Dívka z Mrzimoru

Mistrovství světa ve Famfrpálu

,,Weasleyovi? To jako fakt? Odkud se s nima tvůj táta zná?"

To je první co ze sebe vychrlím.

,,Pracuje s jejich tátou na ministerstvu a nějak se bavili o tom, že se tam taky chystaj. Takže proto," vysvětloval Ced. ,,Ale nejsou špatní. Jako možná, že jsou trochu...zvláštní, to jo, ale jinak jsou v pohodě. Byl tam dokonce i Harry Potter."

,,Harry Potter?" vykulím překvapeně oči. Ten by mě nenapadl. Měla jsem za to, že prázdniny tráví u svých mudlovských příbuzných, kteří kouzelnickým světem opovrhují.

,,Jo. Přišlo mi, že byl trochu ve stresu, ale kdo by se mu divil. Zažil toho víc než my všichni. Nemáš s sebou nějaký mentolky?"

Z hábitu vytahuju pár mentolek z vlaku. Házím mu je a on je obratně chytá.

,,A co ti smrtijedi? Četla jsem o tom, je to příšerný."

V minulém čísle denního věštce psali o útoku smrtijedů na mistrovství světa ve famfrpálu. Byla to hotová pohroma.

,,Hm, dost děsivý. Nejdřív všichni mysleli, že to někdo přehnal s oslavama. Ale pak se najednou ozval křik a to už nebylo dobrý. Jediný co se dalo dělat, bylo zdrhat k přenášedlům," dořekl a strčil si další mentolku do pusy. Zatímco já ji vždycky hned rozkousla, on jí vytrvale cumlal v puse, dokud z ní už nic nezbylo.

,,Stejně je to hrozný. Jenom ta představa," otřesu se. ,,Ale zápas byl skvělej, ne? Slyšela jsem to o tom Krumovi, to je prostě můj hrdina," rozplývala jsem se nad slavným famfrpálovým hráčem. V tomhle utkání porazil soupeře na plné čáře.

Cedric mi všechno začal barvitě líčit od začátku do konce. Seděla jsem jako přikovaná. Byl to očividně nejlepší zápas vůbec. Já i Cedric jsme byli ve famfrpálovém družstvu, a tak jsme se o tyhle věci hodně zajímali. Ced byl chytač a já brankářka. To proto chytil tak dobře ty mentolky.

Když padla otázka na moje léto, nemohla jsem toho moc říct. Celou tu dlouhou dobu jsem strávila buď okopáváním záhonů na naší zahradě před domem, nebo malováním okolní krajiny. Na to jsem vždycky měla talent. Někdy jsem něco namalovala i tady, v Bradavicích, ale to bývalo jen zřídka. Leda o prázdninách, kdy bylo volno. Už tak jsme sotva zvládali vstát, neusnout na všech předmětech, udělat všechny domácí úkoly a při tom neumřít.

,,Jakto, že jsme se minuli ve vlaku? Seděla jsem na našem obvyklém místě, ale ty nikde. Nejdřív jsem myslela, že ses třeba zpozdil, nebo tak něco," obrátila jsem list na jiné téma.

,,No...víš, já...," začal, poněkud váhavě Cedric. ,,Dorazil jsem na nádraží o něco dřív a setkal jsem se tam s Cho. No, a prostě jsme se začal bavit a nabídl jsem jí jestli by nechtěla sedět v kupé se mnou. Já vím, měl jsem za Tebou zajít, ale když jsem šel já, šla i Cho. A kdybych jí tam přivedl, nebyla bys nadšená, to je mi jasný. Pak se k nám přidali i další lidi a to už bylo vpodstatě nemožný se vytratit," dopověděl.

Nedá se říct, že by mě svým vyprávěním nějak nadchl, ale zase jsem ho nechtěla nijak obviňovat. Cho se mu jednoduše líbila a basta. A, když se lidem někdo líbí, dělají pak až moc divné věci. Díky bohu, že tohle se mě netýká.

,,Hele, nic se neděje. Teď už to je stejně jedno, takže proč to řešit."
Sáhnu pro další bonbón. Chvíli mezi námi panuje ticho a po chvíli Cedric řekne: ,,Slyšelas už o tom turnaji tří kouzelníků?"

,,O čemže, kohože?"

,,Turnaji tří kouzelníků. Letos se má zase konat. Měli by přijet i z Kruvalu a Krásnohůlek. Z každý školy někoho vyberou, pak mezi sebou budou celý dva semestry soutěžit a nakonec by někdo měl vyhrát pohár. Bude to vzrůšo." Vypadal nadšeně a bylo mi hned jasné, že se bude chtít přihlásit.

Ostatně...to samé jsem chtěla i já.