Draci

393 20 1
                                        

První úkol už je za týden. A stále nikdo netuší oč půjde. Nikdo si ani netroufá odhadovat. Jelikož je tenhle turnaj pro Bradavice nová záložitost, nikdo nemá tušení o jaké úkoly má jít, ani o jak moc těžké.
Když jsme teď se Cedem zase jako jedna ruka, sedáme si třeba do rohu společenské místnosti, nebo do prázdné učebny a procvičujeme kouzla. Vlastně děláme všechno pořád a pořád dokola a nic moc nového se Cedric nenaučí. Musela jsem proto zabrousit v knihách. Tohle hledání mi nikdy moc nešlo, vlastně vůbec. Proto jsem doslova trpěla, když jsem musela pročítat lexikony a hledat něco užitečného. Ale pomohla mi v tom Hermiona Grangerová z Nebelvíru. Ta je, jak už jsem zmiňovala, neuvěřitelná šprtka a přečetla snad všechny knihy co existují. Tak jsem jí poprosila o radu. Nejdřív mě zahlcovala kopou informací a já stačila pobrat jen půlku, nicméně po chvíli jsem už měla spoustu užitečných knih zaklínadel. Daly jsme se do řeči. Je pravda, že má pocit jako by spolkla moudro světa(což je z části pravda), ale pokud se člověk dostane pod tento "povrch" zjistí, že vlastně fajn, citlivá holka. Občas s ní hodím řeč. Doufám.
Od té chvíle s Cedricem procvičujeme několik nových kouzel a některá jsou fakt dobrá. Například se naučil zdokonalit bublinové kouzlo, i když pochybuju, že ho využije. Nebo svazovací kouzlo. To by nemuselo být špatné. A skvělé je také to, jak se zdokonaluju i já. Ced je v sedmém ročníku, takže ten toho umí už hodně, ale já jako studentka pátého ročníku toho umím mnohem míň. Ale takhle si kouzla můžu také vyzkoušet a je to ohromně zábavné.
Celou dobu se snažím z někoho vydolovat, co je první úkol. Dokonce i Viktora jsem se vyptávala, avšak říkal, že neví. Když to ale vyslovil, uhnul pohledem a mně bylo jasné, že to ví naprosto přesně.
,,Nesmíš to nikomu vyzradit, viď?" odpověděla jsem prostě. Viktor se usmál.
,,Promiň. Ale kdybys to někomu řekla, nebylo by to už tajemství. On by to neměl doopravdy vědět nikdo."
A tím naše debata skončila. Naše kamarádství nemění nic na tom, že další soutěžící je můj nejlepší kamarád a samozřejmě bych mu všechnp vyzradila. Ostatně, je to docela sranda, že takhle propojuju dva soutěžící. Gwendolyn se mi za to směje a říká mi Spojka. Prý bych měla ještě navázat vztahy s dalšíma dvouma a celá škola mě bude nenávidět. Na jednu stranu, by to za pokus mohlo stát, ne?
***
,,Loty!" Otáčím se za chůze, abych se podívala kdo to je. Čekám nějakého kamaráda, ale ten koho vidím se ani trochu nepodobá nějakému mému příteli. Okamžitě zůstanu stát.
,,P-Pottere?!" Koukám jako vyjevená. Co to má k čertu znamenat?!
,,Ehm...já...Potřebuju něco říct Cedricovi," povídá kvapně.
,,Tak proč jdeš za mnou?" ptám se, ale je to celkem zbytečná otázka.
,,No, asi bys mu to mohla vyřídit. Přece jste kamarádi, ne?"
,,To nemění nic na tom, že mu to stejně tak můžeš vyřídit sám," odpovídám.
,,No já...máš pravdu, ale narazil jsem na tebe dřív."
,,No dobře, o co teda jde?"
,,Jde o první úkol."
V tu chvíli mi projíždí tělem studená vlna.
,,Ty víš, o co v něm půjde?" vyhrknu trochu rychleji než jsem chtěla.
,,Draci," říká a moji otázku ignoruje.
,,Cože?!"
,,Draci," opakuje.
,,Myslíš to smrtelně vážně?"
,,Jo."
To je snad vtip! Draci! Stojím jako přikovaná.
Asi po deseti vtěřinách se však zase vzpamatovávám. No tak! Draci! S tím si přece Cedric určitě poradí a Viktor taky! K čemu má Ced to svazovací kouzlo!?
MUSÍ si s tím poradit, našeptává mi hlásek v hlavě.
,,Proč mu chceš pomáhat?" ptám se místo poděkování.
,,Měl by to vědět. Ostatní to už vědí, tak by to bylo nespravedlivý vůči němu. On by to byl taky udělal, ne?"
,,Udělal. Děkuju ti, Harry."
Až se stydím při představě, že mě by něco takového, kdybych sama byla šampion, ani nenapadlo. Já bych se snažila zachránit si svůj krk a nic jiného by mě nezajímalo.
Když se má k odchodu zavolám za ním ještě: ,,Harry! A co ty? Zvládneš to?"
Lehce se usměje.
,,Co mi zbývá?"

Po asi měsíci je tu konečně nový díl! Doufám, že jste na mně nezanevřeli :D Úplně se za tu odmlku nenávidím, ale nejprve jsem ještě psala další příběh, který jsem nakonec zase smazala, protože se mi nelíbil a taky je konec roku, takže prostě všichni školou povinní chcípou nad kopou testů a všeho možnýho. Ale asi tem největší problém byla taková ta "spisovatelská tupost vymyslet jak to bude dál". Měla jsem to rozepsané, vypadalo to úplně jinak než teď a já si tam dala jednu "zápletku" nicméně absolutně se mi nepodařilo jí domyslet. A tak jsem jenom furt měla koncept a nemohla jsem se dohrabat konci. Zápletky mi prostě nejdou :D Pak mě, ale svatý osvítili, já to smazala celý a napsala to úplně jinak, takže je to takhle už tady.
Každopádně, už zase vracím úder :D Takže užívejte prázdniny a kdo je ještě nemá, hodně síly, Vy to zvládnete! ;)

Dívka z MrzimoruKde žijí příběhy. Začni objevovat