Nesplním své poslání?! Mám vůbec nějaké? 10 let sama na Zemi a teď.... Možná to bylo mé poslání. Ujistit se, že se jednou lidstvo vrátí domů na Zem. Jsem vyčerpaná. Nikdo se sem pro mě nevrátí. Je to už opravdu konec?
Ashley, první dívka, která se...
Uhmm.... Kde?.... Kde to jsem?.... Cítím se tak slabá.... Do očí mě bodá ostré denní světlo.... Něco ho zastínilo! Je to člověk a je celý od krve!... Netuším co se děje... ,,J...Jsi z Archy?" Zeptám se ho, abych zjistila co je zač. ,,Jo... M ..Mu... Musím pryč!" Jeho hlas se chvěje bolestí stejně jako ten můj. Otočil se a chtěl běžet dál! ,,Počke..ej! Řekni jim, že žiju!.... J...js..jsem Ashley." Ten kluk se otočil, kývl, sjel pohledem na mou nohu a běžel dál! Musím se dostat k vodě a napít se!
Z pohledu Bellamyho
,,Co se děje!" Vrazil jsem dovnitř výsadkové lodi hned, jak mi Jasper řekl, že sem přivedli Murphyho! Přísahám, že toho parchanta zabiju! ,,Clarke?! Co u něho děláš! Ustup!" Zařvu na Clarke a namířím na Murphyho zbraní! Musí zemřít! On ale začal mluvit! ,,Hej... vím.. že... že žije!" Netuším o čem to mluví! ,,Kdo?! Mluv!" Řvu na něho! ,,Pokud mě ne... nezabiješ..." Vidět Murphyho takhle zkrvaveného... přiznávám se, trochu mě to děsí. Clarke vypadá, jako by zapomněla, co všechno udělal a chrání ho.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Od té doby, co chytili Ashley, nepřestávám přemýšlet nad tím, že je mrtvá jen kvůli nám, udělala všechno, aby nás zachránila a já... já ji tam nechal... ,,Kdo žije?!" Řvu na Murphyho znovu! Clarke se do toho vloží. ,,Bellamy! Neublížíme mu! Ne teď! Jasný?! Říkal, že byl u zemšťanů! Mučili ho!" Nelíbí se mi to, ale i tak zareaguji jinak než bych chtěl. ,,Dobře... Teď mluv!" Musím za každou cenu zjistit, o čem to mluví. ,,Ne... nepamatuju si její jmé...no.... Říkala, že... vám má...mám říct, že... žije." Ne to nemůže.... Mohl by mluvit o Ashley? ,,Ashley?! Říká ti to jméno něco?!" Murphy se na mě podíval s bolestí v obličeji a odpověděl. ,,J..jo.... Myslím..." Ashley! Ona je naživu! Proč teda není s ním? ,,Kde je?! Co jsi jí udělal?!" Přísahám bohu, že jakmile ji najdu, přinutím Murphyho zaplatit za to, co udělal! ,,Nemohla ch..chodit.... Nohu měla obvázanou... Cel...celou od krve..." Když to Murphy dořekl, rozkašlal se a při tom vykašlával hlavně krev! Dobře mu tak. ,,Kde je?!" Je to ta poslední věc, kterou od něj potřebuji vědět. ,,Mo..most" Oni ji tam nechali umřít? Možná se tam dostaneme moc pozdě! ,,Clarke! Jdeš se mnou!" Podívala se na mě celkem překvapeně. ,,Jo, hned vezmu s sebou něco na ošetření té nohy!" Zdá se mi, že Clarke konečně došlo, že Ashley je opravdu na naší straně.
Z táboru vycházím já, Clarke, Jasper i Octavie, která se tentokrát nedala přinutit, aby zůstala tady. ,,Musíme si pohnout! Jde tady o něčí život!" Zavelel jsem a všichni jsme se rozeběhli směrem k mostu.
Z pohledu Ashley
U břehu řeky ležím nejmíň 3 hodiny. Krvácení se sice zastavilo, ale jestli rychle nepřijde pomoc a neošetří mi ránu, nevím, jak to dopadne. Mám ji zanícenou a sama si nedokážu vyříznout maso, kde je zánět, bez toho, aniž bych nevykrvácela k smrti. Na druhou stranu, když si to maso nevyříznu, zánět se rozšíří a já umřu stejně. Omdlívám. Nesmím omdlít! Bojím se, že pak už se nevzbudím. Nejsem dostatečně silná....
