Dívka z Mrzimoru

,,Jsem na Cedricově straně, Weasley."

Po tom, co mi Potter sdělil takovou informaci, nemůžu se dočkat až se se Cedricem potkám ve společenské místnosti a všechno mu povím. Celý den jsem nervózní a přemýšlím o jeho šancích a taktice.
Jak vůbec člověk může přemoct takového draka? Svazovací kouzlo a omračovací kouzlo asi budou na místě, ale bude ho muset ZABÍT? Nebo jenom zneškodnit?
Nevymyslel si to ten kluk nakonec a netahá mě za nos? Celé mi to přijde divné. Vážně na STUDENTY chtějí poslat takovéhle nestvůry? Vždyť je to životu nebezpečné!
Ale o to právě v tomhle turnaji jde.
***
Od té doby, co jsem Cedovi pověděla o prvním úkolu, skoro nejí, je neustále nervózní a dělá mi to starost. Snažím se ho povzbuzovat, beru mu z kuchyně jídlo navíc, ale úplně ho uklidnit nemůžu. To mě rozčiluje nejvíc.

Ještě zbývají dva dny. Nemůžu teď ani vejít do knihovny, ani si s nikým povídat, nemůžu vlastně pořádně dělat vůbec nic. Jsem tak vystrašená. Možná i víc, než kdybych v turnaji byla sama. Moje prvotní přesvědčení, že draci jsou vlastně dost v pohodě zvířatka a přemoct je není žádný problém se změnilo na úplný děs a uvědomování si, že to jsou nelítostné šelmy, velké jako celý náš dům. Před Cedem musím samozřejmě dělat, jak mám všechno pod kontrolou a musím pokračovat ve svojí teorii o neškodných dráčcích, ale ve skutečnosti mám o něj hrozný strach.

Kdo mi aspoň trochu dokáže zlepšit náladu je Dobby, skřítek z kuchyně. Je to to nejroztomilejší stvoření na světě. Neustále mi nabízí jídlo navíc, pořád opakuje, že všechno bude dobré a hlavně neustále vypráví o Harry Potterovi. Je mu tak oddaný. Myslím, že můžu s klidem říct, že o něm vím stejně tak, jako kdybychom se minimálně rok kamarádili.

