Sladká příchuť ABECEDY / Petr Lexa

E - Erika

Už uběhly dva dny od doby, kdy jsem měl Denisu. Hledám holku na E, ale za ty pitomý dva dny jsem nenašel ani jednu. Je tohle možný ? Mám pocit, že mě někdo tam nahoře nemá rád. Asi za půl hodiny jedu na natáčení Přístavu. Teď sedím za svým pracovním stolem a stříhám video na zítra. Přišel ke mě Pavel a začal se mi dívat přes rameno. Moc dobře ví, jak mě to štve. "Co děláš?" "Stříhám video na zítra. A byl bych ti vděčný, kdybys mi přestal koukat přes rameno a šel pryč." Jen se uchechtnul a ukázal prstem na kalendář. "Proč tam jsou ty červený písmenka?" "To tě nemusí zajímat." "Nedělej a řekni mi to." "Ne." "To je to tak tajný?" "Jo a už jdi. Chci na to mít klid." "Souvisí to s těma holkama, že jo?" Úplně jsem ztuhl. "Odpal!" Vyštěkl jsem naštvaně. "Však já na to přijdu." Řekl vážně a odešel. Začínám se obávat, že na to přijde. Jestli se tak stane, tak to nedopadne dobře. Poslal by mě na léčení k psychiatrovi. Už bylo na čase vyrazit. Tak jsem uložil to, co bylo dosud sestříhané a vzal si tašku ve které už byly předem nachystané věci. Před domem mě čekal můj krásný, vyleštený Passat. Na sedadle spolujezdce přistála taška a já se posadil za volant. Klíčky do zapalování, noha na plyn, ruce na volant a mohlo se vyjet.

