MarweX FF

Konec

*O pár let později*

,,Val! Miky! Pojďte na oběd!" zavolala jsem na své děti, které hned přiběhly. Abych vás uvedla do děje, Marek už mě přestal podvádět a vzali jsme se. Bydlíme v malém domku kousek od Brna a máme se skvěle.

No, takhle jsem si to představovala a bylo by to skvělé, ale stalo se to trochu jinak.

*Flashback*

Právě s Markem jedeme v autě. Vyzvedl mě od mého kamaráda a teď mi to všechno vyčítá. ,,Panebože a proč jsi mi to nemohla říct? Ty jsi s ním něco měla žejo?"

,,Co bych s ním měla mít? A i kdyby tak se podívej kolikrát jsi mě podvedl ty!"

,,Ale to bylo něco jiného navíc je to moje věc, a už je to za náma, tak tady sakra nevytahuj minulost!"

,,Doprdele Marku, uvědom si co říkáš! Možná že to je za náma ale mně to pořád bolí. Uvědomuješ si vůbec co jsi udělal? Ještě jsem se přes to nepřenesla ale ty už mě obviňuješ z něčeho co jsem ani neudělala. Nejdřív si srovnej ten svůj život a uvědom si co vlastně chceš" zhluboka jsem dýchala.

,,Jo, asi bych si měl uvědomit co chci, a začínám pochybovat o tom že bys mezi to patřila ty!"
to co řekl mi vyrazilo dech. Prý je člověk nejupřímnější když je naštvaný, takže jestli je tohle pravda tak proč jsem ještě tady?

,,Takže ty mi tu děláš divadýlka a kázání o tom jak tě podvádím a tobě na mně ve skutečnosti vůbec nezáleží?!" na tváři se mi objevilo pár slz.

,,To víš že mi na tobě záleží! Ale podívej jak se chováš! Přijde ti to jako normální děláš tady hysterku. Řekl jsem akorát něco co jsem vůbec říct nechtěl."

,,Takže když si to říct nechtěl, proč jsi to v tom případě řekl? Možná na tom bude něco pravdy.A když ti tak vadím, tak si běž za tou svojí. Ty si přece dokážeš najít náhradu za mě jednoduše."

,,Posloucháš se vůbec? Uvědomuje si sakra co říkáš? Jseš blázen měla by jsi se lé......."
Pak už jsem slyšela jen naráz a dál si nic nepamatuju.

Probudila jsem se v bílé místnosti. Všude pípali přístroje. Přišla za mnou doktorka se smutným výrazem. ,,Co se stalo? Proč jsem tady? A... kde je vůbec Marek?" chytila jsem se za hlavu. ,,Měla jste autonehodu.. a váš přítel to nepřežil." Seděla jsem bez hnutí. ,,Nee! To není možné! To nemůže být pravda! Proč zrovna když jsme byli rozhádaní?"

Zůstala jsem tu sama. Nechal mě tu.

Oukejjjj xd Konec. Vlastně jsem měla nejdřív v plánu psát dál, ale prostě už mě to nenaplňuje. Fanfikcí o Marwíkovi už je spousta a ani už ním nejsem tolik posedlá, vlastně už skoro vůbec nekoukam na YouTube. Zajímavé jak člověk dokáže za tak krátkou dobu dospět a změnit se. Každopádně mam napsanou takovou storku, neni to fan fikce ani nic podobného, ale mohla bych to pomalu vydávat, pokud by měl někdo zájem. Ale spíš až bych to třeba dopsala, protože nevim jak bych se přemlouvala ke psaní a aby byla kapitola zas jednou za půl roku, ani to ne.. to by asi nemělo cenu.

Tuhle knížku nakonec nebudu opravovat ani do ní jinak zasahovat, protože je to moc práce a asi bych se rozbrečela při pohledu na to, co jsem psala xd

To je asi úplně všechno co jsem chtěla.. Děkuji že jste to četli a třeba zas u dalšího příběhu kočičky moje<3