The 100, My new life

10. Naděje

Vidím, jak Lincoln opouští tábor. Doufám, že bude v pořádku. Nechápu, jak mu tohle mohl Bellamy udělat. Otočím se na něho s nechápavým pohledem. On i Octavie se dívají na mě. ,,Je Zoe...?" Zeptám se Bellamyho, ale větu jsem nedokázala dokončit. ,,Je mrtvá... Vypustili ji za 4 roky poté, co ji zajali." Odpoví mi. ,,Ne...!" Skácím se k zemi. To nemůže být pravda! Nevěřím mu! Všechna moje naděje se rozplynula. Nemám nikoho. Žádnou rodinu, Lincolna neuvidím a tady se na mě všichni dívají, jako na vetřelce. ,,Jak to, že jsi tady?" Vyruší mě z mého přemýšlení Octavie. ,,Máma s tátou mě sem poslali v den mých narozenin.... A od tý doby sem tu." Asi mou odpověď zpracovávala hodně dlouho, protože na mě nechápavě koukala, ani nemrkla. ,,Takže mi chceš říct, že jsi v životě nebyla ve vězení?" Pořád na mě nechápavě koukala. ,,Ne nebyla. Vyrůstala jsem tady... Díky Lincolnovi jsem přežila." Když jsem to dořekla, soucitně se na mě podívala. ,,Taky mi zachránil život." Odpověděla Octavie. Bellamymu se ten fakt očividně nelíbil, ale zůstal potichu. ,,V tom je on dobrý." Zareagovala jsem na Octavii. Najednou nahoru vtrhla blondýnka! Byla to Clarke! ,,Co se to tady děje? Proč jsou všichni tak neklidní?!.... Belllamy! Kde je sakra ten Zemšťan?! Říkala jsem ti, že jestli ho zabijme, bude z toho ještě větší průšvih, než je teď!" Rozkřikla se na Bellamyho Clarke! ,,Klid! Pustil jsem ho.." Odpověděl. ,,Co že jsi?!! Bellamy! Oni sem přijdou! Všechny nás pozabíjí!" Clarke úplně vyšilovala! ,,Nepřijdou!" Vložila jsem se do toho. Clarke si teprve teď všimla, že tady jsem taky! Na tváři se jí objevil vyděšený výraz. ,,Co j..jj..jsi zač?!" Koktala Clarke. ,,To je Ashley... Naše stará známá." Vložil se do toho Bellamy. ,,Děláš ze mě vola Bellamy?!... Tu tvář si pamatuju! Patří k zemšťanům!" Clarke je opravdu všímavá. ,,Ne tak úplně..." Chtěla jsem to doříct, ale Bellamy mě přerušil. ,,Počkej Ash! Vysvětlím jí to." Když to dořekl Clarke se na něj se zvídavým pohledem podívala. ,,Je to sestra Zoe Woodsové. Té holky, která byla před šesti lety vypuštěna za zradu a napadení velitele gardy." Clarke asi mou sestru znala. Zhodnotila jsem to podle jejího soustrastného pohledu, který mi věnovala. ,,Když se to stalo, moji rodiče se o tom dlouho bavili. Říkali, že poprvé za 10 let někdo obětoval svůj vlastní život pro svého sourozence, který už měl osud stejně zpečetěný." Vysvětlila všem Clarke, proč věděla o co se jedná. Potom jsem jí řekla, že se Zoe obětovala proto, abych měla šanci se dostat na Zem a přežít. Když si všichni vyslechli můj příběh, byli z toho trochu nesví.

Včerejší noc jsem strávila zamknutá úplně nahoře ve výsadkové lodi, kde předtím nejspíš mučili Lincolna. Bellamy to udělal, protože bych prý mohla utéct. Všimla jsem si, že ho tu všichni poslouchají. Tedy až na Clarke, ta dělá to, co si myslí, že je správné, nehledě na to, jestli se to Bellovi líbí nebo ne. To se mi na ní líbilo nejvíc.

