Dívka z Mrzimoru

Zelené oči

Posledních pár dnů je všechno špatně. Jak jsem řekla, tak se stalo. Většina mrzimorských studentů se mi vyhýbá, probírají moji zvrhlost a skutečnost, že stojím sotva půl metru od nich je očividně nezajímá. Naučila jsem se vypouštět ty žvásty jedním uchem tam a druhým ven, nicméně pořád to je dost nepříjemné. Naštěstí se i přes to najde někdo kdo je ochotný se mnou promluvit. Ehm...tři lidé. Cedric celou záležitost naštěstí nijak neřeší, ani nekomentuje. Jediné co k tomu pronesl bylo: ,,Bůh ví, jak to doopravdy bylo". Marian mi za poslední tři dny řekl jenom ,,spadla ti učebnice", když mi na chodbě upadlo "V kůži draka". Myslím, že ho užírá skutečnost, že je Cedic v turnaji a ne on. A ke všemu se nějakému čtvrťákovi podařilo se do turnaje dostat a jemu ne. I Cedovi se vyhýbá. Další tu je Hannah. Ta má díkybohu k záležitosti stejný postoj jako Cedric. A pak se se mnou také začala bavit Gwendolyn. To je jedna studentka z mého ročníku. Nikdy jsme se nijak extra nebavily, nicméně teď jsme se sblížily. Ona říká, že jí to taky přijde celé podivné a téměř nemožné a je ráda, že to tak také někdo má. To je v podstatě všechno. Tedy aspoň z Mrzimoru ano. Tyto dny jsem strávila zalezlá v nejzazším koutě společenské místnosti (výhoda je, že mám celý kout jenom pro sebe), nebo venku, pokud to šlo. Avšak včera mě to už ubíjelo, všechny ty kyselé pohledy a tak jsem se rozhodla, že si budu jednoduše chodit číst do knihovny. Je mnohem větší a polovina lidí mě nezná, i když sem tam někdo už pravděpodobně zaslechl drby o té holce z Mrzimoru.
Jak jsem šla chodbou, procházeli kolem mne studenti s malým odznakem na prsou. Když jsem se podívala pořádně, zjistila jsem, že se tam střídá Cedricův a Potterův obličej. U Harryho bylo napsáno "Potter je hnusák" a u Ceda "Tohle je šampion!". Takhle se to neustále střídalo. Nepochopím, že už si vymysleli i takovou kravinu. Měla bych si vymyslet vlastní odznak s nějakým neslušným nápisem.
Jakmile jsem došla do knihovny, posadila jsem se na poslední volné místo, které bylo čirou náhodou vedle Viktora. Pozdravil mě a usmál se. Po pár minutách jsme se dali do řeči. Povídat si s Viktorem je hrozně prima. Je zároveň plachý a zároveň dokáže hrozně zajímavě vyprávět. Člověk by řekl, že po takovém úspěchu jako má on, bude namyšlený nebo přespříliš sebevědomý. Ale to on není. Je to naprosto normální kluk. A začala jsem ho tak i brát. Ten Viktor Krum, kterého tam moc obdivuju je teď i můj kamarád. A je to úžasný pocit.
,,Proč s ní nepromluvíš?" zeptala jsem se ho, když jsem ho přistihla jak hledí na Hermionu, která právě vešla do mistnosti.
,,Protože...s ní nechci mluvit," odpověděl a sklopil zrak.
,,No, jestli budeš chtít, tak s ní promluvím já," mrkla jsem na něj.
,,Ehhh, no nevím, to by asi nebyl nejlepší nápad."
,,Ale já neřekla, že si s ní budu povídat o tobě," řekla jsem mu a on se na mne zprvu překvapeně podíval. Pak jsme se tomu oba zasmáli.
