MarweX FF

7. Nejlepší kamarád Nero ?

Přemýšlela jsem, co bych asi mohla dělat. Nic zábavného jsem nevymyslela. Když už jsem byla vážně zoufalá a natahovala se pro učení, napsal mi Marek.

M: Ahoj <3 Hele, dneska za mnou přijede Marek(Jakože Nero :D) tak nechtěla by jsi jít s náma ven? :)

K: Ahooj :* Určitě půjdu ráda. A díky, že jsi mě vytáhl v nudy.. už jsem i sahala pro učení :D

M: Ok :D Tak v jednu pro tebe příjdeme, jo ? :)

K: Dobře.. budu se těšit :) Zatím paa <3

M: Čááu <3

,,Jupíííí" Zařvala jsem snad přes celý barák. ,,Ale co si vezmu na sebe?" Vyházela jsem celou skříň a vyzkoušela jsem asi 10 outfitů. Nakonec jsem si stejně vzala ten první. Byly to černé džíny, bílý svetr a červené Conversky. Líčila jsem se už ráno u Marka, takže jsem byla prakticky hotová. Bylo dvanáct, takže jsem si pustila na YouTube nějaká videa a hledala jsem věci, jako jsou klíče, mobil peněženka... prostě věci co si vezmu s sebou. Sice jsem ještě měla čas ale nechtěla jsem pak zdržovat. Pak jsem si ještě musela udělat pár fotek. Přesně když mi skončilo video, zazvonili. ,,Ahooooj!" Objala jsem a políbila Marka. (Nerovi asi budu říkat Nero, aby jste v tom neměli zmatek :D) Pak jsem ještě objala Nera a šli jsme. Cestou jsme si povídali o všem možném. Zašli jsme si na zmrzku a pak do parku. Pořád mě přemlouvali, abych s nimi natočila video. Sice jsem nechtěla, ale nakonec mě přemluvili. Natočili jsme vlog. Vůbec jsme nevěděli co máme říkat, ale tak nakonec to nějak dopadlo. Asi v šest jsem šla domů. Musela jsem si naplánovat něco na zítřek. Předpokládám, že Marek bude natáčet s Nerem.. ale docela dlouho jsem neviděla Gabču. Zavolala jsem jí, a domluvili jsme se, že si zítra zajdem do kavárny.

*Další den*

Ráno jsem se probudila celkem pozdě. Šla jsem se najíst a pak vyčistit zuby. Nalíčila jsem se, oblékla a pak běžela za Gabčou. ,,Ahoj Gábinoo, sorry, že jdu pozdě." řekla jsem jí, když jsem za ní přišla. ,,V pohodě, stejně ještě nejsem hotová.." jako bych to nečekala. Tak jsem asi deset minut čekala na Gabču. ,,Jdeme?" ,,Jo, už jsem hotová". Šly jsme do města. Nejdřív jsme se šly podívat na oblečení, protože Gabča chtěla šaty a já boty a košili. Když jsme měly vše, co jsme chtěly, šly jsme do té kavárny. Pak nás ještě napadlo, že můžeme jít do parku, tak jsme šly. Chvíli jsme tam jen chodily.. Pak jsem uviděla Marka s.. tou holkou? ,,Gábi, podrž mi prosím tašku, jdu si něco vyřídit." hodila jsem jí to a rychlým krokem jsem šla k nim. ,,Marku.. neslíbil jsi mi něco?" ,,Kačko, co tady děláš?" ,,To bych se měla spíš ptát já.." ,,Ale to je vážně jen kamarádka." ,,Fakt? A proč jí pořád držíš za ruku?" ,,Já jsem debil.." řekl si potichu pro sebe. Už jsem nevydržela tam jen tak stát, běžela jsem za Gabčou.

-Pohled Marka-

Když jsem Nera doprovodil na vlak, potkal jsem Andreu. ,,Ahoj lásko moje" řekla mi a zákeřně se usmála. ,,Čau.." ,,Nechceš zajít do parku ? Chtěla bych ti něco říct." ,,No dobře, ale vážně jen chvilku" Samozřejmě co jsem mohl čekat. Pořád o mě stojí. Začala mě balit, a zrovna v tu nejmíň vhodnou chvíli tam byla Katka. Já jsem takovej debil. Zase bude naštvaná, a tentokrát fakt nevím, jak si to vyžehlím. Pořád jí miluju, a ani na chvíli jsem nepřemýšlel, že by to mělo být jinak. Ona už o mě asi nemá zájem. To co jsem udělal, si v životě neodpustím.

