The 100, My new life

16. Vše je pryč Pt.1

,,Pozor! Běž pryč! Utíkejte!" Ježíš, co se to tu děje? Ehm... Moje hlava... Chvíli jen tak koukám před sebe a snažím se zaostřit. Párkrát jsem zamrkala a všimla si, že jsem u sebe ve stanu. Nepamatuji si, že bych se sem včera vracela. Poslední, co mi utkvělo v hlavě je moment když jsem do sebe kopla 10. plechovku pálenky. Rozhlédnu se okolo sebe. Hledala jsem své berle. Uviděla jsem je opřené o roh stanu poměrně daleko ode mě. Pohled mi sklouzl k pravému stehnu. Bolest jsem pořád cítila, ale nebylo to tak strašné, jako včera ráno. Přichytla jsem se kusu dřeva, který podpíral stan, a konečně se postavila. Z venku jsem slyšela lidi panikařit a časté výstřely ze zbraní. Co se tam kruci děje? Zamotala se mi hlava a já se znovu svalila na postel. ,,Krucinál!" Zařvala jsem ze všech sil a pěstí udeřila do postele. Znovu jsem se postavila a tentokrát jsem se už pomalu vydala směrem k berlím.

,,Ash! Nejsou..." Bellamy byl hrozně zadýchaný a trvalo mu, než znovu popadl dech. ,,Nejsou to zemšťani. Zaútočili na nás!" Moc dobře nechápu co se to tady děje. Snažím se přijít na to, kdo jiný by nás mohl napadnout. Odpověď se mi doslova nahrnula do stanu. Zaječela jsem! Výstřel! Bellamy ho na místě zabil! Byl to reaper, vysoký muž, obalený svaly, měřil asi metr a půl. Z jeho pusy vyrékala krev. Bellamy mě vyrušil z přemýšlení a s vyděšením se mě zeptal. ,,Co to do háje je?!" Moc jsem nevěděla jak mu odpovědět.

Ash: ,,Nevím to jistě... Jsou to lidi... no, spíš kanibalové, kteří... požírají zemšťany."

Bell: ,,Lidi?! Vypadá to snad jako člověk?!"

Ash: ,,Musíme se odsud dostat pryč! Hned!"

Bell: ,,Ne! Ani omylem!"

Ash: ,,Nemáme na výběr! Nemůžeme si dovolit plýtvat municí, ani životy!"

Bell: ,,Zůstáváme tady!"

S naprostým nesouhlasem na tváři jsem Bellamymu naznačila, že se nehodlám vzdát. Dovnitř vrazila Octavie! Celá od krve! Nepříčetně se na nás podívala. ,, To si ze mě děláte prdel?! Lidi umírají a vy dva se tady...." Monolog jí přerušil výstřel z Bellamyho zbraně. Úlekem uskočila stranou, ale když se otočila spatřila za sebou další bezhybné tělo té stvůry. Jakmile se uklidnila, obrátila se znovu na mě a Bella a spustila: ,,Ocucávat se můžete potom! Musíme pryč!". Co?! Ocucávat?! Proč bych ho měla líbat?! Netuším proč Octavie na nás takhle vyjela.

Bell: ,,Nikam se nepůjde!"

Octavie: ,,Belle, jestli se odsud nedostaneme hned, všichni tu umřem!"

Bell: ,,Jestli odejdeme tak umřeme!"

Ash: ,,Možná, ale ne dnes!.... Jestli se chceš dožít rána, tak se sbalíš i se zbytkem a dostaneme se osud!"

Bell: ,,Jestli kdokoliv z nich umře, bude to vaše vina!"

Proč nevidí to, co je nadevše jasné? Bellamy si myslí, že všechny chrání, ale neuvědomuje si, že právě teď všichni jeho lidé umírají.

Popadla jsem své berle a s Bellamym po boku jsem se vydala ven, aby mohl oznámit, že musíme pryč. ,,Ústup! Všichni běžte pryč! Poberte co unesete! Octavie ví kudy!" Zařval mohutným hlasem Bellamy. Všichni se rozutekli do všech stran. K nohám mi padlo další mrtvola. Zaječela jsem, až se i Bellamy lekl! Pohled jsem upírala na bezvládné tělo přede mnou. ,,Bellamy, podívej!" Křikla jsem na něho, když jsem si všimla téměř dokonalého malého znamení na krku té bestie. Ukázala jsem na něj berlí.