Ale my se nepřátelíme. Nikdy jsme si ani nepovídali a nepostrádám to. Většina lidí si myslí, že jsme teď něco jako jedna ruka, když jsem ho nepodezřívala z podvodu. Já ale stojím za Cedricem a přeju to jenom jemu, třebaže se teď bavím i s Krumem. Jak si může někdo myslet, že nebudu stát za mým nejlepším přítelem, kvůli někomu, koho sotva znám? Obecně jsem poslední dobou začala mé horké hlavy a potřeby všechny svoje názory říct nahlas litovat. Kdybych bývala mlčela, nemusela bych mít nálepku někoho, kdo nejsem. Ještě navíc kvůli někomu, koho vůbec neznám. Já husa! Moje emoce se začaly přeskupovat a dostala jsem na Pottera hrozný vztek. Je to všechno kvůli němu!
***
Právě jsem opět v kuchyni s Dobbym a ten mi dolívá dýňovou šťávu. Před chvilkou tu se mnou byla i Hannah, ale odešla si udělat úkol z lektvarů, který já ještě nemám ani načatý (popište účinky zvětšovacího lektvaru a jeho přípravu. Jak já toho Snapea nenávidím). Spíš si ale myslím, že mě chtěla nechat na chvilku o samotě. Ví, že je toho na mě moc.
,,Dobby, děkuju. Jsi opravdu moc hodný," povídám, když mi ještě přináší talířek nějakých sušenek ,,kvůli tobě se na zpáteční cestě asi nevejdu ani do rámu dveří."
,,Všechno pro slečnu Šarlotu! Nikdy není nad to se pořádně posilnit a Šarlota Stepherdová to teď velmi potřebuje!"
,,To máš pravdu, Dobby. Jinak asi zkolabuju."
Zakousávám se do sušenky. Čokoláda a...karamel? Co já vím, ale chutná to dobře.
,,Ty ten souboj asi neuvidíš, viď Dobby?"
,,Ne, slečno. Dobby musí zůstat v kuchyni a pomáhat ostatním domácím skřítkům. Ale hrozně rád by viděl opravdového draka!"
Při tom slově je mi zase trochu zle, ale zakousávám se znovu do sušenky.
,,Slečna musí Dobbymu všechno vyprávět! A musí mu říct jak si povede Harry Potter! Tak statečný je ten Harry Potter. A tak mladý! Harry Potterovi se nesmí nic stát. To by byl Dobbyho konec."
Nejradějsi bych mu řekla, že osud Harryho Pottera mi je teď úplně jedno, rozhodně mě nezajímá tolik, jako osud mého nejlepšího kamaráda. Ale tomuhle roztomilému stvořeníčku nemůžete nic zazlívat. Je tak úchvatný.
Najednou se ozve vrzavý zvuk. Rychle se otočím za zvukem a vidím jak se otvírá otvor do kuchyně, za rámem s mísou s ovocem. Rychle s vymrštím a schovám za nejbližší roh. Co kdyby to byl někdo z učitelů?! Měla bych pořádný průšvih. Už jednou k tomu málem došlo a od té doby si dávám pozor, když se někdo sápe do kuchyně.
Ale překvapený klučicí hlas, ještě nepostižený mutováním, který řve: ,,No kruci!" mě přesvědčí, že tohle žádný učitel stopro nebude. Kouknu se proto, komu večeře očividně nestačila.
Ten, nebo spíš TI, které spatřím mě ani trochu nepotěší. Celý nebelvírský gang s Hermionou, Ronaldem, těmi dvěmi dvojčaty Weasleyovic a POTTEREM. Teď lituju, že jsem nezůstala schovaná, ráda bych zase nenápadně zalezla. Ale pozdě.
,,Loty? Ahoj, co ty tu děláš?"
Hermiona vypadá dost překvapeně a nejinak jsou na tom ostatní.
,,Jsem tu na druhý večeři," odpovídám. Na povídání s dalšími lidmi teď fakticky nemám náladu. Skřítci jsou něco jiného, než banda kouzelníků.
,,Loty? Počkej ty jsi přece ta kámoška Cedrica Diggoryho!" zaburácí jedno z dvojčat. Nechám to bez komentáře.
,,No tak to abych zase šla, koukám."
Fakt se nechci vybavovat. Pakuju si málé zásoby, které mi Dobby připravil s sebou.
,,Ale Loty, to nemusíš kvůli nám!" vypískne Hermiona.
,,Jo, neboj zas tak toxický nejsme," uchechne se jedno z Weasleyových dvojčat. Rory, nebo Gregory? Fakt netuším.
,,Stejně jsem byla na odchodu."
Jdu k výlezu.
,,Hej, počkej, Loty!"
Otáčím se. To zase jedno z dvojčat.
,,Ty jsi vlastně ta, co je na Harryho straně, žejo? To je skvělý!"
Kouknu se na Pottera. Kouká na protější stěnu a očividně předstírá, že neexistuje. Ne, že by mu to moc šlo. Ronald na mě celou dobu blbě kouká a Hermiona vypadá ustaraně.
,,Jsem na Cedricově straně, Weasley."
Bleskurychle vyrážím pryč, dost neobratně vtrhávám do společenské místnosti (,,Co šílíš, holka bláznivá?") a mířím přímo do ložnic, kde se zavírám. Sama nevím, co přesně dělám, ale najednou mi přijde, jako by se na mě všechno sesypalo a já, věčně veselá Šarlota Stepherdová, se rozpláču.

Uuuf, tak korektura úspěšně za mnou a nová kapitola online! Snad stojí aspoň trochu za to. Musela jsem trošku přemýšlet o vývoji děje, abych tam zakomponovala všechny svoje představy, tak už snad nějakou strukturu mám😄 Proto mi to tolik trvalo. Snad to během psaní nepodě...nepokazím😂
Mějte se krásně!