-Pohled Katky-

Objala jsem jí a už jsme jí nechtěla pouštět. Byla teď mojí jedinou oporou. Brečela jsem celou cestu, až domů. S Gabčou jsme si u mě udělaly čaj a koukaly jsme na filmy. Krátce po tom, co film skončil mi volalo neznámé číslo. Nejdřív jsem to nechtěla zvedat, ale když už mi to zvonilo potřetí, tak jsem to zvedla. ,,Ahoj Kačko, teď mi volal Marek, že něco zase zkazil.. Řekneš mi prosím co se stalo.. " řekl mi povědomý hlas. Byl to Nero. ,,Prostě jsem šla do parku a Marek tam byl s nějakou holkou." řekla jsem smutně a po tváři mi stékaly nové slzy. ,,A nemám za tebou jet ?" ,,Byla bych ráda, kdybych tu měla někoho, o koho se můžu opřít a můžu mu důvěřovat (samozřejmě kromě Gabči). Ale jenom pokud máš čas a chceš.. Nebudu tě do ničeho nutit." ,,Hele, zítra v 10 budu v Praze. Tak někde nějaký srazy? Úplně nevím kde bydlíš.." ,,Tak v 10 přijedu na Hlavní nádraží, jo?" ,,Dobře no.. Já už musím, tak pa.. A pokus se na to zapomenout." ,,Ahoj, jo pokusím se a děkujuu!" ,,Za málo, čaaau." Pořád jsem se usmívala. Tohle je prostě člověk, který dokáže zlepšit náladu jakýmkoli způsobem. Už před tím, když jsem ho ještě neznala osobně, tak když jsem byla smutná, pouštěla jsem si jeho videa. Vždycky jsem se zasmála a celkově to zlepšilo den. Gabča pak musela domů, tak jsem jí doprovodila a zase jsem zalezla do peřin.
*Další den - Ráno*
Vzbudila jsem se kolem osmé. Na mobilu jsem měla celkem dost zpráv a upozornění z FB. Většinou to začínalo 'Marek Hubáček...' 'Marek Nero Soldán...' nebo 'Gab Ča...' prostě lidi kteří mi jsou nebo byli blízcí a vědí co se teď stalo. Přečetla jsem si jen zprávy, někdy jsem i odepsala a pak jsem šla dolů na snídani. Po snídani jsme vyrazila na to Hlavní Nádraží. Přišla jsem tak akorát. Zrovna přijížděl vlak z Ostravy. Marek (teď vám asi dojde koho myslím, takže budu psát jméno ;)) vystoupil jako první. Rozeběhla jsem se k němu a objala ho. Pak jsme šli ke mně. ,,Děkuju moc, že jsi za mnou přijel" řekla jsem mu, když jsem otevírala dveře. ,,V pohodě.. Co bych pro tebe neudělal. Víš.. Nechtěl jsem aby jsi teď byla sama. Co kdyby tě napadla nějaká blbost." ,,Už se stalo.." řekla jsem a vyhrnula jsem si rukáv. Marek se podíval na mojí pořezanou ruku a objal mě. Nahrnuly se mi do očí slzy. ,,Kačí, všechno bude dobrý." jen jsem kývla hlavou, i když to stejně asi neviděl. Chytila jsem ho za ruku a odvedla ke mně do pokoje, aby si tam mohl dát věci. Chvíli jsme jen stáli uprostřed mého pokoje a pak mu někdo volal. ,,Kačenko, musím to vzít.. Sedni si a hlavně nedělej žádný blbosti!" řekl mi a odešel na chodbu. ,,No?.. Ano... Marku musíš s tím něco udělat, ona se kvůli tobě i řeže... Není... Neboj.. To doufám... Ale to musíš ty. Já jsem jí nic neudělal... Ani nevíš jak bych jí chtěl pomoct, ale já nevím jak... Nemůžu jí hlídat 24 hodin denně... Jsi jak malé děcko... No pokusím se... Hele, já musím. Je to na tobě... Jo, čau. " slyšela jsem i přes stěnu, protože Marek byl celkem naštvaný a mluvil nahlas. Neptala jsem se ani kdo to byl. ,,Promiň.. Ale teď už budu jenom s tebou. " ,,Dobrý.. nekouknem na film?" ,,Klidně, když ti to udělá radost.. " usmála jsem se a šla něco vybrat. Když film skončil, Marek se zeptal, jestli nechci jít do parku. Já jsem samozřejmě odmítla. Co kdyby tam byl a při nejhorším s nějakou holkou. Zase. Tak jsme se rozhodli, že půjdeme do města.

Ahooj ;) omlouvám se, že delší dobu nebyla část.. No tak tu máte delší :D snad se líbila :) a děkuju za víc než 300 přečtení <3 vy jste vážně nejlepší :D

Mám vás ráda <3