Sladká příchuť ABECEDY / Petr Lexa

D - Denisa

Tři holky za tři dny, měl bych si dát oraz. Nebo se zničím hned na začátku a svou "pomstu" holkám nedokončím. Měl bych si udělat nějaký rozpis, nebo plán, tak abych se nezničil, ale dokončil to! A tak jsem sedl ke stolu a vytáhl papír s abecedou a kalendář. "A, B, C, D - Ou, dneska vychází písmeno D. Přesunu jej ale až na dýl... tak za tři dny." řekl jsem si nahlas.

Ty tři dny se nedělo nic zajímavého... pořád ten samý stereotyp... Natáčení, natáčení na YouTube, hudba, natáčení a nedostatek spánku... A dnes? Odpadlo mi natáčení a jedna schůzka, což znamená, že mám zase volno. Podíval jsem se do kalendáře a uviděl velké červené D. D...d...d... jo, ta "pomsta" holkám. Dnes písmenko D. "Tak a jde se na lov." řekl jsem si nahlas. "Co?! Tobě jeblo?" ozval se Pavel. "To neřeš." a snažil jsem se to zakrýt smíchem. Asi mu to přišlo podezřelé, ale zjevně to nechtěl dál řešit. Vzal jsem něco pěkného na sebe, svítilo sluníčko, tak jsem si vzal sluneční brýle. "Pavle? Nechce se ti na hajzl?" zeptal jsem se ho. "Seš teplej, nebo co? Jsi dneska nějakej mimo." "Ne, jenom, že se tam zase na nějakou dobu zavřu." protočil očima a zašel za roh. Fajn, takže ne. Tak jsem šel do koupelny a zamkl se. Dal si rychlou sprchu a asi půl hodiny se piplal s vlasy, abych zaujal ještě víc. Odemkl jsem tedy a obul si boty. "Jdu na vzduch!" křikl jsem na Pavla. "Jen jdi." přišel za mnou a mluvil na mě jak na nějakého mentálně postiženého člověka. Zamračil jsem se na něj, vzal si mobil, klíče a šel ven. Sešel jsem schody a vydal se do nedalekého parku, sedl si na lavičku a užíval si sluníčko. Když tu mi někdo začal dělat stín. Otevřel jsem oči a kolem mě stál hlouček holek. Nevypadají špatně, ale bude jim míň jak patnáct... takže mám smůlu. Všem jsem se podepsal a zjistil, že se mi z nich žádná ani nehodí... ještě chtěli fotku, tak jsme se vyfotili a ony odešly. Já si tedy dál užíval sluníčka. Ucítil jsem jemný otřes lavičky. Trochu jsem sebou polekaně cukl a posunul si prstem brýle na špičku nosu abych se podíval na osobu, co si ke mě přisedla... a zůstal jsem koukat... bruneta, tmavé oči, nižší než já, teď už jenom jméno. "Ahoj, nechtěla jsem tě vyděsit. Sedla bych si jinam, ale jinde není místo." rozhlédl jsem se. Nelhala. Ještě před chvílí byl park téměř prázdný, ale teď je tu plno. "Promiň, ještě jsem se ti nepředstavila. Jmenuji se Denisa Nováková." usmívala se a podávala mi ruku. Je to tam! řekl jsem si v duchu. Je vidět že mě asi vůbec nezná a to mi vyhovuje. "Ahoj já jsem Petr Lexa." podali jsme si ruce. "A co tady děláš?" zeptala se. "Užívám si volno. A ty?" "Já? Ani nevím, prostě jsem se šla projít." "Aha." usmál jsem se na ni. "Nezajdeme třeba na kafe?" zeptal jsem se. "Ty mě zveš už takhle rychle na rande jo?" smála se. "Ale já to beru, kafe bych si dala a ty si mi sympatický." jako pravý gentelman jsem ji nabídl rameno. Chytla se a už jsme kráčeli vstříc kavárně. 

V kavárně nás usadili ke stolu pro dva. "Tak, co to bude?" zeptala se mile servírka. "Já latéčko, co ty Petře?" "Já turka, potřebuji se trochu probrat." "A nějaký zákusek?" nabízela nám. "Děkuji já ne." "Já taky ne." usmála se na mě Denisa. Servírka odcházela, ale něco mě napadlo. "Omluvíš mě na chvilku?" "Jo jasně." zvedl jsem se a šel za tou paní. Poklepal jí na rameno. "Mohl bych ještě doplnit objednávku?" zeptal jsem se mile. "Ano." usmála se. "Máte tady něco tvrdšího?" mrkl jsem na ni. "Máme jenom rum." "Aha. A mohla by jste udělat to latéčko tak, že by v tom bylo půl flašky rumu, ale nebylo nic poznat?" "Pokusím se." koukala na mě strašně divně. No, musím si jí nějak zblbnout už na začátku... pokud do té doby co nedojdeme k nám nevystřízliví. Tak doufám, že na to půjde dobrovolně. Vzal jsem ještě mobil a zavolal Pavlovi. "Co potřebuješ? Jsem v práci." "Prosím tě, budeš večer doma, nebo přespíš u Martiny?" "Proč se ptáš... jo, už mi to došlo. Jó, přespím u Martiny." řekl otráveně. "Jsi kámoš." a ukončil jsem hovor. Vrátil jsem se zpět k Denise. Usmívala se, líbím se jí? Paní nám donesla naši objednávku. Denisa se napila a nevypadala nějak nadšeně. "Dnes máme speciální edici." řekla ta paní. Jsem rád, že mě nepráskla. "Není to tak zlé." a napila se znovu.

