The life journey

#6 No boys, no problems

Ráno jsme museli vstávat v 7. Ani nevím proč. Když nám to Ryen odůvodňoval, neposlouchala jsem ho. Vlastně... Já ho neposlouchám nikdy. Když jsem vstala, tak jsem se podívala na Eda, který nevypadal nejlíp. Teda nikdo v téhle místnosti nevypadal nejlíp. Ale když se na mě usmál, měl ten nejhezčí úsměv ze všech. ,,Dobré ráno." pozdravil mě. Já jen kývla s úsměvem. Šla jsem si do koupelny vyčistit zuby. V tu ránu někdo třískl dveřmi od koupelny. Ne, nebyl to Ed. Byla to Chloe. ,,Tak co? Jak to dopadlo?" ,,Nijak." ,,Mluv." páčila ze mě Chloe. Navzdory tomu, že jsem se tvářila jako že nic, tak jsem jí to všechno chtěla vyprsknout. No teda vlastně se stalo. Skočila jsem jí kolem krku s pískotem a větou: ,,Celou noc jsme se líbali!" Chloe se zasmála nad mým dětinským chováním. Protože, jak bych to řekla...No Chloe tyhle věci měla už za sebou. Ona a Ryen byli už na jiné metě. Šli jsme na snídani a sedla jsem si úplně daleko od Chloe. Proč? Protože jsem čekala, že si vedle mě Ed sedne. Ale Ed si sedl úplně někam jinam. Ani se na mě nepodíval. A já seděla vedle někoho, koho jsem vůbec neznala. Trochu jsem byla naštvaná, ale ne tak, že bych snim nemluvila. Když už jsme se šli oblékat všichni do vstupní haly, tak jsem se pokoušela něco na Eda promluvit. Ale všechno, co jsem řekla okomentoval: ,,Hm." Trochu jsem se bála. Ještě před dvoumi hodinami se na mě usmíval a teď? Tohle nebude ranní špatná nálada. Že by si to rozmyslel? Došla jsem domů s hlavou v oblacích. Nebo snad pekle? Prostě jsem nad tím vším strašně přemýšlela. Nevěděla jsem, co si mám o tom myslet. Taky jsem se bála, že jsem něco udělala. A nevěděla jsem, co bude dál. Mám mu napsat? Mám zavolat? Mám ho normálně zdravit? Rozhodla jsem se mu napsat.

Já: Ahoj :)) Nechtěl by jsi dnes zajít ven?

Ed: Čau. Dnes nejdu.

Kam doháje zmizel ten milý Ed? Byla jsem zmatená. A naštvaná. Ale rozhodla jsem se si zanechat chladnou hlavu.

Já: A co zítra?

Ed: Zítra jdu s Joshem.

Já: Ok. :))

Ten smajlík neměl vyjadřovat ,,jo, v pohodě" měl vyjádřit mou ironii. Ale svůj úděl zřejmě nesplnil. Jsem tam, kde jsem začínala. Zamilovaná do kluka, který si mě omotal kolem prst a odkopl. Fakt super pocit. Ale furt jsem měla náladu, vyjadřovat, že to nevadí. Jen kvůli tomu, že jsem ho nechtěla ztratit. _______________________________

Druhý den ve škole- ignor

Třetí den ve škole- ignor

Čtvrtý den ve škole- ignor

Pomalu, ale jistě mi začínala docházet trpělivost. Už se chová fakt divně. Že se v holkách nedá vyznat? A co v kluci? Někdy mi přijde, že mají menstruaci každý den, jak jsou někteří náladoví. Chci, aby se vrátil starý Ed, který se nebál holce ukázat své city. Byl to ten nejlepší kluk na celém světě. A teď? Chová se jako arogantní blbec. Jelikož už jsem byla fakt naštvaná, tak jsem se rozhodla to dát už nějak najevo.

Já: Děláš si ze mě už srandu? Řekni mi, že to nemyslíš vážně? Nejdřív se líbáme a ty pak děláš jakoby nic?! Tak proč ze mě děláš pořád krávu?!

Ed: Nedělám z tebe krávu! Miluju tě, ale nevim, jestli by to mezi námi vyšlo.

Já: Když miluješ musíš se naučit trochu ryskovat!

Ed: Tak nechceš jít někdy ven?

Já: Třeba v sobotu?

Ed: Klidně.