Dnes se mi vůbec nechtělo vylézat z postele. Vzhůru jsem byla už minimálně hodinu, ale venku bylo pořád šero. Nebyla jsem schopná přestat přemýšlet nad včerejším večerem. Jako by se to stalo hrozně dávno a přesto, jako bych tam s Bellamym ležela ještě teď. Mé myšlenky se úplně zbláznily, ať jsem se snažila přemýšlet na čímkoliv, vždy mi to připomnělo Bellamyho a celý včerejšek. Anya ho málem zabila a Murphy jí pomáhal. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit. Cítila jsem touhu se pomstít a zároveň jsem nechtěla Anye ublížit, ale to ona byla ta, která začala tuto válku. Ještě horší bylo, že její konec se nezastavitelně blížil a my s tím museli něco hodně rychle udělat.
Vyšla jsem ven ze stanu a hned si to namířila přímo ke Clarke s Raven, které seděli u ohně a o něčem vášnivě diskutovaly. Raven dnes vypadala jinak. Byla víc vážná než obvykle a její hnědé vlasy, které normálně nosila stažené do perfektního culíku, teď vlály všude kolem ní. Naopak Clarke vypadala pořád stejně. Učesané rozpuštěné vlasy, které nosí nahoře sepnuté, a její věčně vážný obličej bylo snad to jediné, co se od doby, když jsem sem přišla nezměnilo. ,,Ahoj, můžu?" Zeptala jsem se, když jsem došla k nim a ukázala na volné místo vedle Raven. Obě se na mě podívaly. Clarke už začala otevírat pusu, aby mi odpověděla, ale Raven ji předstihla. ,,Jo můžeš si sednout na moje místo... Stejně už musím jít..." Raven se zvedla a odešla. Chovala se strašně chladně. Vždy byla veselá a plná života. Teď vypadala jako chodící mrtvola. Tázavě jsem se podívala na Clarke. ,,Neptej se." Řekla a poklepala rukou na uvolněné místo vedle ní. Ještě jsem si skočila pro pár ořechů a přisedla jsem si k ní. ,,Jak je Millerovi? Přežije?" Rychle jsem začala konverzaci. Clarke se pousmála a odpověděla. ,,Jasně, že jo. Vždyť jsem ti to už říkala." Oddechla jsem si. S Millerem jsme se za posledních pár dní celkem skamarádili a opravdu jsem nechtěla, aby umřel.
,,Hádej kdo?" Ozvalo se za mnou a někdo mi zakryl oči. Hned jsem poznala Bellamyho. Stáhla jsem jeho ruce z mého obličeje a celá rozzářená jsem se na něho podívala. Celou tuhle chvíli ale přerušila Clarke. ,,V..vy dva?" Znejistila jsem. Sice jsme se včera s Bellamym políbili, ale za tu dobu, co tu jsem, jsem zjistila, že co se týká holek není úplně... no, vybíravý. Clarke z nás neodvracela zrak a vypadala stejně nejistě jako já. Chtěla jsem se otočit na Bella a počkat než odpoví, ale nějak jsem zpanikařila, pustila se jeho ruk a ustoupila o pár kroků dál. Tím jsem zajistila, že znejistěl i Bellamy. Pár lidí kolem si také všimlo, že se něco děje, tak si stoupli kolem a čekali, co se bude dít. Měla jsem sto chutí osud utéct a už se nevrátit, ale musela jsem se přemoct. Přece já tu měla být ta drsná. Sebrala jsem všechnu odvahu, podívala se Bellamymu přímo do očí a sebejistě se vydala přímo k němu. Celou tuhle trapnou situaci jsem způsobila já a já ji také ukončím. I když jsem se uvnitř třásla, navenek jsem určitě vypadala naprosto klidná. V předstírání jsem opravdu dobrá. Přišla jsem k Bellamymu a uchopila jeho ruce a podívala se mu do očí. Oba jsme se na sebe zaculili a podívali jsme se na malý houf lidí, který se tu mezitím sešel. Všichni vypadali, jako by jim uletěly včely. Byla to opravdu vtipná podívaná. Neudržela jsem se a musela jsem se tomu zasmát. Bellamy měl asi taky co dělat, aby se nerozesmál, protože jakmile jsem se tomu poddala já, Bellamy se hned přidal. Několik lidí si mezi sebou začalo něco šeptat a ti ostatní byli pořád v šoku. Musím říct, že na to, jak byla tato situace nepříjemná, jsem si pořádně užívala toho, že jsem ve středu pozornosti. Na takové věci jsem opravdu nebyla zvyklá. Bellamy se v takových věcech taky vyžíval, takže jsem začala uvažovat nad tím, jak dlouho tu ještě budeme stát. Naštěstí Bellamy nakonec zasáhl. ,,Tak jo, jděte si po svejch. Tady už není nic k vidění!" Všichni se jakoby probrali z paralýzy a opravdu se rozešli.
Podívala jsem se na Bellamyho a na Clarke, která tu jako jediná zůstala. ,,Pojďme dovnitř. Musíme vymyslet, jak se ochráníme před Anyou a zemšťany. Nevíme o co se pokusí příště." Oba dva přikývli a vydali jsme se do výsadkové lodi za Raven, Lincolnem a Octavií.
![](https://img.wattpad.com/cover/68621287-288-k412070.jpg)
ČTEŠ
The 100, My new life
FanfictionNesplním své poslání?! Mám vůbec nějaké? 10 let sama na Zemi a teď.... Možná to bylo mé poslání. Ujistit se, že se jednou lidstvo vrátí domů na Zem. Jsem vyčerpaná. Nikdo se sem pro mě nevrátí. Je to už opravdu konec? Ashley, první dívka, která se...