Bell: ,,Co to je?"

Ash: ,,Není to normální člověk... Někdo s nimi něco udělal!"

Bell: ,,Jak to myslíš?!"

Ash: ,,Vidíš ten znak? Vypadá to jako...." Zezadu se přihrnula Clarke.

Clarke: ,,Jakoby je někdo potetoval. Má to na krku úplně každý."

Ash: ,,Přesně"

Clarke a Bell: ,,Kdo?!"

Ash: ,,Nejsem si jistá. Nikdy jsem ničeho podobného nevšimla."

Z dálky se ozvalo zatroubení. ,,Mlha!" Zareagoval okamžitě Bellamy. Všichni lidi, kteří právě nebojovali o život, se zastavili. ,,Všichni do lodi!!!" Bez rozmyšlení rozhodl Bellamy a všichni se jak vycvičení psi začali hrnout dovnitř. Tentokrát by to nemusel být falešný poplach.Nemohla jsem se dál bránit tím, že když zůstaneme zemřeme. Bellamy se na mě podíval s vážným výrazem na tváři. ,,Vypadá to, že tu nakonec stejně zůstáváme. Běž co nejrychleji dovnitř!" Zarazila jsem se, ale vzápětí na něho vychrlila: ,,A co ty?!". Bellamy se zamračil a bez náznaku pochybností odpověděl. ,,Nepřijdu, dokud nebudou všichni v bezpečí." Už jsem se chystala něco namítnout, ale Bellamy se otočil a běžel na pomoc Finnovi. Nezbývalo mi nic jiného, než se co nejrychleji vydat k výsadkové lodi.

Stála jsem ve vchodu dovnitř hned vedle Murphyho, který nepřestával střílet reapery, kteří se pokoušeli dostat dovnitř. Nad lesem se objevila kyselá mlha! Mohla být tak 2 kilometry od tábora. ,,3 minuty!" Zakřičela jsem. Murphy se na mě nechápavě podíval. Protočila jsem oči a vysvětlila mu, co mám na mysli. ,,Do tří minut tu bude mlha, musíme se všichni dostat dovnitř!" Murphymu to konečně secvaklo.

Mlha je už moc blízko! ,,Bellamy!" S úlevou jsem na něho zavolala, když vyšel zpoza jednoho stanu. Přiběhl ke mě.

Bell: ,,Octavie?"

Ash: ,,Není tu..." Bellamy se otočí a chce ji jít hledat. ,,Ne! Je moc pozdě! Nemůžeš tam jít!"

Bell: ,,Ty mi nemáš co rozkazovat!"

Ash: ,,Bellamy! Poslouchej mě!... Octavie je silná. Najde nějaký úkryt a jak mlha zmizí, zase ji uvidíš."

Bell: Odmlčel se. ,,moje sestra... má zodpovědnost"

Bellamy se dal na odchod. Před nohy jsem mu strčila berli. Bleskově se na mě otočil a probodl mě vražedným pohledem. Ještě že se tu objevila Clarke. ,,Tak poslouchej! Zalez zpátky dovnitř, nebo..." Bellamy se nenechal zastavit. ,,Nebo co?!" Mlha se už dostala do tábora! Clarke se na něho naštvaně podívala. Zvedla ruku, položila ji na páku a stlačila ji dolů! Vyklápěcí dveře výsadkové lodi, na kterých stál Bellamy, se začaly zvedat. Tvářila jsem se úplně stejně zaraženě a překvapeně jako on.

Dveře se zavřely. Byla tu tma, že nebylo vůbec vidět. Z venku se ozývaly skřeky umírajících reaperů. Bylo to taky jediné, co přerušovalo naprosté ticho, které panovalo tady uvnitř. Clarke udělala to, co musela, aby zachránila nás i Bellamyho. Bohužel Bellamyho pohled, který jí věnoval, jasně naznačoval, že Clarke ho zklamala. I já jsem z toho pořád v šoku. Seběhlo se to tak rychle a Octavie je tady má jediná kamarádka. Nedokážu si představit, že bych o ni mohla přijít. Sama se pokouším uvěřit svým slovům, kterými jsem se pokoušela přesvědčit Bellamyho, aby za Octavií nechodil. Věděla jsem, že je silná, ale nejsem si jistá, že byla schopná tak rychle najít nějaký úkryt.

���p-s