Dneska hodlám udělat to samé. Ostatně jsme se i s Krumem dohodli, že se v knihovně sejdeme. Když o tom přemýšlím, ještě jsem o mém novém kamarádství s ním nepověděla Cedricovi, což by se za normálních okolností nestalo. Je teď těžší se k němu dostat a ještě těžší si s ním o samotě promluvit. Upřímně se o to ani noc nesnažím. Jak se stal populárním, každý za ním leze. Ať už je to nějaký tupec z Mrzimoru nebo z jiné koleje. Dost mě to štve a bavit se s ním za neustálého okukování se mi nechce. Chtěla jsem, aby se do turnaje dostal on, ale přece jenom, tuhle skutečnost jsem vypustila. Najdu si nějakou vhodnou chvíli a povím mu to. Pokud nějaká taková chvíle nastane.
Procházím nádvořím. Dneska jsem zvolila poněkud delší cestu, zato je mnohem hezčí. Slunce pálí a na nebi není ani jeden jediný obláček. Mám hned lepší náladu a občasné tiché pomluvy kolem sebe vůbec nevnímám.
Jak tak procházím chodbou, spatřím Harryho Pottera. Od toho incidentu s pohárem jsem ho vůbec neviděla. Nedá se přesně popsat jak se tváří. Z části nasupeně, z části smutně a zčásti jako by mu to bylo úplně jedno. Zcela spontánně k němu vyrážím. Zeptám se ho popravdě a podle toho si udělám názor. Zase se nebudu zastávat nějakého pitomce.
,,Hej,, Pottere!"  houknu na něj. Vzhlédne.
,,Jestli máš narážky, můžeš zase jít," odpoví ostře. Zřejmě ho přede mnou někdo naštval.
,,Kvůli tobě mě nenávidí celá kolej a aspoň čtvrtka školy, tak mi koukej po pravdě odpovědět."
Jdu přímo k věci a jeho poznámku ignoruju. Koukám se mu zpříma do očí.
,,Hodil jsi tam to svoje jméno nebo ne? Doopravdy."
,,Ne, nehodil jsem ho tam, říkám to už asi po stý."
Tak jsem se nemýlila. Jeho oči mluví na sto procent pravdu.
,,Fajn, věřím ti."
,,Cože?"
,,Říkám, že ti věřím," opakuji ,,proto jsem teď vyvrhel, protože jsem se tě zastala, tak si toho važ."
,,Ale to jsi nemusela, fakt to není potřeba."
,,To teda sakra je! Nebudu se přidávat ke stádu jenom proto, abych zapadla. Já to nedělala kvůli tobě, ale kvůli tomu, že to tak je správný. Tebe prakticky neznám. Jediný, co vím je, že na čele máš blbej blesk. To je tak všechno."
Nevím proč, ale najednou se můj hlas přehoupl na vyčítavý tón. Jako bych mu za něco nadávala. jako by to všechno byla jenom jeho vina.
,,Ale...myslím, že jsi fajn," snažím se to vyrovnat ,,rozhodně si nemyslím, že by ses přihlásil jen kvůli slávě. Tý už máš víc než dost. A nejednou jsi málem přišel o život, tak proč bys to risková zase?"
Vzpomínám na jeho první ročník, kdy se setkal s Tím jehož jméno nesmíme vyslovit podruhé a v druhém ročníku ho málem zabil bazilišek. Na tak malého chlapce dost slušný výkon.
,,Ehm, no," promlouvá Harry ,,díky. Překvapilas mě. Čekal bych, že budeš se Cedricem a budeš mě taky nesnášet," usměje se. Když to udělá, jeho zelené oči se mu rozzáří jako svítilny. Chvíli se cítím trochu jako pod vlivem hypnózy. Hned se však zpamatuji.
,,Zdání může klamat," řeknu a pokrčím lehce rameny ,,jenom jsem se tě chtěla zeptat na rovinu. Abych měla jistotu, že nejsi úplnej debil."
,,To ti nemůžu zaručit."
Usměju se a odcházím. Ještě se na něj otočím a říkám ,,Hlavně hlavu vzhůru, Pottere!"
Rychlým krokem peláším za Krumem. V hlavě pořád vidím ty jeho zelené oči.