Když jsem byl na místě, tak ke mě okamžitě přiběhla kostymérka a maskérka. Obě by mi mohli být skvělou obětí. Největší sranda je, že se obě jmenují na E. Počkat. Dneska je co....Angelika, Bára, Carmen, Denisa, E...E.. Ty kráso. Dneska mám víc štěstí než rozumu. Eliška je maskérka a Erika kostymérka. Eliška mi vždy byla sympatičtější než Erika. "Ahoj, Petře. Už tady na tebe čekáme." Řekla Erika a usmála se na mě. "Aha, tak jaké oblečení pro mě máš dneska?" Zeptal jsem se Eriky. "Tohle triko s americkou vlajkou a tuhle mikinu. Snapback sis vzal?" Do háje. Já zapomněl. "Ne." "Nevadí tady ho máš. Nasadil jsem si tedy snapback na hlavu a šel se převléknout do připravených věcí. Asi se ptáte, co mám v tom případě za věci v tašce, kterou jsem si bral sebou. Tam mám ukulele, mikinu a nějaké kalhoty. Hned, co jsem se do věcí nasoukal ke mě do pokoje přišla Eliška s malováním. "Tak pojď." Řekla a odsunula židli od stolu. "Já to na sebe nechci patlat." "Budeš muset. Nedělej a sedni si." Tak to teda ne. Já si nenechám nic líbit. Zvlášť od holky. Přešel jsem k ní a z ruky jí vzal malování, které s tichým klapnutím skončilo na stole. Chytnul jsem její tváře do svých dlaní a políbil ji. Mé rty se začali pomalu pohybovat, ale ty její ne. Rukou jsem vyjel k jejímu zadku a nemálo ho zmáčkl. Vzdychla do polibku a začala spolupracovat. Pomalu jsem nás sunul blíž k posteli, která tam byla. Jenže když jsem jí povalil, tak přerušila náš polibek. "Nemůžu." "Budeš muset." "Jenže..já..nemůžu, protože mám měsíčky." Sakra. Mě vážně tam nahoře někdo nemá rád. Ale co. Ještě tu je Erika. "Aha. Zapomeň na to." "Cože?! Děláš si srandu?" "Ne, chtěl jsem si užít jednorázovku." "Děvkaři !" Vyjekla a utekla z pokoje. "Zapomněla sis tu make-up!" Zařval jsem ještě za ní. Asi neslyšela. Naivitu holek nikdy nepochopím...pomyslel jsem si a šel do kostymérny za Erikou. Seděla u stolu a něco sešívala. Potichounku jsem se připlížil a zezadu jí zakryl oči. "Kdo jsem?" Vyšlo ze mě pozměněným hlasem. "Hah...to je jednoduchý. Přece můj Péťa!" Vyjekla a otočila se. ''Tedaaa...náš Péťa, ne můj." Políbil jsem jí a lehce skousl spodní ret. "Pro tuhle chvíli už jen tvůj." Zašeptal jsem jí do ucha a skousl lalůček. "Ty rád koušeš, že?" Uchechtla se a ruce mi dala za krk. "Prokoukla jsi mě." "Po natáčení na trojce." Mrkla na mě. "Do smrti nezapomeneš." Řekl jsem tajemným hlase a odešel z kostymérny. Sedl jsem si na gauč a hned vedle mě Sandra (Johana). Zrovna teď točíme líbací scénu. Skvělý. "Klapka č. 1" Po místnosti se ozvalo klapnutí a kamera běžela. "Miluju tě." Řekl jsem a opřel si čelo o to její. Sandra mi koukala hluboko do očí. Mrkla na znamení, že jí můžu políbit. Jedním pohybem hlavy se naše rty spojily v polibku. Sice to je jen role, ale i tak si pokaždé to líbání užívám. Pořád jsem na ní dorážel jazykem. Kupodivu spolupracovala. Sandra se vlastně hodí jako má oběť, ale má jednu vadu. Je starší než já.
Natočili jsme dalších pár scének a já se chystal jít na pokoj 3 v Přístavu. Jenže za mnou přišla Sandra a natlačila mě na zeď. "Tak hele..." řekla přísně. "Přestaň se před kamerou chovat jako nadržený prase." Cítil jsem se dost podřízeně, protože přeci jen je o 3 roky starší. "D-dobře." Zakoktal jsem. "Ale jinak líbáš fakt dobře. To se musí uznat." Ne. Jen ať mě netahá do postele, protože já jak se neovládnu....
"Mo-mohla by jsi mě prosí-m pustit?" Ušklíbla se. "Srabe." Pustila mě a já se konečně nadechl. Odešla a já se podíval na svoje ruce. Úplně se mi klepaly z toho, co udělala Sandra. Ale no tak, Petře. Přece se nebudeš klepat z holky ty srabe.
Kráčím směrem k pokoji č. 3 a jsem šťastnej, jako blecha. Konečně trochu štěstí. Zaklepu a otevřu, ale tam nikdo. Kde je? Když v tom mi někdo zakryje oči. "Kdo je to?" Řekne hlas za mnou. "Ty jo. Vážně nevím. Tenhle hlas jsem nikdy neslyšel." "Aha. Tak nic." Řekla sklesle a ruce mi dala z očí dolů. "Dělám si srandu. Hned jsem věděl, že jsi to ty Eriko." Zatáhl jsem ji do pokoje a rychle zamknul. Vysadil jsem jí na stolek a rukou zajel pod triko. "Sakra, Petře. Ty na to jdeš rychle." "Proč myslíš, že se tomu říká rychlovka?" Zasmál jsem se a zmáčkl jí prso. Vzdychla a obmotala si nohy okolo mého pasu. Chytl jsem jí pod zadkem a přenesl k posteli. Stáhla si mě k sobě na postel. Svoji ruku přesunula k pásku od mých klahot a začala ho rozepínat. Sakra, to je tygřice. Nemohla těm pásek rozepnout a já se jí zasmál. "Moc se nesměj ! Chci vidět jak rychle mi sundáš podprsenku experte." Ruku jsem dal na její zádá a jedním kmitem svých prstů ji rozepl. Udiveně se na mě podívala. "Říkala jsi něco?" Než stačila cokoliv říct, tak jsem ji políbil. Sundala mi triko a kalhoty. "Hej! To není fér. Ty jsi ještě oblečená a já mám jen boxerky." Sundal jsem jí halenku a již rozeplou podprsenku. Džíny si sundala sama. Málem bych zapomněl, že mám na hlavě ještě snapback. Ten odhodila někam do prostoru místnosti a zatahala mi za konečky vlasů. Nohama si mě k sobě ještě víc natisknula, což způsobilo že se můj ztopořený kamarád přitlačil na její rozkrok. "Erikooo.." vzdychl jsem a sundal si trenýrky. Vyděšeně se na něj podívala. Ten pohled úplně říkal něco jako; ,,Tohle se do mě má vejít?" Uchechtl jsem se nad jejím pohledem. "Ale copak. Snad se nebojíš." "Možná trochu." Řekla s nejistotou v hlase. Zvedla se a sundala si kalhotky. Když je dávala na zem, tak byla na čtyřech. Otočená zadkem ke mě. Chytl jsem jí za boky a hrubě do ní vniknul zezadu. "Auu!" Zaječela. Přirážel jsem hodně tvrdě. Vybíjel jsem vztek na přírazech. Ječela bolestí i slastí zároveň a já začal taky pomalu vzdychat. Z očí jí tekly slzy a křičela mé jméno. Jednu ruku jsem přesunul k jejímu klitorisu a začal ho jemně dráždit. Vzdychala a křičela až moc hlasitě. "Ti-ch-o, n-ebo
tad-dy ně-kdo při-jde." Vyšlo ze mě mezi přírazy. Skousla si ret a snažila se nekřičet. Můj vrchol se blížil, její vzdechy mě povzbuzovaly, abych přidal i když jsem jel na maximum. V hlavě mi začali hrát Pozice Off. A zrovna ta část, kde byly výšky.
'Jen chtí-í-í-í-t'. Při písmenku 'T' jsem se udělal a vyčerpaně se svalil na její záda. Funěl jsem jako rozzuřený býk a snažil se popadnout dech. Když se mi ho podařilo trochu srovnat, tak jsem se z Eriky zvedl. "Eriko?" Nic se neozvalo. Usnula. Zvedl jsem se z postele, oblékl se a napsal Erice vzkaz.

