,,Chybím ti někde, hledej mě jinde.
Někde se zastavím a počkám na tebe."
Ztratit svou velkou dětskou lásku není lehké. Puberťačka Zoe se utkává s běžnými problémy života, ale jak si snimi poradí? Faleš, žádní přátelé, žádné miluji tě, žádný princ. J...
Sledovala jsem Johna s tou jeho holkou a mezi tím mě kolem ramen držel Ed. Pocit, že chodim s Edem jen kvůli tomu, aby žárlil John bylo sobecký. Byla jsem na sebe naštvaná. Kdykoliv mi Ed chtěl dát ruku nebo se mě dotýkal, tak jsem se cukala. Pořád jsem se vymlouvala, že se na mě moc lepí. Po 2 měsícech jsem se vzpamatovala. A zamilovala jsem do Eda. Totálně a bezvýhradně. Nezáleželo na tom, že měl dlouhý vlasy. Nezáleželo na tom, jak vypadal. Nezáleželo na tom, co o něm říkali ostatní. Prostě to byl můj Ed. Pamatuju si, jak jsem ho učila líbat. A když jsme se poprvé líbali viděla nás jeho ségra a já jsem se strašně styděla. Nebo, jak to říct... Nebo když jsme se učili francouzské polibky. Při vzpomínce na to, co jsme spolu všechno zažili se mi chce smát i brečet. Už jsou to 4 roky, co ho miluju. Nevím, co je vtipnější, jestli to, že jsem snim nechtěla chodit nebo to, že se stal mojí láskou až do 16 let.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
________
Asi si říkáte, že jsem to moc urychlila, ale tohle je 2. část prologu. Omlouvám se za chyby. :))
