a zazvonil. "Tak mě tu máš." "Tak pojď dál. Ty novináři za chvilku přijedou sem." řekl s úsměvem Lukáš. Tak jsem vešel dovnitř a šli jsme do Lukášova provizorního studia. Chvíli jsme seděli a povídali si a plánovali. Ale pak nás vyrušil zvonek. "Už jsou tady." prohrábl jsem si vlasy a sledoval Lukáše mizícího za roh.  "Dobrý den, vítejte v mém království." slyšel jsem jak se Lukáš směje. Ani jsem se nestačil doupravit a už byli na hoře v pokoji. Rozhovor jako každej, nic nového pod sluncem... tohle mě přestává maličko bavit... no co, musím to ale přetrpět. Pak jsme nasedli do auta a jeli na ten sraz. Ani nevím, kam to vlastně jedeme.  Dorazili jsme na místo, bylo tam už hodně lidí a tak jsme vystoupili a zakřičeli; "Čáu!" všichni se otočili a běželi k nám. Tak jsem jim zazpíval nějaké naše písničky pak se zase všem podepsaly, vyfotili se a jelo se zpět k Lukášovi. Tam jsem se s ním rozloučil, přesedl do svého auta a jel zpět dokončit to, co jsem začal. 

 Blížila se sedmá hodina. A Tak jsem se šel upravit. Učesal jsem se znovu, a vzal si na sebe košili a úplé džíny. Vzal si peněženku a vyrazil na místo. Bylo asi za pět minut půl a už jsem tam stál a dost mě překvapilo, že tam byla i ona. Byla ještě krásnější než ráno, na sobě měla minišaty a boty na podpatku... to mi dělá naschvál. Došel jsem k ní: "A já myslel, že mě nebudeš chtít sbalit." řekl jsem trochu egoisticky. "Víš co? Pojď, ať už to mám za sebou." jó holka... to si jenom myslíš. Doslova mě vtáhla do restaurace, posadili jsme se ke stolu pro dva a na tom stole hořela svíčka. Já se na ni jenom usmíval a na ní bylo vidět, že je tu z donucení. Přišel číšník a donesl nám menu, abychom si vybrali. A tak jsme si objednali. Já biftek s bramborem a ona nějaký salát, nebo co... ale neznělo to moc chutně. Pak nám také donesli objednanou vodu. Ano vodu! neměl jsem v plánu ji, nebo sebe opít. Pro ni, aby se mnou šla mám něco jiného... 

Když jsme dojedli a dopili, zaplatili a chystali se k odchodu omluvila se že si musí ještě odskočit. Tak jsem na ni čekal venku. Byla zpět celkem rychle. "Tak se asi rozloučíme že?" usmívala se protože si myslela že je to všechno. Ale já ji hrubě chytl za ruce a řekl jsem ji: "Ne, ne, ne... teď půjdeš se mnou pěkně domů a užijeme si spolu, jo?" řekl jsem lehce nadrženě. "Tak to si se přepočítal... o tomhle nepadlo ani slovo! Byli jsme domluvený jenom na večeři! A Na víc, už jsem ti říkala, že jsem zadaná! Tak mě pust! Nebo to nedopadne dobře..." "Ty mi budeš vyhrožovat? Tak to brzdi holčičko... nebo tu noc nepřežiješ!" řekl jsem zcela vážně. Přestala se cukat a kroutit a strnule na mě koukala. Svázal jsem ji ruce a nohy a hodil si ji přes záda. "Vím že se ti nechce chodit... tak ti to usnadním." Došel jsem k bytu a odemkl. Vešli jsme dovnitř a já ji odnesl do postele. "Ty to máš teda dobře nachystaný." jenom jsem se pousmál a rozvázal ji, ale hned na to jí zase přivázal ruce k posteli a nohy taky. "Teď zažiješ slastný ráj." šeptl jsem ji do ucha. Cukla sebou. "Spíš peklo." "No počkej. Ještě nevíš jakej jsem v prstění a také v sexu jako takovém." řekl jsem nadrženě. Jak tam tak ležela v těch šatech, začal jsem ji hladit... tam dole... kroutila se slastí, ale pro ni to muselo být asi opravdu peklo... Já začal cítit tlak v kalhotech. "Víš co, kašlu na ty všechny hračičky, co jsem si tu připravil." řekl jsem nahlas a sundal jí šaty, podprsenku a kalhoty, tak rychle, jak jen to šlo. Vykuleně koukala na moji bouli v kalhotách. Nejprve jsem si sundal triko, pak kalhoty a nakonec šli dolů i boxerky. Můj stojící kamarád byl připravej jít do akce... ale já si ji chtěl ještě užít. Klekl jsem si tedy, naslinil si dva prsty a hrubě do ní vnikl. Vyjekla bolestí. "Neřvi! Nebo to bude horší." řekl jsem naštvaně... bylo pozdě v noci, nechci budit sousedy. Kroutila se... snažila se vyndat ruce z provazů a pout, ale nedařilo se. A já si užíval to, že trpí... tak jako jsem trpěl kdysi já. Teď je mi absolutně jedno jestli to je panna, nebo ne... vyndal jsem prsty a vnikl do ní svým kamarádem. Chtěla křičet, ale já jí zacpal pusu rukou. "Teď začíná rodeo!" a začal jsem hrubě, tvrdě a rychle přirážet. Tekly jí slzy z očí, ale já na to nebral ohledy, naopak dělalo mě to ještě víc... když vím, že trpí. Blížil se vrchol a tak jsem do ní zabořil úplně celí jak jen to šlo. "Božééé!" křikla, ale pak byla hned ticho. Bílá teplá tekutina z ní začala pomalu vytékat když jsem ho z ní vyndal. Byl jsem úplně vyčerpaný. Lehl jsem si tedy vedle ní únavou, kapky potu chladili mé rozpálené tělo a funěl jsem jako parní stroj před výbuchem. Byl jsem spokojený... jenom jsem ji pak dvěma prsty chvilk dráždil klitoris. A všiml jsem si, že z ní začala téct krev... "Panna?!" nic neříkala jenom pořád brečela... super další panna, ale kso by čekal, že bude tak v 18-19 panna?!.. ale můžu říct, že mi to teď bylo úplně šumák. Byl jsem spokojený. Ještě abych nezapomněl nechal jsem ji tak jak byla a odešel k psacímu stolu. Odemkl šuplík a vytáhl kalendář, seznam abecedy a k písmenu 'H' napsal Hana. A dovršil jsem to červenou fajfkou...