,,Hej! Ty tam! Máš jít dolů za Bellamym!" Zavolal na mě nějaký kluk a nechal otevřený poklop, který mě tu celou dobu držel. Hned se zvednu. Když dojdu k žebříku, začnu pomalu slézat dolů. Úplně dole na mě čeká Bellamy. ,,Clarke říkala, že je tu někde poblíž bunkr, který mohl vydržet válku. Chceme ho jít hledat, ale i kdyby jsme se na to místo díky souřadnicím, které má Clarke dostali, nevíme, co tam na nás může čekat." Dokončil Bellamy svůj monolog. ,,Zemšťani se těmto místům vyhýbají. Mají z nich respekt a nezajímá je, co by v nich mohli najít." Odpověděla jsem mu. ,,Ale myslím, že vím o jakém bunkru si mluvil. Můžu vás tam zavést." Bellamy se zarazil, když jsem mu dala tuto nabídku. Očividně mi pořád nevěřil, stejně jako já moc nevěřila jemu. ,,Nepřipadá v úvahu!" Nakonec jasně odpověděl. ,,Hele, chápu, že mi nevěříš, ale zamysli se. Kdybych ti lhala, což nedělám, můžeš mě vzít s sebou jako pojistku, pro případ, že by vás napadli a zajistit si tím pro sebe i Clarke bezpečí. Nedovolí, aby se jejich člověku něco stalo." Tím jsem ho dostala! Nemusel vědět, že se zemšťani o můj život nezajímají o nic víc, než o ten jeho. Jen mají nařízeno od Anyi, aby mě úmyslně nezabíjeli, což ale neznamená, že by to neudělali, kdybych jim bránila v zabití jejich nepřítele.

Clarke jsme našli u krabic s jídlem. Bellamy jí podal batoh a začal dovnitř skládat až přehnané množství jídla. ,,K čemu tolik jídla?" Zeptá se ho Clarke. ,,Jednodenní výlet se kdykoliv může změnit na týdenní dovolenou." Dal jí jasné vysvětlení Bellamy. Mezitím, co do batohu skládal další jídlo, se ho Clarke zeptala ,,Co tady dělá ona?" nepříjemným tónem. ,,Jdu s vámi." Bez váhání jí odpovím. Clarke vrhne na Bellamyho pohled, kterým mu jasně dává najevo, že se zbláznil. ,,Potřebujeme ji. Jasný?! Je jedním ze zemšťanů. Mohla by nám zachránit život, kdyby jsme na ně narazili." Bellamy to Clarke jasně vysvětlil, takže už nic nenamítala. 

,,Kudy se teda vydáme princezno?" Zeptal se Bellamy Clarke, když jsme vyšli z tábora. Ta se ale místo odpovědi otočila na mě. ,,Jestli jsi opravdu nelhala, měla bys vědět kam jít." Řekla vyzývavě. ,,Rovně k řece, za ní doprava a pak asi 2 kilometry na sever. Mohla bys mi začít věřit, víš? Zachránila jsem vašemu kamarádovi život!" Odpověděla jsem ji přesvědčená, že vím, kam přesně mají namířeno. ,,Jasperovi jsem život zachránila já! Ty a tvoji lidé jste mu to udělali!" Clarke mě asi opravdu nenáviděla. ,,Nemůžu ovlivnit činy ostatních! Jediný koho poslouchají je jejich velitelka! Když se objeví možné nebezpečí, zbaví se ho!" Bráním se. ,,Když jste všichni tak bezmezně loajální k té své velitelce, tak proč si Jaspera zachraňovala?! Nesnaž se mě přesvědčit, že ti na nás záleží! Jsi tu z nějakého důvodu a jakmile svůj úkol splníš utečeš a vrátíš se až s armádou, která nás bude chtít zničit!" Clarke hledá spojitosti, tam kde vůbec nejsou, ale nejsem si jistá, jestli budu schopná ji přesvědčit o opaku. ,,Říkala jsem ti, že jsem taky z Archy! To si myslíš, že bych vraždila své vlastní lidi?!" Začíná mi ta její nevěřícnost opravdu vadit. ,,Proč bys je měla brát za své lidi?! Vyrůstala si snad s nimi?! Znáš je?!" Clarke na mě už vyloženě řve! Chci jí něco namítnout, ale Bellamy se do toho vloží. ,,Clarke, já jí taky moc nevěřím, ale znal jsem ji jako malou. Nešel jsem s tebou proto, abych celou dobu poslouchal, jak se vy dvě hádáte! .... A Ashley! Co se tebe týče, měla bys víc dávat pozor na okolí, aby ses ujistila, že nás nikdo nesleduje!" Ukončil naši hádku. 