Když jsme dopili každý své kafe, tak jsme zaplatili a vyšli ven. "Kam půjdeme teď." malinko se motala. "Chceš zajít ke mě? Už se stmívá." "Tak jo." chytl jsem její ruku. Po cestě jsme se jenom jako dva blbci smáli, a stalo se to čeho jsem se obával, skoro vystřízlivěla. Ale bylo vidět, že se ke mě těší. "Tak tady bydlím." ukázal jsem na vchod. Odemkl dveře a dovedl ji k sobě. "Kolik ti vlastně je?" chtěl jsem se ujistit dřív než zase udělám nějakou kravinu. "Dvacet dva." usmála se. Dobrý. "A tobě? Když už si se zeptal dámy na věk..." ohó, tak ono tu bude ještě namyšlený... já ji tu namyšlenost vyženu z hlavy. "Dvacet čtyři." posadili jsme se na postel. Sedla si vedle a přitiskla se ke mě. Bylo ticho... trapný ticho... začala se ke mě naklánět... ona na to jde jako první... neee... tak takhle by to nešlo! Odklonil jsem se: "Nedáš si něco k jídlu? Mám celkem hlad." koukala na mě jako na ducha, "Co je? Mám hlad." bylo vidět, že ji to šve... že jsme nešli hned na věc... já ji ještě budu chvilku napínat tu nadrženou "dámu". "Máš pravdu, něco bych si dala." a následovala mě do kuchyně. Nechtělo se mi tedy vařit nic teplého a tak jsem jenom namazal rohlík s máslem, dal tam nějaký salám co jsme měli v lednici a podal jí ho. Sedli jsme si ke stolu naproti sobě. Nechápavě jsem se na ni díval. Co to dělá? Ona.. ho oblizuje? A vystrkovala ho z pusy a zase ho zandávala zpátky, aniž by si ukousla. Jenom jsem se ušklíbl a zakroutil hlavou. Když jsem ji vyděl tohle dělat vzpomněl jsem si na dětství... a můj kotel nenávisti začal bublat víc než na začátku tohoto "namlouvání". Když jsme dojedli, tak jsme se vrátili zpět do mého pokoje. Překvapil jsem ji... hned, co jsme vešli dovnitř, jsem zavřel dveře a přimáčkl ji na ně a začal vášnivě líbat. Okamžitě začala spolupracovat. Obmotala si mě nohama a chytla za zátylek a já se k ní natiskl ještě víc. Jemně se jéjí kalhotky otírali o TO místo... jak mi klouzala a snažila se vrátit zpět nahoru, tím mě dost dráždila a já cítil čím dál větší tlak... Už jsem to nevydržel,  hodil ji do postele a pokračovali jsme tam... začala mi rozepínat košili, já neotálel a sundal jsem jí blůzu, ona ze mě následně strhla košili a hodila ji na druhou stranu místnosti. Začal jsem si pohrávat s jejími prsy, sundal ji kalhoty a ona mě taky, je vidět, že chce aby to bylo vyrovnané. Ale aby to bylo vyrovnané, tak ona nesmí mít nic i na hoře. Proto se jemně prohla v zádech abych mohl rozepnout její podprsenku. Tak... pomalu jsem sjel z jejích rtů k bradavkám. Nejprve jsem si s jednou pohrával s jazykem a druhou jemně mačkal prsty a pak do ní jemně kousl. Rozkoší se prohýbala a vzdychala... pokračujeme. Rukou jsem sjel pod kalhotky, vyjekla, asi se lekla ale pak už ji to bylo příjemné... pohrával jsem si chvilku s jejím klitorisem. Pak ji kalhotky sundal a  úplně dobrovolně jsem si i já sám sundal boxerky. Uchopil jsem svoji stojící chloubu a chvilku ji dráždil ještě víc. "Tak dělej!" křikla na mě, jak chceš... pomyslel jsem si. Prudce jsem do ní vnikl, ale nehýbal se. Její dech se zrychlil, čekala co bude dál... koukala mi do očí, sklonil jsem se, začal ji líbat a pohybovat zadkem. Vzdychala mi do polibků. "Teď začne pravé rodeo." řekl jsem naštvaně, nechápavě se na mě dívala. Začal jsem prudce přirážet... mačkala polštáře a nevěděla kam má dát ruce, dokonce mi začala trochu vrzat postel... čím blíž jsem byl vrcholu tím jsem zrychloval... Když jsem se udělal křičel jsem její jméno: "Denisoo !" vyčerpaně jsem na ní padl a cítil každou kapku potu na svých zádech. Vyndal jsem ho z ní a lehl si vedle... brzy jsme oba usnuli vyčerpáním. 

Ráno mě budilo neustálé šťouchání do ramene. Otevřel jsem tedy oči. Vedle postele stála již oblečená Denisa. "Dobré ráno miláčku." "Miláčku?" divil jsem se. "Ty si to nepamatuješ?" řekla vyjeveně. "Hele kotě... to že jsme se spolu vyspali neznamená, že spolu budeme chodit." řekl jsem arogantně. Nic neřekla, jsenom se rozbrečela, utekla z bytu a jak už je zvykem práskla dveřmi. Já spokojeně vstal z postele, oblékl si boxerky a triko a došel jsem k pracovnímu stolu. Vytáhl jsem papír s abecedou, k písmenu 'D' napsal 'Denisa' a s úsměvem udělal červenou fajfku...