,,Dobré ráno, Eriko. Večer jsi usnula, tak jsem jel domů. A jen abys věděla, tohle byla jednorázovka. Nechodíme spolu.

xoxo Petr :* "

Alespoň nemusím vidět, jak někoho rozčílím hned po ránu. Vyšel jsem z pokoje a potichu za sebou zavřel. Odcházel jsem z místa natáčení s dobrým pocitem a vcelku vybitým vztekem pro dnešek. Můj Passat na mě čekal přesně tam, kde jsem ho postavil. Ladně jsem naskočil do auta, nastartoval a vyjel směrem k domovu. U baráku jsem si otevřel vchodové dveře a vyběhl schody k bytu. Klíč jsem nasměroval do zámku, ale jakmile jsem ho tam vsunul, tak se otevřely dveře ve kterých stál Pavel. "Kde si byl ta dlouho?" Zeptal se a zněl naštvaně. "Točil jsem Přístav." Jen kývl hlavou jako náznak 'aha' a pustil mě dál. Pověsil jsem si bundu, zul si boty a šel ihned k pracovnímu stolu. Na gauči seděl Pavel. Do háje. Nemůžu si škrtnout písmenko v abecedě. "Pavle?" Nic neřekl. Byl až moc zabraný do hry. Aspoň že tak. Potichu jsem otevřel zásuvku a vytáhl papír s abecedou. Jedním okem jsem kontroloval jestli se Pavel nedívá. Rychle jsem k písmenu 'E' připsal 'Erika' a udělal červenou fajfku. Pavel se otočil a já rychle schoval papír zpět do zásuvky na zámek a zamknul to tam. Pavel se zašklebil. "Supertajný agent Lexa007." Řekl s provokací a opět se věnoval hře. Využil jsem toho, že se nedívá a klíček strčil pod bednu počítače. Snad na nic nepřijde....