Celou dobu co jsme šli, bylo ticho. Až na krátké debaty mezi mnou a Clarke ohledně cesty. Clarke chtěla jít tou nejkratší cestou a já se snažila vybírat cestu, u které hrozilo nejmenší nebezpečí, že bysme narazili na zemšťany. Konečně jsme dorazili k místu, kde měl být bunkr. Vypadalo to tu, jakoby zde předtím stála nějaká velká stavba, ale teď z ní zbyly jenom trosky. Clarke se na mě podívala. Asi čeká, že vím, kde přesně ten bunkr je. Má štěstí. V době, když jsem se ještě musela schovávat před Anyou, jsem přespávala právě na takových místech a toto také patřilo mezi ně. ,,Tudy." Zavelela jsem a oba dva se vydali za mnou. Stáli jsme před dveřmi dovnitř, které byly nakloněny k obloze. Postavila jsem se nad ně a snažila jsem se je otevřít. Nešlo to. Bellamy přišel za mnou a chopil se úchytu, který jsem držela. ,,Na tři." Řeknu směrem k němu a on přikývne. ,,Raz! ...Dva! ...Tři!" Oba jsme zabrali. Podařilo se! Dveře se otevřely. 

Rychle seskočím dolů a postupuji směrem dovnitř. Vzápětí za mnou jde Bellamy a za ním Clarke. ,,Fuj! To je hnus!" Zareagovala Clarke na smrad, který nás doprovázel celou dobu co jsme byli uvnitř. ,,Co tady vlastně hledáme?" Zeptám se. ,,Doufali jsme, že tu najdeme nějaké věci, které by nám mohly pomoct přežít zimu." Dostala jsem odpověď od Clarke. ,,Jo! Jenže tady nic není pokud sis nevšimla!" Bellamy rozhodil rukama. ,,Hej! Našla jsem deky!" Zavolám, abych trošku odlehčila situaci. ,,Deky?! K čemu nám budou deky, když se nedokážeme ubránit zemšťanům?!" Bellamy se očividně neuklidnil. ,,Hej klid! Alespoň se budeme moct přikrýt." Tentokrát zareagovala Clarke. ,,To nám bude k ničemu, až budeme mrtví! Kdyby tu byla alespoň nějaká pořádná zbraň!" Bellamy se naštval tak, že kopnul do sudu, který stál přímo před ním, až ho shodil! Prvně se z něho vylila nějaká smradlavá voda, potom jsme si všichni všimli, že tam bylo ještě něco dalšího. Zbraně! Ten sud byl plný zbraní!!! 

Jsme u 10. kapitoly. :D Jak se vám líbila? Já se nemohla dočkat, až se Bellamy s Ash trochu poznají. :D Myslíte, že jí Bell začne věřit, nebo ji Clarke alespoň přestane nenávidět? Chtěla bych ještě poděkovat všem, kteří tuto povídku čtou. Ani jsem nedoufala, že by to mohlo mít takový úspěch, na to, že je to první povídka, kterou jsem napsala. :D Jestli se vám tato část líbila, určitě dejte vote a pokud se vám bude chtít, napište i váš názor. ;) :D