Sladká příchuť ABECEDY / Petr Lexa

CH - Charlotte

Všechno jsem znovu zamkl v šuplíku. V koupelně jsem si vzal župan a vydal se za ní do pokoje. Ležela nehybně na posteli, až jsem začínal mít strach, jestli je vůbec živá. Přešel jsem k ní. Měla zavřené oči. Ale nevypadala, že spí. "Nemusíš to na mě hrát. Vím, že jsi vzhůru." Po téhle větě otevřela oči a dost zničeně se na mě podívala. "Můžeš mě aspoň odvázat, prosím?" Pípla a já jí odvázal. Mnula si zápěstí. Sedl jsem si k ní na postel a ona se odsunula o kus dál. Cha, má ze mě respekt holka. Promnul jsem si oči a podíval se na ní. "Kolik ti je?" Podívala se na mě skelnýma očima. "Patnáct." Zašeptala tak potichu, že jsem to skoro neslyšel. "Děláš si srandu?" Zavrtěla hlavou a přitáhla si kolena ještě víc k sobě. Vstal jsem z postele, zamkl dveře a klíč hodil na stůl. Ve skříni jsem vyhrábl jedno tričko a položil ho před ní. "Obleč se." Rychle sáhla po triku a přetáhla si ho přes hlavu. "Hodná holka." Usmál jsem se a z kapsy džínsů, které ležely na zemi vytáhl svůj mobil. "Za tohle půjdeš sedět, ty hajzle!" Zavrčela. Vzal jsem klíč ze stolu a odešel do kuchyně, ze zásuvky na příbory vzal nůž a dal si ho za záda. Vrátil jsem se do pokoje a sedl si vedle ní na postel. Stáhla se do rohu. Vzal jsem jí pod krkem a zpoza zad vytáhl nůž. "Tak teď mě dobře poslouchej, kotě. Někomu něco řekneš a tenhle nůž ti skončí v srdci." Pohladil jsem jí čepelí nože po tváři. "A věř, že si tě najdu." Špičkou nože jsem jí přejel po rtech a ona si nedovolila dýchat. Položil jsem nůž na stůl, zamkl dveře a znovu si vzal svůj telefon do ruky. "Kde bydlíš?" celá se třásla, ale odpověděla. Řekla mi adresu. "Máš na výběr. Buď tě odvetu domů teď, nebo až ráno. Vyber si." rozklepala se ještě víc. "T-teď, p-prosím." jen jsem přikývl. Otevřel jsem skříň, vybral si z ní oblečení a oblékl se. Hmm...Co na tebe? "Tak...oblékni si ty šaty. A tričko si klidně nech. Na památku.." jen se na mě vražedně podívala. "Od tebe už jednu památku mám ty slizoune.." jen jsem se uchechtl a sledoval ji. "Můžeš se na ně alespoň přestat čumět?!" obrátil jsem očima a otočil se. "Už můžu?" jen zamručela a já se otočil. "Fajn, tak pojď. Nemám na to věčnost, zítra mám práci." jen se zamračila a vstala z postele. Chytl jsem ji za ruku, odtáhl je dveřím a odemkl. "Přestaň být, tak surový!!" zavrčela. "Tak pardon, královno ze Sáby." vzal jsem ji do náruče. "Lepší?" nic neřekla, ale k mému překvapení mi obmotala ruce okolo krku a hlavu položila na rameno. "Víš co? Mně už je všechno jedno. Třeba si mě uvězni do sklepa.. Odvez mě až zítra. Jsem unavená." udiveně jsem se na ni podíval. "N-no.. Jak chceš." odnesl jsem ji zpátky do pokoje a položil na postel. Nemohl jsem uvěřit, když si začala sundavat šaty a dala si zpátky moje tričko. Díval jsem se na ní s pusou dokořán. "Co je? Vadí ti to snad?" jen jsem zavrtěl hlavou a převlékl se do nočního. "Prosím.." natáhla ke mně ruce. "T-ty se mě už nebojíš?" "Mně už je všechno ukradený. Stejně mi to nikdo zpátky nevrátí. A jsi tu jediný člověk, tak koho mám obejmout, když potřebuju?" obejmul jsem ji a lehl si vedle ní. Ještě víc se ke mně přitulila. Jen jsem se usmál a zavřel oči.

Ráno jsem měl celkem příjemné probuzení. Cítil jsem šimrání na břiše. Pomalu jsem otevřel oči a zjistil, že mi Hana leží na hrudi, ruku má pod mým trikem a prstem mi dělá kolečka na břiše. Cítil jsem se, jako by jsme byli dlouholetý pár. "Baví tě to?"  lehce sebou cukla a sedla si. "P-promiň.. Já jen..že to..vždycky dělám jemu.." řekla smutně a přitáhla si k sobě kolena. "Já neřekl, že mi to vadí." usmála se. "Jen by mě zajímalo... Jak to, že jsi na mě tak rychle změnila názor?" jen sklopila pohled.
"N-no.. Já nevím. Přišlo mi to už všechno. Zbytečný. I když jsi mi vyhrožoval nožem. Už jsem jen potřebovala teplé obejmutí. Od kohokoliv." jen jsem k ní natáhl ruce a usmál se. Obejmula mě a dělala to, co předtím. "Neříkal jsi, že máš dneska práci?" jen jsem se zarazil a otevřel pusu. "Jo, ale až později. A večer jdu do divadla." nic neodpověděla a jemně mi zatlačila prsty na břicho. Usmál jsem se. "Tys to s ním nedělala? A proč?" "Je pořád pryč. A.. Nebyla jsem připravená." nic jsem neřekl a přetočil ji pod sebe. "N-ne. Nedělej to, prosím." jen jsem nadzvedl obočí. "Já ti nic nedělám. Ani nechci. Svůj úkol jsem splnil." divně se na mě podívala, ale neřešila to. Usmál jsem se a slezl z ní. "Tak, odvezu tě domů. Mám práci ještě odpoledne." jen přikývla a začala si oblékat šaty. Já si oblékl to, co jsem chtěl včera. Společně jsme vyšli ven. Otevřel jsem jí dveře od auta, aby si mohla nastoupit a následně si i já nasedl na místo řidiče. Vyjel jsem k adrese, kterou mi na diktoval a u ní doma ji vysadil. "Tak se měj," uchechtl jsem se. "Mhm.." zamručela a já odjel.