The life journey

#4 New Beginning

Uběhly dva dny po tom, co jsme s Edem řešili to vážné téma. Furt jsem byla stejně naštvaná a kdykoliv jsem ho během těch dvou dnů potkala, měla jsem chuť mu dát facku, ale místo toho jsem si neustále opakovala: ,,Zou klid. Tohle tě přece nemůže vyvodit z míry. Je to blbost." Snažila jsem se to sním nějak dál nerozebírat. „Zou? Dnes má přijet Georg i s Oliverem."  Probudila mě z mých myšlenek mamka. Jen tak mimochodem. Georg je chlap se kterm se mamka seznámila asi před 3 měsíci a dnes jsem se měla poprvé setkat s jeho synem Oliverem. Měli jsme jít na večeři. Byly přibližně 2 hodiny. Docela jsem se těšila. Myslela jsem, že sním půjdu ven a všichni si budou myslet, že sním chodím. A kdybych měla štěstí, tak by nás mohl vidět i Ed. Podle toho, jaký byl Georg, bych řekla, že Oliver bude stejný buran jako jeho papínek. Přes facebook na mě působil jako rozmazlenej fracek. Oliver s Georgem měli přijet ve 3 hodiny. Super, takže musim zvednout ten svůj mega línej zadek a jít mamce pomoct uklízet. Proto nesnášim návštěvy. Musim uklízet proti své vlastní vůli.
————————————————
Po hodině útrpného uklízení jsem si sedla na gauč a koukala do zdi. „Už jsou tady. Hoď jim prosím klíče." Povzdechla jsem si, ale udělala jsem, co mamka řekla. Když jsem vykoukla z okna viděla jsem jen Geoege. Byl oblečený jako sedlák. Když jsem viděla jen George, myslela jsem, že Oliver nepřijel. Ale pak na někoho promluvil do vchodu, kam jsem já však neviděla. Mamka šla otevřít dveře a pozdravila se snimi. Aby bylo jasno. Moje mamka s Georgem nechodila. Jen se seznamovali. Šla jsem je taky pozdravit, ale trochu jsem se odmlkla, když jsem viděla Olivera. Wow. Byla moje jediná myšlenka. Nebyl vůbec oblečený jako buran. Byl hezkej. Až nad míru hezkej. Nebyl to žádný hubeňour jako Ed nebo John nebo Ryen. Prostě tak akorát. Že by první kluk vedle kterého se nebudu cítit trapně jen kvůli své váze? Měl na sobě docela vkusný ryfle a černou mikinu. Nebyl plešatej, ale neměl ani dlouhý vlasy jako Ed před 4 rokami. Měl seriózní účes bez gelu. Což bylo taky plus oproti Edovi, který má hlavu plnou gelu. Oliver měl naušnici stejně tak jako Ed. Jenže Ed nosí pecky a Oliver měl tunel. Tunel, to je něco, co jsme tak strašně neměla ráda. Vždy mi to přišlo odporné. Jak to říct... Přišel mi to jako styl pro feťáky. Ale Oliverovy to slušelo. Šli jsme si sednout do kuchyně. S Oliverem jsme na sebe moc nemluvili. Já koukala do telefonu, on koukal do telefonu. Když si sundal mikinu, tak jsem viděla něco, co nerada vidím u každé živé bytosti. Měl hadičky a budík, který mu hlídal tlak. Nechtěla jsem se na to ptát. Přišlo mi to nevhodné. „Nechceš  jít do mýho pokoje?" zeptala jsem se nesměle. „Klidně" usmál se na mě svým božským úsměvem. Super... Teď jsem se musela hlídat. Co když to mamce vyjde. Zapomeň na něj mi říkala moje hlava. Co jsem se dozvěděla psaním s Oliverem přes facebook, je dobrý přes elektroniku. Počítače, playstation, programy... Prostě úplně všechno. Tak jsem ho poprosila, jestli by mi nevyčistil počítač. Souhlasil. „Ty máš, ale klump pomalej." uchechtával se nad mým počítačem. Nevěděla jsem, jak reagovat. Jestli se mám smát nebo být uražená. Jen jsem se uculila a dodala: „Nech ho bejt... Veterána starýho." Na tom počítači mi docela dost záleželo. On se jen pochechetl. A náhle se naše oči protli. Koukali jsme se do očí a nic jsme neříkali. Pak jsme oba rychle pohledem cukly a upřeli zrak na obrazovku. „Hele my tu máme youtuberku." usmál se nad videm,které viděl na mé ploše. Rozklikl, aby se na to podíval, ale já jsem se mu pokoušela vyrvat myš z ruky. Marně. Po dlouhém snažení jsem už slyšela svůj odporný hlas. „Jak se jmenuješ na YT?" „Nemám youtube channel." Upřela jsem se zamyšleně na svoje ruce. „To by se mělo napravit." V tu chvíli odešel do kuchyně a přinesl si sebou tašku na notebook a vyndal z ní flash-disk. Nechápavě jsem na něj zírala. Najednou se kouknu na obsah té flasky a vidím, tam samé programy na úpravu videí. Byla jsem štěstím bez sebe. „Teď tě to musim naučit ovládat." usmál se milostně. Já jsem mu úsměv opětovala. Asi 2 hodiny jsme seděli u počítače,abych se naučila stříhat a celkově upravovat videa. V 6 odjeli domů. Ani na té večeři jsme nebyli, jelikož jsme s Oliverem nechtěli nikam jet. Moje mamka udělala čínu, kterou jsem po něm večer dojídala. Přeci nenechám moje oblíbené jídlo jen tak umřít. Oliverovy totiž nechutnalo. Že by nový začátek?
————————————————

Doufám, že se vám můj příběh líbí a že budete sledovat, jak se to vyvine mezi Zoe a Oliverem. Myslíte, že by to pro Zoe mohla být nová láska? Omlouvám se za chyby.