The Cold Touch (MenT FF)

11. - Učebnice

Bylo to tak hezky napsané. Řekla bych, že neumí psát tak krásně. Nebo to snad nepsal on? Psal. Kdo jinej, by to asi psal.

Ale proč tu byl? Já myslela, že je na mě naštvaný.

Nebo přišel právě kvůli tomu. Já opravdu nevím.

Přeložila jsem papír do původní polohy a odemkla hlavní dveře. Vešla jsem dovnitř a znovu za sebou zamkla. Odložila jsem si věci a šla do svého pokoje.

Otevřela jsem skříň a vyndala z ní šedivé teplákové kraťasy a bílé tílko. Následně jsem se do toho převlékla a šla se do kuchyně najíst.

Když jsem dojedla, tak jsem se vrátila do pokoje a začala si pouštět písničky, abych se trochu odreagovala.

,,My mama don't like you and she likes everyone," zpívala jsem si sama pro sebe. (kdo poznal písničku? :D pište do komentářů)

_________________________

Krásné ráno, vskutku krásné.

Ne, kecám. Jsem mega ospalá a nikam se mi nechce. Vylezla jsem z postele a šla ke stolu, abych si prohlédla ještě pár informací do testu, který dnes píšeme.

Danou učebnici, z které jsem si právě četla jsem jako jedinou nechala na stole a ostatní věci si dala do tašky.

Šla jsem do kuchyně, kde jsem si vyndala jogurt z lednice a poté ho snědla.

Už bylo celkem dost hodin, tak jsem se vrátila do svého pokoje a začala se převlékat, upravovat, čistit si zuby, atd.

Když jsem byla konečně převlečená, tak jsem si na mobilu zkontrolovala čas a zjistila, že zase nestíhám autobus.

Sakra.

Rychle jsem vzala tašku, klíče, mobil a běžela k hlavním dveřím.

Obula jsem se, zamkla za sebou a rychle vyběhla z domu.

Sakraaa, musím to stihnout. Musím.

Už jsem byla v půlce své cesty, když v tom sem si vzpomněla na tu učebnici.

Já ji tam nechala.

Neee!

Celá udýchanná jsem se otočila a šla zpátky domů pro tu učebnici. Nemá cenu běžet, stejně už žádnej autobus nestihnu a přijdu pozdě do školy.

Skvěle, Kláro. Skvěle.

Za chvilku jsem byla doma, vzala si rychle učebnici a šla zase ven.

Musím jít pěšky, i když se mi absolutně nechce.

Škola ode mě není nějak extra blízko.

Vyndala jsem si z kapsy sluchátka a strčila je do mobilu.

Nandala jsem si je a pustila si hudbu, aby mi cesta ubíhala rychleji.

Vlastně skoro celou cestu jsem se dívala na to, kolik je hodin.

Byla jsem z toho, že přijdu pozdě hrozně nervózní, i když jsem věděla, že se nic nestane.

Ke škole jsem dorazila až v 8:11.

Někdo by řekl, že je to celkem dobré, ale já ne.

Kráčela jsem k hlavnímu vchodu školy, ale zarazil mě hlas, který jsem ihned poznala.

,,Ale, ale... Jakto, že jdeš pozdě?" řekl a přibližoval se ke mě. ,,Pěkně zlobivá holka..." pošeptal mi do ucha. Při tom mi projel tělem elektrický proud.