Dívka z Mrzimoru

Viktor Krum

Ten hlas jsem nikdy dřív neslyšela. Otáčím se proto, abych se podívala, kdo má tak mlsný jazyk. Je to nějaký vysoký černooký kluk z Kruvalu, co se směje od ucha k uchu. On však není ten důvod, proč zatajím dech a stojím jako přikovaná.
Přede mnou stojí Viktor Krum, vedle něj tenhle klučina a ještě další dva.
,,No jasně! Ty jsou přece nejlepší!" zamrká na něj Marian. Ten je asi jediný úplně v klidu z nás čtyř. Famfrpál ho nikdy moc nebral, on spíš dá na fotbal. Je široko daleko jediný.
,,Že jo!" haleká chlapec. Vsadím se, že by si s námi rád povídal a seznámil se, ale Krum ho zatahá lehce za rukáv a hodí na něj pohled "teď ne, nemáme čas" a usměje se směrem k nám. Jako kdyby se chtěl omluvit. Klučina se podívá poněkud zklamaně, ale zřejmě pochopil. A tak jenom prohodí:
,,Tak zase někdy!" a jde se svojí partou dál. Nakonec se ještě otočí a zamává nám. A k mému překvapení mává i Krum! Udělám totéž.
***
Další den jsem se rozhodla ve volném čase skočit do knihovny, abych měla co číst. Včera večer skoro všichni slavnostně vhazovali do poháru svoje jména. Zkoušeli to i Weasleyovi s postaršovacím lektvarem, ale neuspěli. Zato jim narostly vousy a dlouhé stříbrné vlasy. Všichni se mohli potrhat smíchy. Do Ohnivého poháru vhazoval jméno třeba i Mark Anthony z Havraspáru, nebo Will Anderson z Nebelvíru, a ještě několik dalších "velikánů" a tak jsem se začala trochu obávat, jestli má Cedric šanci. Statečný a chytrý to on je, nicméně je to spíš hubený dlouhán, než namakaný sportovec.
Taky do poháru vhodil své jméno Krum. U toho jsem si víc než jistá, že z Kruvalu vyberou jeho. A z Krásnohůlek...nevím. Nemyslím si, že by ty slečinky byly moc statečné, nebo schopné, ale možná se pletu.
Docházím do knihovny. Jelikož je začátek roku, je tu o něco víc lidí než obvykle. Mezi regály s knihami je to samý učenec, který se snaží vybrat si knihu, aspoň trochu zajímavou. Já mířím ke čtvrtému regálu. Většinou tam najdu něco zajímavého, například o kouzelných tvorech. Vytahuji knihu s názvem "Kouzelní tvorové od A do Z" a chvíli listuju. Nevypadá to tak špatně, možná si to půjčím. No, ale zase nevím jestli zrovna tohle budu číst. Kouknu se ještě...
,,Ahoj."
Rychle zaklapnu knihu a otočím se na Kruma. Zřejmě ho moje reakce pobavila.
,,Promiň, nechtěl jsem, že tě vylekat."
,,Ale vylekal jsi," vypravím ze sebe, pořád ještě trochu vyděšeně.
,,My už jsme se viděli, že? Včera u poháru. Tvůj kamarád mluvil o těch hůlkách," zeptá se ledabyle.
,,Jojo, už se známe."
,, No...ehm...Chtěl jsem se tě zeptat jestli bys mi trochu nepomohla," říká nesměle.
,,Chtěl jsem si něco půjčit, abych měl co číst. Ale já se v tý vaší knihovně vůbec nevyznám. Jestli bys..."
,,Jojo, určitě," dopovídám za něj. Proboha! Viktor Krum chce, abych mu pomohla najít knihu! Proboha!
,,Tak fajn," pouštím se zase do řeči ,, a co by to mělo být?"
Tváří se zmateně a tak mu pomáhám.
,,Něco o famfrpálu, nebo o historii, nebo..."
,, Jo, o historii by to šlo, jo klidně o historii."
,, Tak fajn. Pojď za mnou."
Provedla jsem ho až k desátému regálu na druhé straně. Celou dobu mi přišlo, že je nejistý a furt někam koukal...nemůžu s jistotou říct kam, protože jsem se otáčela jenom po očku, abych se ujistila ,že za mnou doopravdy jde. Nakonec jsem ho dovedla k regálu, a právě mu vysvětluji, jak se mají hledat knihy.
,,Knihy tu jsou roztříděný podle zaměření, takže si musíš pamatovat, kde je jakej obor a pak už jenom..." Celou dobu to vypadá, že se mě snaží vnímat, ale když končím s výkladem, mám pocit, že si z toho zapamatoval maximálně půlku.
,,Aha, dobře. Díky. Takže..." Vytáhne z regálu jednu starou knihu s názvem "Soubojnická kouzla a jak je používat".
,,Co třeba tuhle?"
,,Ale...tahle kniha by tu vůbec neměla být, vždyť to není o historii!" Divím se a vytrhnu mu jí z ruky. Který idiot ji tam dal?
,,Jo, aha. To je pravda. Tak to jí asi..."
,,Ne," zarazím ho. ,,Půjč si ji. Mohla by se ti hodit v turnaji."
Chvíli přemýšlím, jestli nedělám chybu, když mu to říkám, protože je to vlastně nepřítel a pomáhat bych mu neměla. Navíc, do turnaje ho vůbec nemusí vybrat. Ale zase mi přijde nefér mu nepomoct. Přece jenom...když už to vytáhl, proč by si to půjčit nemohl?
,,No...to asi jo. Ale ještě se neví, jestli v turnaji budu... To se přece dozvíme až zítra."
,,To je sice pravda, ale i tak si myslím, že to budeš ty. A kdybys přece jenom nebyl, můžeš jí prostě vrátit," usměju se na něj.
,,To máš zase pravdu. Děkuju, eeh...jak se vlastně jmenuješ?"
Došlo mi to teprve teď, že on moje jméno vůbec nezná, zato já o něm vím prakticky všechno.
,,Šarlota. Ale všichni mi říkají Loty."
,,Loty...hezký jméno! Tak teda děkuju Loty," řekne Krum a odchází ke stolu určenému pro čtení. Ještě na mě houkne: ,,uvidíme se!".
Já zatím jdu zpátky ke "svému" regálu a hledám dál něco zajímavého. Nakonec jsem našla něco s názvem ,,Život s kentaury" a ,,V kůži draka". Jdu za madam Pinceovou, abych se zapsala. Při tom se ohlédnu na Viktora a vidím, že pozoruje jednu studentku. Je to Hermiona Grangerová z Nebelvíru. Hrozná šprtka, ale nemyslím, že je tak špatná jak ostatní tvrdí.
Teď už je mi jasné, proč si potřeboval půjčit nějakou knihu.