,,Ashley! Bože můj! Vzbuď se!" Mmm... To už jsem po smrti? Ne, nejsem, to bych se právě nedívala na 4 vystrašené obličeje Bellamyho, Clarke, Jaspera a Octavie. Oni...oni mě našli? ,,Hej, slyšíš mě?" Mluví na mě Clarke. Lehce přikývnu hlavou a už zase upadám do bezvědomí. ,,Ne! Ashley, teď musíš zůstat vzhůru rozumíš?!" Opravdu bych Clarke chtěla poslechnout a zůstat při vědomí, ale je to tak těžké. Má víčka jsou moc těžká. Naštěstí mě v mém usínání přerušil Bellamy. ,,Ash! Poslouchej! Přežila jsi tolik let tady sama na zemi, teď to nevzdáš! Tvá práce tady ještě není u konce, rozumíš?!" Měl pravdu. Nemůžu umřít teď. Umřela bych pro ně, ale kdyby je za pár dní všechny pobili zemšťané, umřela bych zbytečně. Jestli mám umřít, tak proto, aby ostatní přežili. Zatnu zuby a znovu otevřu oči. Dívám se přímo do těch čokoládových očí, které se právě rozzářily, do Bellamyho očí. ,,Má to zanícené. Budu muset vyříznout zanícené maso." Podle toho, jak to Clarke podala, všem došlo, že to nebude příjemná záležitost. ,,Přidržte mi ji. Teď to bude bolestivé." Podle přikázání od Clarke Jasper uchopil mou ruku a pevně ji držel. Octavie mezitím přišla blíž ke mně, také mě přidržela a Bellamy se na mě podíval. ,,Vydrž, to bude v pořádku. Clarke se o tebe postará." Jeho slova by mě normálně i uklidnila, kdyby se do mě momentálně nezařezávala Clarke. Ta bolest se nedá vydržet! Řvu, vyšiluji, pištím! Mám pocit, jako bych se měla každou chvíli vzbudit z té nejhorší noční můry, ale tohle není sen. Je to realita! Hodně tvrdá realita! Svíjím se v bolesti! ,,Dost! Ať to přestane! Nech toho!" Řvu na Clarke, i když vím, že nemůže. To maso musí vyříznout a to co nejrychleji, jak jen to bude možné. Přestalo to... Ten pocit úlevy proletěl celým mým tělem. Nevěřím, že jsem to vydržela.
,,Podejte mi obvaz, tlakový polštářek a ten druhý obvaz!" Mluvila Clarke na ostatní, ale mé noze se nepřestávala věnovat. ,,Auu!" Cítím jak na ránu přikládá obvaz. Je samozřejmostí, že to bude bolet. ,,Ještě chvíli! Vydrž to! Za chvíli bude po všem!" Uklidňovala mě Clarke.
,,Tak... hotovo!" Vítězně prohlásila Clarke a přestala mě ošetřovat. I když si konečně můžu oddechnout, že je to za mnou, pořád se nemůžu pohnout, natož chodit. Netuším, jak se dostaneme do tábora. Clarke mě z mého přemýšlení vyrušila. ,,Musíme vyrobit nosítka. Za chvíli bude večer a my se musíme do té doby dostat domů!" Měla pravdu. ,,Pochybuju, že by byla nějaká šance narazit na zemšťany. Připravují se na válku, ale jsou tu i jiní nepřátelé, kterým se musíme vyhnout." Zareagovala jsem na Clarke. Bellamy se vložil do naší konverzace. ,,Ash, o kom teď mluvíš? Jsou tu i jiní nepřátelé?" Netušila jsem, že o nich neví, ale je pravda, že tu jsou teprve chvíli. ,,Jo, je tu toho ještě hodně, o čem nemáte ani tušení." Všem se na tvářích objevily vyděšené výrazy. Vůbec netuší, co tady na všechny čeká. ,,V noci je tu veliká šance, že narazíme na reapers. Jsou to nepřátelé všech, napadají zemšťany od doby, co tu jsem a odvádějí je pryč." Možná jsem to neměla říkat. Všichni vypadali vyděšeněji než předtím. Bellamy je první, kdo se vzpamatoval z toho, co jsem řekla před chvílí. ,,Kam je odvádějí?" Jeho hlas je normálně sebevědomý a silný, ale teď se chvěje strachem. ,,Nejsem si jistá. Párkrát jsem se je snažila stopovat. Bylo to v době, kdy jsem se skrývala před Anyou. Každopádně si myslím, že je odvádí k hoře." Bellamy mi skočí do řeči. ,,Mount Weather?!" Překvapil mě, že ví, jak se jmenuje. Přikývnu. ,,Žijí tam další lidé. Mají mnohem vyspělejší zbraně než my všichni. Tady se jim říká Horští muži." Na můj účet se přičte dalších několik vyděšených pohledů. ,,Nestůjte tu tak. Musíme vyrazit!" Konečně se všichni probrali. Chvíli to vypadalo, jakoby byli zparalizovaní.
Když Bellamy s ostatními vyrobili provizorní nosítka a položili mě na ně, mohli jsme konečně vyrazit.
