Sladká příchuť ABECEDY / Petr Lexa

F - Francesca

"Petře, počítáš s tím, že zítra odjíždíme do Itálie?" řekl Lukáš když jsme končili zkoušku. "Jasně že jo, už mám sbaleno." usmál jsem se. Do Itálie se těším, jedeme tam sice točit nějaké scénky do klipu, ale i tak si to tam hodlám užít. Třeba se mi v Itálii poštěstí víc než tady... protože tady v Česku se skoro žádná holka nejmenuje tak, aby začínala na F. Dobalil jsem si věci, rozloučil se a odjel domů za Pavlem.
Přišel jsem do bytu, nic nového pod sluncem. Pavel zase paří. Že ho to pořád ještě baví. "Čus Pavle." "Čáu." ani neotočil hlavu od monitoru. Jen jsem se nad tím pousmál a pokračoval dál ke svému pokoji. Otevřel jsem dveře a šel, jak jinak než ke skříni. Vytáhl jsem z ní nějaké svůdnější oblečení a přidal ho do tašky, kterou si budu brát sebou do Itálie. A jelikož si tam budu hledat další jednorázovku, abych dokončil, co jsem začal, dal jsem si tam i několik kondomů. Asi si půjdu dát sprchu. Došel jsem tedy do koupelny a svlékl se. Vlezl jsem si do sprchového kouta a pustil horkou vodu, abych se po náročné zkoušce uvolnil. Už jsem dlouho žádnou neměl... jak je to dlouho, co jsem se vyspal s Erikou? Je zajímavý, že vždycky, když přijedu do ateliéru a máme jít točit Přístav, tak se na mě usmívá jakoby nečetla ten vzkaz. I to je možný... ale co... alespoň není nasraná. Zastavil jsem tekoucí vodu a šel se utřít. Když jsem se utřel zjistil jsem, že mi "někdo" odnesl oblečení. Já vůl si nezamkl... "Jsi jak malej! A možná k tomu ještě teplej, když mi chodíš do koupelny, když se sprchuju!" zařval jsem na Pavla. Jen jsem slyšel, jak se blbě směje nahlas. Povzdechl jsem si a nahý vyšel z koupelny, no co? Chtěl to, má to mít a na víc stejně je to chlap, takže... Došel jsem si do pokoje teda pro jiné oblečení a pak šel za Pavlem. "Vrať mi to! Mám tam mobil, vole!" zařval jsem na něj, pořád se smál. "Dělej!" došel jsem k němu a vytrhl mu svoje oblečení z rukou. Pořád se nepřestával smát. "Si sjetej, nebo co?" a začal se smát snad ještě víc než předtím. No nic.. nebudu ho už řešit je dospělej, tak ať si dělá co chce. Vrátil jsem se do pokoje a rozhodl se, že natočím nějaké krátké informační video, jenom na Facebook, aby fanoušci neměli strach, že nebudou teď vycházet videa. Do Itálie jedeme totiž na týden. Takže počítám, že to bude, tak čtyři až pět dní točení a zbytek volno. Lukáš si sebou bere přítelkyni... já jsem přemýšlel jestli si taky nemám někoho vzít... ale pak si to rozmyslel, protože v Itálii jsou pěkný holky a mají tak i nějaké dost často vyskytující se jména na F. Tak snad budu mít štěstí a další položku ze seznamu si budu moci odškrtnout a pomstu dokončit. Seznam abecedy nechám pro jistotu doma, zamčený v pracovním stole... jen doufám, že Pavel nenajde klíč.

Dotočil jsem to videjko a hodil ho na stránku. Ani ne za dvě minuty tam bylo spoustu komentářů typu: ,,Užij si to!" ,,Týden nebude video? To nepřežiju." a tak dále... asi každý si dokáže představit, co tam bylo. Ještě, když jsem byl na Macbooku, tak jsem odepsal na několik zpráv, co nám přišli na Slzu, několik e-mailů a takových hovadin, no. Seděl jsem u toho asi pět hodin... pět hodin jenom odepisoval. Mám hlad, dojdu se podívat, co máme v lednici. Celkem nic, tak jsem si vzal jenom nějaké cereálie a mléko. Vzal jsem si to sebou do pokoje a snědl to v posteli. Je... půl osmé, co kdybych se trochu vyspal? Mohl bych... ráno musím vstát ve čtyři... a tak jsem si nastavil budík a šel spát.

Taky tak nenávidíte ten zvuk budíku? Vypl jsem ho a jako zombie se vydal do koupelny... vykonal jsem potřebu a abych se probral chrstl jsem si do obličeje ledovou vodu. Byl to šok, ale účinkuje to! Pak jsem si ještě uvařil kafe, abych už vážně neusnul. Došel jsem do pokoje a vzal si všechny věci a ještě si tam přibalil Macbook a zrcadlovku. Oblékl se, vlasy jsem neřešil a vzal si snapback. Sedl jsem do auta, tašku hodil na sedadlo spolujezce, strčil klíčky do zapalování a byl jsem připraven vyjet. Ale hádejte co? Zapomněl jsem na žehličku... takže jsem vystoupil za auta a zase ho zamkl, doběhl rychle do koupelny a jako vítr se vracel zase zpět. Pavel na mě něco křičel, ale já ho neslyšel, jak jsem spěchal. Doběhl jsem k autu, už teď mám zpoždění... dojel jsem k Lukášovi odkud se mělo hromadně odjet. Všem jsem se omluvil za to, že jsem přijel pozdě, nikdo naštěstí nebyl naštvaný, jak jsem si myslel. Nasedlo se tedy do dodávky a jelo se na letiště. Během letu se nic zajímavého nestalo...