MarweX FF

13. Nebo spíš moje kecy...

Přede mnou stál Alex. Alex je můj úplně nejvíc nejlepší kamarád. Byl v nemocnici, proto jsem se o něm nikdy nezmínila. ,,Co tady děláš?" řekla jsem udiveně a objala ho. ,,No musel jsem přijít aspoň na ten poslední den." Já myslela, že se snad rozbrečím. Byla jsem hrozně ráda, že ho vidím. Už zvonilo, ale já ho stejně nechtěla pouštět. Až když přišla učitelka, tak jsem ho z donucení pustila. Chvíli jsem poslouchala její výklad, pak jsem si vzala výzo, a hurá na prázdniny. Před školou jsme se ještě bavili s Alexem a domluvili jsme se, že musíme jít ven. ,,Tak ve dvě?" zeptala jsem se ho. ,,Ve dvě" odpověděl mi. Už jsem chtěla odejít ale on mě chytil za ruku a přitáhl mě zpět. Naposledy jsme se objali a už jsem opravdu šla. Doma jsem si pustila film a šla jsem si udělat něco k jídlu. U toho jsem si ještě psala s Markem. Pak už jsem slyšela zvonek, tak jsem všechno povypínala, poodnášela a šla jsem otevřít.

Lidi opravdu se omlouvám, že je to extrémně krátké, tohle je jen něco málo co jsem měla rozepsané, takže to berte spíš jako informačku. Asi jste si všimli, že přes prázdniny toho moc nevyšlo. Je to tak, že buď nejsem doma a nebo mám moje slabé chvilky. A teď se dostáváme k tomu, že VY jste jedna z věcí co mě pořád drží nahoře. Vaše pozitivní komentáře, nebo i soukromé zprávy, za to všechno moc děkuju. Jsem ráda, že jsem si tu vytvořila nějakou tu komunitu, a nechci říct přímo fanoušky, protože já si nepřijdu nějak slavná, takže řekněme, pár lidí co mě sleduje. Pár krát už jsem si říkala, že je toho na mě moc a že skončím, ale pak jsem se koukla na ty komentáře, na počet přečtení (překročili jsme hranici 3k přečtení a už to vážně chce "speciál", no tak se pokusím). A tímto vám chci ještě jednou poděkovat. I za to jedno přečtení. Když se to všechno spojí, dokáže z toho být velké číslo. Bez vás bych asi nedělala to, co mě baví a naplňuje mě. Bez vás bych byla jen obyčejná, nudná holka, co splyne v davu. Bez vás bych teď nebyla tady a nepsala vám tohle. Pokud jste tohle dočetli až sem, tak to gratuluju... Vůbec nevím jak vám poděkovat. Kolikrát jste mi vykouzlili úsměv na tváři. Kolikrát jste mi zlepšili náladu. Vám všem patří jedno velké díky.
Prostě vás MI LU JU. A slibuju, že se už vždycky budu snažit na 110%